Týdeník Respekt napsal, že vláda v případě Hany Humpálové a Antonie Chrástecké zaplatila za propuštění obou dívek unesených v Pákistánu šest milionů dolarů (v přepočtu asi 150 milionů korun). V souvislosti s případem se objevila otázka, jak postupovat, pokud únosci požádají o výkupné. Česko do té doby podobnou věc neřešilo.

Článek o unesených ženách následně vyvolal další debaty - o tom, co společnost má, nebo naopak nemá o jejich osvobození vědět. Týdeníku někteří lidé vyčetli uvedení přesné výše výkupného, informace prý mohly ohrozit další osoby cestující do podobných oblastí. Šéfredaktor Erik Tabery si za článkem stojí, v duelu pro DVTV s novinářkou Terezou Engelovou však dodal, že některé informace se daly formulovat jinak.

Je ve veřejném zájmu psát v novinách o výši výkupného, když stát zaplatí únoscům za své občany?

Erik Tabery: Veřejný zájem rozhodně hranice má. Myslím si, že to má význam ve chvíli, kdy informaci získáme a kdy se rozbíhá debata o tom, jestli se má platit za unesené lidi. A jestli se platí jinou formou, což jsme viděli i minulý týden při vyměnění českých občanů za libanonské teroristy. To téma je na stole a já myslím, že v tu chvíli je rolí novinářů o tom informovat a psát a zjišťovat maximální možné množství informací.

Tereza Engelová: Já si myslím, že informace o výkupném ve veřejném zájmu nejsou. Případná debata o tom, jestli výkupné platit, nebo ne, není od věci, ale rozhodně by neměly být zveřejňovány výše výkupného. Já chápu, že Respekt určitě nebyl první, kdo zveřejnil, kolik se zaplatilo, ale většinou jsou to informace o částkách, které nejsou přesné. V tomto případě zazněla přesná částka, a to především ve spojení s informací, která ohrožuje bezpečnost konkrétního člověka, konkrétní rodiny a to si myslím, že je zcela proti novinářské etice.

K čemu český čtenář Respektu potřebuje vědět konkrétní částku 6 milionů dolarů?

Erik Tabery: Dává to představu, jak je ten byznys důležitý. Ukazuje to jeho výši. […] Není pravda, že se o částkách nepíše a nemluví, já jsem to už zmiňoval několikrát. Když se podíváte na investigativní článek New York Times, tak tam máte úplně přesnou částku, kde, kdo a za koho zaplatil. Je tam přesně popsáno, jaké země jak postupují, a mluví tam i unesení.

Tereza Engelová: Ano, byznys to je, to bezpochyby, ale když se zveřejní konkrétní částka, a navíc v případě s dvěma konkrétními osobami, ještě v současné vypjaté atmosféře v České republice, to mi přijde neetické. Navíc vyjednávači, kteří případně budou vyjednávat o propuštění, už mají díky této informaci nasazený strop daleko výš.

Zvažovali jste omluvu nebo jste uvažovali o tom, že jste udělali v něčem chybu?

Erik Tabery: Omluvu ne, ale nepochybně, i vzhledem k tomu, jak se mění atmosféra ve společnosti, jsme některé pasáže mohli formulovat jinak. Dramaticky se mění práce novinářů, protože společnost se vyvíjí směrem, kde téměř jakákoliv informace může být zneužita a mít nějakou výbušnou rovinu. Z tohoto hlediska si myslím, že je to pro nás jistá forma ponaučení, jak vnímat možnou interpretaci nějakých textů. 

Jak se díváte na výtku, že Respekt dostal v zahraničí do ohrožení Čechy, kteří se v těchto oblastech pohybují?

Erik Tabery: Promiňte, ale tohle je naprosto dílčí věc. Podstatné je, že když jste obyvatel Západu a jste v této oblasti, tak jste pro ně jakási "kasička na peníze". Podle mě je důležité říct veřejnosti, že jsou oblasti, kde je velká pravděpodobnost, že lidé budou uneseni, aby za ně únosci získali peníze. Na tom kontext nic nemění.

Tereza Engelová: Mně vadí hlavně to, že se vypsala konkrétní částka. Myslím si totiž, že debata o tom, jestli jezdit, nebo nejezdit do těchto zemí, už je za námi. Ta se prostě vedla v době, kdy unesli tu Hanu s Antonií, a myslím si, že mnohé lidi, kteří měli pokušení jet do takových oblastí, už na to chuť možná přešla.