Některé české státní kulturní instituce sice spolupracují s oficiálními čínskými organizacemi, v kultuře se ale víc kontaktů odehraje bez účasti státu.

Při návštěvě čínského prezidenta v Praze se v resortu nebudou podepisovat žádné smlouvy, připravuje se však dohoda o filmové koprodukci. Čínští filmaři si české prostředí stále častěji vybírají pro natáčení. Národní divadlo v Praze pro změnu spolupracuje s divadlem v Pekingu na nastudování Rusalky a letos v říjnu se do Číny znovu chystá Česká filharmonie.

Pro mnohé české umělce, stejně jako pro zahraniční, je však stále politika komunistické Číny nepřijatelná a ani vstřícnost Západu k obchodování s Čínou – spojenému s přehlížením tamního porušování lidských práv – je ke spolupráci nepřesvědčí.

Česko uzavře s Čínou během návštěvy jejího prezidenta v Praze řadu obchodních či mezistátních dohod. Z kultury bylo loni při návštěvě premiéra Bohuslava Sobotky v Číně podepsáno memorandum o vzájemných výměnách a spolupráci v oblasti filmu. Nyní se připravuje dohoda o filmové koprodukci mezi oběma zeměmi.

Jednání o ní ale zatím nebyla zahájena, jak uvedla mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková. Česko podobnou smlouvu zatím nemá s žádnou zemí, pokročilejší jsou jen jednání s Izraelem.

Z českých státních institucí oficiální čínské umění představovala třeba Správa Pražského hradu již v době působení nynějšího prezidenta Miloše Zemana. Před třemi lety hostila výstavu čínských umělců, kterou organizovalo čínské ministerstvo kultury jako putovní expozici pro střední a východní Evropu.

O rok později Číňané půjčili na Hrad dva vojáky ze své slavné terakotové armády. U obou výstav asistovala Smíšená česko-čínská komora.

Čína zapůjčuje originální kusy armády jen minimálně. Přesto pravděpodobně o výstavu v Česku stála, neboť uhradila i vysoké pojištění, které při mezinárodních výstavách běžně platí ten, kdo si exponáty půjčuje.

Velkou současnou kulturní akcí na oficiální úrovni je vyslání výstavy skla postupně do deseti čínských muzeí. Putovní výstava potrvá až do května příštího roku. Expozice věnovaná historii evropského skla ukazuje sbírky pražského Uměleckoprůmyslového muzea, které nyní prochází rekonstrukcí.

Praha rovněž plánuje vyvézt do Číny na výstavu Muchovu Slovanskou epopej.

Národní divadlo v Praze mezitím navázalo spolupráci s National Performing Arts Center v Pekingu, se kterým spolupracuje na nastudování opery Rusalka v letošním roce.

Kulturní výměna s Čínou se ale neodehrává jen na úrovni státu, loni například Středočeský kraj uspořádal v provincii S'-čchuan výstavu ze svých vlastních uměleckých sbírek.

Před rokem Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce, kterou vede bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík, zorganizovala a financovala cestu českých umělců do Šanghaje a Pekingu, kteří doprovodili české obchodníky.

Číňanům zahrála skupina Čechomor a mezi šestnácti vybranými umělci byli Vladimír Kokolia, Tomáš Císařovský, František Skála nebo Pavel Brázda.

Národní galerie se na této prezentaci umělců nepodílela. Letos v únoru naopak na její pozvání do Prahy přijel čínský disident a aktivista Aj Wej-wej.

Při návštěvě vyjádřil politování nad tím, že se Česko odchýlilo od své předchozí politiky obhajoby lidských práv.

Pro tuto změnu bylo podstatné prohlášení ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka před dvěma lety v Pekingu, kdy Zaorálek uvedl, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny a Česko nepodporuje jeho samostatnost.

V Číně se nicméně daří české klasické hudbě. Loni v zemi výraznou stopu zanechali čeští klavíristé, Komorní filharmonie Pardubice a soubor Boni pueri.

Česká filharmonie byla v Číně poprvé v roce 1959 v rámci své tříměsíční cesty po třech kontinentech. Do Číny se chystá i v následující sezoně.

"O českou klasickou hudbu je v Číně mimořádný zájem. A protože Česká filharmonie v čele s dirigentem Jiřím Bělohlávkem je pro Číňany logicky jejím hlavním reprezentantem, opakují se pozvání do země v poslední době každoročně. Zatímco dříve hrál orchestr většinou pouze v Pekingu, Šanghaji nebo Kantonu, dnes nás zvou i do Wu-chanu, Ču-chaje a dalších míst," uvedl generální manažer České filharmonie Robert Hanč.

Cesty do Číny mají pro Českou filharmonii také ekonomický význam. Po návratu z turné v roce 2014 generální ředitel filharmonie David Mareček potvrdil, že z čínského turné se orchestr vrátil se ziskem, zatímco například na cestu do Spojených států potřebuje dotaci.

Do Číny ale jezdí i další orchestry. Komorní filharmonie Pardubice loni absolvovala zájezd do Šanghaje. Orchestr tam byl pozván společně s chlapeckým sborem Boni pueri, aby účinkoval na dvou koncertech.

Prvnímu, určenému uzavřené společnosti, byl přítomen prezident Miloš Zeman a účastníci ekonomické části jeho delegace, nejvyšší představitelé Číny a diplomaté. Druhý koncert byl veřejný.

O prezentaci tuzemské kultury se na turné v Číně loni postaral také pianista Matyáš Novák. Mladý český talent dostal několik příslibů další spolupráce. Zájem o české pianisty je dlouhodobý. V březnu 2015 například duo Jana Chaudhuri a Igor Ardašev vyprodalo druhé největší divadlo v Číně – pekingské Poly Theatre.

V Číně se prosazuje i pianistka Jitka Fowler Fraňková, která tam působila jako porotkyně soutěže Petrof International Piano Competition.

Zájem v Číně roste rovněž o české hudební nástroje. Potvrdil to i mezinárodní veletrh Music China v Šanghaji, na kterém se v roce 2014 prezentovalo sedm českých společností. V Asii se daří například společnosti Petrof, pianina a klavíry této značky patří k těm, jež se do Číny dovážejí nejčastěji. O čínský trh usiluje i firma Harmonikas z Loun, která vyrábí díly do harmonik.

Související