Rakouský režisér Michael Haneke přirovnal filmy svého krajana Ulricha Seidla ke smradlavým ponožkám. Myslel to jako kompliment. Seidlovy snímky, pohybující se mezi dokumentem a fikcí, pitvají nelichotivá zákoutí rakouské duše, ale také temné stránky mezilidského chování.

Rovněž Seidlova novinka Ve sklepě, která zítra vstoupí do českých kin, může na mnohé zapůsobit jako druh "sociálního repelentu". Režisér v dokumentárním filmu sestoupil do nejsoukromějších míst, do sklepů spoluobčanů.

"Fascinoval mě fakt, že většina domů má rozsáhlá sklepení a že lidé do nich rádi chodí ve volném čase, zatímco obývací pokoje nahoře zůstávají takřka netknuty," komentoval Seidl svůj původní záměr. "Tam dole mají úplnou svobodu být tím, čím chtějí."

V Seidlově filmu jsou někteří chovateli hadů, jiní milovníky operních árií a majiteli střelnice. Dojde na explicitní vyobrazení výstředních sexuálních praktik i na zpěv písní a vytrubování polek ve sklepě plném hákových křížů a obrazů Adolfa Hitlera.

"Tenhle Hitlerův obraz jsem dostal jako svatební dar od kolegů a kamarádů. Nejradši bych se byl hned rozeběhl domů a pověsil si ho do sklepa," popisuje svou radost jeden z natáčených a většině diváků v tu chvíli nejspíš přijde na mysl, že snímek Ve sklepě musí být inscenovaný.

Některé scény i postavy jsou opravdu vymyšlené − například žena, která má v krabicích sbírku realistických panenek k nerozeznání od skutečných dětí, jež láskyplně chová. Ale v jádru Seidlova filmu stojí trpělivá práce se skutečnými lidmi a s jejich nejintimnějšími touhami, které se nebojí odhalit před kamerou.

"Lidé mají pocit, že mi na nich opravdu záleží − což je pravda," pronesl režisér v jednom z rozhovorů o svém zvláštním talentu. A byť má neoprávněně pověst cynika, voyeura, mizantropa a provokatéra, jeho filmy jsou v posledku humanistické.

V předchozí trilogii Ráj s podtituly Víra, Láska a Naděje se Seidl pomocí příběhů tří žen na prázdninách dotýkal nepříjemných stránek života i společnosti − od sexuální turistiky bohatých Evropanek do Afriky přes soužití katoličky s muslimem po pobyt v odtučňovacím táboře pro teenagery.

Neobvyklé prostředí a nezvyklé chování však odkrývá především to, co je ve společnosti nejzažitější. A tak nejděsivější při sledování Seidlova nového filmu není vyobrazení sadomasochistických praktik: více než otrok olizující na pokyn dominy plexisklový kryt vany i partnerčiny genitálie znepokojuje samozřejmost, s níž visí kříže vedle pušek či hákových křížů na nacistických uniformách.

Někteří aktéři Seidlova filmu zůstanou atrakcí a jsou tu jen pro pestřejší rozmanitost zálib, jimž se lze oddávat v hlubinách sklepů. Ale na většinu tvůrci hledí se snahou vyobrazit i v mlčenlivé vizuální zkratce především rovnocenné lidské bytosti.

Film

Ve sklepě
Režie: Ulrich Seidl
Distribuce v ČR: Film Europe, česká premiéra 31. března

Rovněž milovník polky a Hitlera je tak spíš tragický hrdina, jemuž žena nechává jídlo na podnose na schodech do jeho sklepního "ráje", kde s kumpány obdivuje vůdce a zpívá sexistické písně. Jde o neškodného chlapíka i o symbol prohnilých mechanismů, na nichž stojí naše civilizovaná společnost.

"V Rakousku se cokoliv vážného promění v kabaret," pronesl v jednom ze svých posledních rozhovorů v roce 1986 další nemilosrdný analytik rakouské společnosti, spisovatel Thomas Bernhard. Seidlovi podobně jako Bernhardovi jde především o vážné věci; v Seidlových filmech navzdory množství bizarního humoru není ani stopa zlehčování.

A český divák − ve chvíli, kdy slyší Slavonickou polku či Haj, husičky, haj a sleduje drobné, nenápadné projevy sexismu či rasismu − si může položit provokativní otázku, zda se od Čechů Rakušané v některých ohledech neliší pouze tím, že mají o něco větší sklepy.