V roce 1939 mu bylo dvacet let, bydlel na Švehlově koleji v Praze a studoval tělocvik. Studentský život Vojmíra Srdečného v těžké době záhy přeťal ostrý střih. "Po pěti týdnech mě sebrali a společně s kolegy jsem se dostal do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde jsem strávil rok, měsíc a den," začíná vyprávění šestadevadesátiletý Vojmír Srdečný, tělocvikář, který se celý život zabýval prací s tělesně postiženými dětmi.

Je jedním z posledních pamětníků protinacistických studentských nepokojů, které následovaly po zastřelení Jana Opletala v roce 1939, a školu si mohl dodělat až po skončení války. Nyní je nositelem medaile za dlouhodobě vynikající práci v oblasti školství.

"Bez ohledu na to, co jsem si prožil, jsem byl vždycky řadový tělocvikář," říká Vojmír Srdečný dnes, kdy převzal ocenění z rukou ministryně školství Kateřiny Valachové.

S dětmi s amputovanýma rukama a nohama začal pracovat v roce 1947, kdy mu František Škvára, zakladatel zvláštní tělesné výchovy v Česku, nabídl práci tělocvikáře v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. "Založil jsem tam tradici Kladrubských sportovních her pro tělesně postižené, ta s desetiletou přestávkou trvá dodnes. Hry, které se konají dvakrát ročně, už oslavily 98. ročník," říká Srdečný.

Dnes už jen výjimečně přednáší na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu. "Nechci nikomu brát práci. Ale studenti jsou šikovní, to jo," pochvaluje si. Až v roce 2005 se odhodlal vrátit do tábora Sachsenhausen. Po třech letech se mu podařilo získat seznam studentů, kteří do tábora byli převezeni.

"Jsem hrdý na to, že ten seznam mám. Je to přesně 1216 studentů," říká Srdečný. Nyní na toto téma připravuje s historiky projekt.

Pochválit musíte i čtyřkaře, říká oceněný matikář

Dalším laureátem je Robert Gresl. Ten učí na základní škole už čtyřicet let a letos dokončuje poslední rok před důchodem. Medaili dostal za to, že se mu podařilo nadchnout děti pro matematiku, ale zároveň i pro cizí jazyky či zpěv. Jeho recept na to, jak děti zaujmout i v matematice, kde se to často nedaří, je jednoduchý: respektovat je.

LB 7406

Foto: HN – Lukáš Bíba

"Učitel musí s dětmi vycházet jako se svými partnery, nikdy nemůže znevážit jejich činnost. Musí také počítat s tím, že ne všichni mají jedničku. Vážit si stejně i toho, kdo má třeba dostatečnou. I on bude potřebný pro naši společnost," míní Gresl. Podle něj učitelé v dnešní době ztrácí autoritu i kvůli tomu, že jim rodiče málo důvěřují a snaží se hodně zasahovat do jejich práce.

Gresl je příkladem renesančního učitele. Aprobovaný je pro matematiku a výtvarnou výchovu, učil ale i cizí jazyk či hudební výchovu. "Když jsem učil angličtinu, velmi často jsme používali spoustu anglických písní. Byly to i složitější písničky. Když jsme zazpívali na Karlově mostě Hotel California, tak se mě zeptali dva Američané, z kterého státu jsem. To pro mě bylo uznání," vypráví.

Léta také jezdil na lyžařské výcviky a školní výlety, které jsou podle něj důležité. "Několikadenní výlet se spolužáky, to je něco jiného než jet s rodiči. Vztahy ve třídě se tam tříbí a většinou na takové výlety všichni rádi vzpomínají. Objevili tam spoustu různých věcí, které ve škole možné nebyly," domnívá se Gresl.

"Já myslím, že čím víc ten kantor toho umí, tím si ho žáci víc váží," říká. Nikdy prý ze školství nechtěl odejít, ani kvůli penězům. "Ani když jsme museli chodit na brigády, ať už o prázdninách nebo po práci. Teď půjdu do penze a mám pocit, že jsem za sebou něco dobrého zanechal," uzavírá Gresl.

Ministryně školství Kateřina Valachová při předávání ocenění pedagogům vzkázala: Vydržte. "Jste to pouze vy sami, kdo stojí naproti dětem, těm nejpřísnějším hodnotitelům. Každý den je musíte zaujmout a inspirovat. Pouze když se vám to podaří, můžete je ovlivnit v tom, jakými se stanou lidmi. To je vaše největší úloha. Je to radost, ale i velké břemeno," uvedla Valachová v projevu při předávání medailí.

Související