Čína zcela předefinovala obsah slova komunista, komunistickou zemí je jen názvem, říká ředitel zahraničního odboru kanceláře prezidenta Hynek Kmoníček.

Je podle něj důležité, zda jsme ochotni přijímat vnitřní politiku "bruselských chodeb".

Tvrdí také, že Česko je nyní ve světě populární, i když to prý udivuje český tisk. Na lidská práva podle Kmoníčka nerezignovalo.

Změnila se po návštěvě čínského prezidenta zahraničněpolitická orientace České republiky?

Rozhodně ne. To je uvažování proti samotnému smyslu státních diplomatických návštěv. To není věc, která naznačuje to, o čem ta země je, to naznačuje to, že je ochotná se se svými partnery bavit.

Mně to trošku připomíná otázku, kterou jsem dneska dostal od novináře: "Kdy plánujeme vystoupení ze Severoatlantické aliance?"

Nejdřív mě to vyděsilo, potom rozesmálo a pak jsem si říkal, že na to vlastně nejde seriózně odpovědět a zatím uvažuji, že bych mu odpověděl, že den poté, co to udělá Velká Británie v návaznosti na návštěvu čínského prezidenta tam.

Prezident Zeman dal těsně před návštěvou čínského prezidenta rozhovor čínské státní televizi CCTV, kde řekl: "Byl zde špatný vztah mezi Čínou a bývalou vládou České republiky. Upozorňuji bývalou vládou. Tato vláda byla velmi poddajná tlaku ze strany USA a Evropské unie. Nyní jsme opět nezávislou zemí a utváříme zahraniční politiku, která je založena na našem vlastním národním zájmu." Což přece vypadá, jako že prezident říká: My jsme měli nějakou zahraniční politiku a teď budeme mít jinou.

Vypadá, ale ve skutečnosti je to jenom o tom, jak jsme ochotni bez komentáře přijímat, řekněme, vnitřní politiku bruselských chodeb.

Já to zkusím trošku vysvětlit. To, že tady poprvé v historii byl čínský prezident, a to je vnímáno obecně ve světě jako úspěch takhle malé země, byl přímý důsledek toho, že prezident Zeman jel na oslavy konce druhé světové války do Pekingu. To by v žádném případě nemohl udělat, kdyby bylo jednotné, závazné stanovisko EU, že tam nikdo jet nesmí. Byl velký tlak některých států uvnitř Evropské unie, aby takové závazné stanovisko vzniklo. Česká republika byla jednou z těch zemí, která ho nechtěla.

A proč ho nechtěla? Protože pro větší země v rámci EU je samozřejmě takové stanovisko výhodné, ony se pak do Pekingu podívají na základě toho, že jsou velké. Ale malé státy musí mít nějakou zvláštnost, něco, kde jsou schopny a ochotny udělat jeden krok navíc, aby mohla následovat reciprocita.

Co je ten krok navíc v případě České republiky vůči Číně?

To byl ten krok, že jsme byli ochotni vnímat optiku, že konec druhé světové války není revidován současným problémem třeba s Krymem.

To byl důvod pro to, aby nakonec čínský prezident kývl a přijel na státní návštěvu sem do České republiky?

Ano, jednoznačně. Při setkání s čínským prezidentem v loňském roce v Pekingu nám bylo naznačeno, že z naší strany je očekáváno něco, co bychom mohli chtít za onu uskutečněnou návštěvu v Pekingu. A my chtěli historicky první návštěvu čínského prezidenta v Praze v roce 2016. Díky tomuto kroku z české strany navíc čínská strana nebyla v diplomatické situaci, aby to mohla odmítnout či jen posunout. Tam jsme to vyhráli.

A nemohli bychom to bývali vyhrát, kdybychom podlehli tlaku EU, řekněme těch jejích velkých členů, kteří by znemožnili některým jiným menším členům EU, aby použili své komparativní výhody, když nemohou použít jejich komparativní výhody.