Když v neděli večer hráli vídeňští filharmonici na náměstí Hrdinů Beethovenovu Symfonii č. 3 v rámci Festivalu radosti, slušelo se to k tradiční vzpomínce na konec druhé světové války a porážku nacismu. Náladě v rakouské politice to ale ani zdaleka neodpovídalo. Po prvním kole prezidentské volby, kde s přehledem nejvíce hlasů získal kandidát pravicově populistických svobodných Norbert Hofer, by socialisté a lidovci vládnoucí ve velké koalici, jejichž kandidáti dohromady dostali něco přes dvacet procent, měli nechat veřejně vyhrávat smuteční marše.

Nejvíce by to sedělo na spolkového kancléře Wernera Faymanna, který byl "mrtvým mužem" ještě předtím, než včera v poledne oznámil svou demisi z čela vlády i socialistické strany. A byl to politik, který dvakrát vyhrál volby a na špici vydržel dlouhého sedm a půl roku. Podstatnější je, že Faymann je ve střední Evropě první velkou obětí krize tradičních stran a jeho pád nelze spojit jen s migrační krizí, když Rakousko loni zvládlo přijmout na devadesát tisíc běženců. O uzavírání hranic se ve Vídni začalo mluvit, až když bylo zřejmé, že evropské země nejsou schopny se společně domluvit. Hloubku problému Faymann nezastírá: "Na otázku, zda je tu plná podpora ve straně, zní odpověď ne. Většina je sama o sobě málo." Jeho výměna nemusí k nápravě stačit. Čím dál větší částí veřejnosti se šíří pocit, že tradiční strany nejsou schopny řešit problémy země. To zní v Rakousku, které bez velké úhony přestálo finanční a hospodářskou krizi v Evropě a které má jednu z nejnižších nezaměstnaností v unijní osmadvacítce, paradoxně.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se