Jedním z normativních návrhů z pera současně obsazeného ministerstva spravedlnosti, které vzbudily v odborné veřejnosti značné kontroverze, je i návrh na snížení exekutorského tarifu. Exekutorská komora ČR již dříve vyslovila vážné obavy, že tento krok bude pro valnou část exekutorských úřadů likvidační, o ty uvolněné nebude mít nikdo zájem a další exekutoři budou muset výrazně propouštět, což v důsledku povede k ohrožení vymahatelnosti práva v Česku. Ministr spravedlnosti Pelikán na mimořádném sněmu Exekutorské komory 12. května však tento krok dále obhajoval, kdy prostor pro dramatické snížení odměn exekutorů podle něj našla analýza, o kterou se návrh má věcně opírat. Tento dokument nyní ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo.

MSp prezentaci analýzy uvedlo sdělením, že jde o reakci na „nepřesnosti, které se objevily v médiích“ a nadále trvá na kvalitě a relevanci této studie, jejíž celé znění najdete zde. Dokument měl být vypracován specializovaným analytickým útvarem Ministerstva spravedlnosti, ač takový útvar posud nebyl k dohledání ani v organizačním řádu a ani v organizačním schématu ministerstva. Exekutorská komora ČR záhy po zveřejnění podrobila dotčenou analýzu exekučního prostředí tvrdé kritice, když uvedla, že považuje modelové situace a výstupy analýzy za chybné.

Poměřování "modelovým exekutorským úřadem"

Za stěžejní chybu dokumentu považuje EKČR to, že ekonomické výsledky exekutorů poměřuje „modelovým úřadem“, který vede průměrných 2400 nových exekucí ročně, z nichž má již ten samý rok vymožitelnost 25%. Nicméně komora upozorňuje, že takových výsledků je v praxi dosahováno nikoli během jednoho roku, ale v průběhu několika let. Poukazuje také na to, že ostatně tento závěr potvrzuje i analýza MSp, která sama presumuje jako převažující model obvyklé doby vymožení exekuce cca 5 let.

„Po celou tuto dobu musí exekutor hradit náklady, které jsou generovány všemi běžícími exekucemi. Vymožitelnost každého případu však s postupem doby dramaticky klesá,“ uvádí k tomu Pavla Fučíková, prezidentka Exekutorské komory ČR, a dodává: „Je zcela nepřijatelné, aby ministerstvo na místo reálné analýzy přistoupilo k účelovému zjednodušení dat a docházelo tak k závěrům, které se se skutečností zcela míjí.“

Podobně vidí zveřejněnou analýzu i soudní exekutorka Jana Tvrdková, která stála v čele EKČR v minulosti: „Analýza je neomluvitelně nekorektní, a to jak v části týkající se příjmů exekutorů, tak i v části nutných výdajů spojených s řádným zajišťováním exekuční činnosti. Má-li být exekutorský tarif upraven tak razantním způsobem, kdy sám ministr spravedlnosti připouští, že některé exekutorské úřady tuto změnu nepřežijí, nelze akceptovat, aby se tak stalo na základě analýzy původně určené pro rozhodování o zavedení teritoriality exekutorů, jejíž zpracování zadala bývalá ministryně Válková,“ doplňuje Tvrdková a poukazuje na původní zaměření analýzy.

Analýza nezohlednila data ze všech úřadů

Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že správnost výpočtů ve zveřejněném materiálu následně potvrdila i relevantní data získaná právě od Exekutorské komory ČR a Generálního finančního ředitelství. EKČR i zde oponuje s tím, že výběr dat coby podkladů do studie nebyl úplný a dostatečně reprezentativní, neboť údaje z Generálního finančního ředitelství, které sloužily jako podklad pro ministerské výpočty, se týkají pouze 122 subjektů, zatímco exekutorských úřadů je 157. „Naprosto nepřesvědčivě působí fakt, že si MSp vyžádalo údaje od finanční správy pouze ohledně cca 80 % exekutorů. Nelze se ubránit dojmu, že zbývajících 20 % exekutorů, kteří byli takto opomenuti, jsou zrovna ti ekonomicky podprůměrní, kteří se zpracovatelům analýzy nehodili do výpočtů,“ uvádí k tomu Jana Tvrdková.

Otázka skutečných nákladů exekutorů

Dalším ohniskem kritiky je zobrazení již vzpomínaného „modelového exekutorského úřadu“ a to, jak má tento model zrcadlit celkové náklady fungování exekutorských úřadů, neboť to dle EKČR i zkušeností jednotlivých exekutorů naprosto neodpovídá realitě. Na to, že studie nepracuje s mnoha náklady, které ale ve skutečnosti každý exekutorský úřad pro své fungování musí učinit, a jiné silně podhodnocuje, poukazuje i mostecký exekutor Jan Paraska. Ten upozorňuje, že studií prezentované náklady na nájem prostor, energie, mzdy zaměstnanců nebo ceny za veškerý potřebný software se naprosto rozcházejí s těmi, které exekutoři ve skutečnosti musí činit a jiné náklady nejsou zahrnuty vůbec. Pominuty jsou dle něj i otázky zabezpečení, pořízení automobilů, nebo výdajů spojených s výpočetních technikou nebo zálohami dat.

„Modeloví zaměstnanci nejen, že nemarodí, nemají fluktuaci a ženy nejsou těhotné, ale nepotřebují ani zácvik, odbornou literaturu či školení a nevybírají si dovolenou na zotavenou. Navíc dokáží přežít na cca 10 m2 na osobu, když valnou část z na ně počítaného prostoru zabere čekárna, chodby, WC a kuchyňka a obejdou se i bez počítačů, tiskáren, mobilních telefonů, skenerů, kapacitních skartovaček, tiskáren, multifunkčních kopírek a dalšího zcela nezbytného kancelářského vybavení. Dotyční podle analýzy nepotřebují ani nábytek včetně židlí či stolů a v kancelářích si asi uklízejí sami ve volném čase. Tito modeloví zaměstnanci nechtějí dokonce ani jíst, neboť autor analýzy nepočítá např. ani se stravenkami,“ dodává k tomu s ironií Paraska.

Průměrné údaje versus medián

Exekutorská komora závěrem upozorňuje, že ministerstvo navíc u všech položek používá při výpočtech aritmetický průměr, což je však dle EKČR údaj zcela nevypovídající a naopak považuje za potřebné spočítat medián, tedy střední hodnotu, resp. nejobvyklejší výskyt a eliminovat extrémní hodnoty. Ministerstvo dle ní ve svých kalkulacích zahrnuje do příjmů exekutora též daně a odvody, jejichž skutečným příjemcem je stát.

EKČR tedy i nadále trvá na tom, že prostor pro snížení tarifu neexistuje a pokud by se tak nakonec stalo, mohlo by to ohrozit vymahatelnost práva v České republice. Ministerstvo spravedlnosti zase dále trvá na tom, že prostor pro snížení tarifu tady je, byť sama analýza MSp implikuje, že mnohé menší exekutorské úřady nemohou v eventuální realitě nového tarifu přežít, což by ve výsledku mohlo vést ke vzniku „superúřadů“ s ročním nápadem mnoha desítek tisíc exekucí ročně, byť v dokumentu samém je v dílčí pasáži konstatováno, že tento model se z mnoha důvodů ukázal jako ne právě ideální. Nemluvě o následných trnitých cestách tisíců neuzavřených spisů po exekutorech, kteří by v eventuální nové ekonomické realitě neobstáli. Jaký bude osud samého návrhu i následky jeho případného zavedení ovšem jako vždy ukáže až čas. Ostatně sama EKČR ještě zpracovává v těchto dnech hloubkový rozbor analýzy MSp a jistě i ministerstvo samo se bude dále s výtkami ze strany exekutorů vypořádávat.

Související