Politika se někdy řídí specifickými zákony, které se s logikou a smyslem pro právo a morálku potkávají jen okrajově. Perfektní ukázkou je záměr jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly prosadit dodatečné zdanění církevních restitucí.

Zimola ve snaze vydělat na instinktivní nechuti podstatné části (nejen) levicových voličů k církvím dosáhl pozoruhodné trojjedinosti − stvořil návrh, který je nelogický, právně problematický a morálně vadný.

Nelogický je ze samotné podstaty. Hlavním smyslem zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je zmírnění majetkových křivd. Natvrdo řečeno kompenzace komunistické zlodějiny, kdy církve přišly z ideologických důvodů prakticky o všechno.

Stát skrze restituční zákon jednoduše říká: "Vzal jsem, vracím." Teď by ale měl podle Zimoly výpověď pozměnit: "O. K., kradl jsem, vrátím to, ale jen když mi z toho zaplatíte daň." To staví základní myšlenku zmírnění křivd na hlavu. Zloděj chce vybírat od oběti daně. Zamýšlená daň připomíná ze všeho nejvíc jakési restituční výpalné, ke všemu ještě vybírané zpětně, protože původní znění zákona samozřejmě s nějakým zdaňováním nepočítalo. Je to nehorázné, skoro stejně jako výrok předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, že restituce jsou ve skutečnosti darem a každý dar se daní.

I kdybychom tuhle zvrácenou ideologickou interpretaci na vteřinu přijali, logiku bychom v ní hledali marně. Dárcem by tu byl stát. A jakou logiku má říci: "Dávám ti dar a ty mi z něj dej devatenáct procent zpátky?"

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se