Když koncem listopadu loňského roku sestřelila turecká armáda ruský stíhací bombardér Su-34, vyvolalo to tak vážnou krizi mezi Ankarou a Moskvou, že se poprvé po dvou stech letech mluvilo o hrozbě přímého střetu. Prezident Vladimir Putin zavelel utáhnout šrouby a najednou se do Ruska nedostalo žádné turecké ovoce a zelenina, které až do chvíle embarga představovaly nějakých 34 až 50 procent dovozu na ruském trhu, ruským turistům bylo doporučeno zapomenout na turecké pláže, byl zmrazen projekt výstavby atomové elektrárny Akkuyu v hodnotě osmnácti miliard eur.
Nasazení ekonomických pák mělo i patřičný mediální doprovod, takže ve státem kontrolovaných ruských médiích se vynořily zprávy o tom, jak Turecko podporuje militantní islamisty v Sýrii. Což sice mohla být a také asi, jak doložily reportáže tureckých novinářů, byla pravda, protože v Sýrii si kdekdo ze sousedů pěstuje vlastní klientelu, ale časová návaznost na zhoršení vztahů byla nepřehlédnutelná. Prezident Recep Tayyip Erdogan na ruské osočování odpovídal stejně intenzivně, časem však bylo zřejmé, kdo má větší výdrž a silnější karty.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
