V pondělí, přesně dvanáct minut před polednem, se na věži dominující areálu Texaské univerzity v americkém Austinu zastavil čas. Lépe řečeno ručičky velkých hodin. A nehybné zůstaly přesně čtyřiadvacet hodin. Stalo se tak podruhé v historii, a nikoli náhodou. V pondělí 1. srpna to bylo přesně 50 let od tragédie, při které pětadvacetiletý Charles Whitman střelbou právě z univerzitní věže zabil 13 lidí a více než třicet jich zranil. Trvalo přes hodinu a půl, než se ho dvěma policistům podařilo zneškodnit. Zastavené ručičky hodin jsou jedním ze způsobů, jak si Američané půlstoletí starou událost připomínají.

Byla v Americe první svého druhu. A předznamenala půlstoletí "střílejících šílenců", na jehož konci bereme bohužel střelbu na veřejných místech a často právě ve školách v USA jako běžnou, nepřekvapující věc.

Whitmanovo řádění z roku 1966 bylo dlouho tabu, hlavně v samotném Austinu a na univerzitě, kde se odehrálo. Pro ty, kteří byli účastníky a přežili, představovalo trauma, které si nesli v sobě.

Na veřejnosti se o hrůze, již univerzita prožila, prakticky nemluvilo. Tak to aspoň popisuje nový dokumentární film Věž (Tower) režiséra Keitha Maitlanda. Zatím není v širší distribuci, tam by se měl objevit na podzim. Už na jaře si ale odnesl hlavní cenu za celovečerní dokument z festivalu South by Southwest v Austinu. A byl také jedním z nejpůsobivějších snímků promítaných letos mimo soutěž na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Filmařům vstup na věž zakázán

Film je působivý ze dvou důvodů. Především proto, že příběh vyprávějí samotní aktéři. Režisér Maitland použil zvukové záznamy pořízené v posledních letech mezi zhruba stovkou pamětníků, dnes většinou sedmdesátníků a osmdesátníků. Jsou to tehdejší studenti, novináři, policisté či například zaměstnanec univerzitního obchodu.

Snímku dominuje osud Claire Wilsonové, tehdy osmnáctileté, která se stala vůbec první obětí, již Whitman zasáhl. Byla v osmém měsíci těhotenství a střela jí pronikla do břicha. Nenarozené dítě zemřelo, Claire přežila. Druhá kulka trefila jejího přítele, kterého milovala a měla se za něj provdat. Ten na místě zemřel. Zraněná, krvácející Claire pak vedle něj ležela 96 minut. Nikdo jí nemohl a nedokázal pomoct, dokud se nepodařilo Whitmana na věži zneškodnit.

Druhý důvod, proč je dokument Věž tak působivý, spočívá ve filmovém ztvárnění. Z větší části je snímek animovaný, a to takzvanou rotoskopickou metodou − původně hraný film je až následně "překreslen" po jednotlivých záběrech.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru