V době, kdy se krvavé útoky džihádistů stávají takřka každodenní součástí zpráv, se na iTunes objevil dokument, který z nevídané blízkosti nahlíží na "všední" život potenciálních sebevražedných atentátníků. Režisérem a kameramanem hodinového snímku Dugma: The Button, jehož název odkazuje na tlačítko k odpálení bomby, je norský reportér Paul Salahadin Refsdal. Ten se ve válečných zónách pohybuje již přes čtvrt století.

Film je to aktuální, ale také kontroverzní. Ne proto, že by se připojoval k vyhroceným antiislámským výkřikům, jež zaplavují sociální sítě, nebo že by se naopak snažil ospravedlňovat neospravedlnitelné.

Refsdal, který v roce 2009 během svého únosu radikálním hnutím Tálibán v Afghánistánu konvertoval k islámu, k nejpalčivějšímu problému současného globalizovaného světa žádné stanovisko nezaujímá. Jen nahlíží "za oponu" současného terorismu a nechává na divákovi, aby si sám vytvořil názor na to, co za ní uvidí.

Režisér film natáčel v první linii v Sýrii mezi členy povstalecké organizace Fronta an-Nusra. Ta dokládala nepřehlednost syrského konfliktu − coby radikální skupina napojená na al-Káidu bojovala proti syrské vládě i proti takzvanému Islámskému státu, s nímž ale příležitostně spolupracovala v boji proti režimu Bašára Asada.

Koncem minulého měsíce, kdy už byl film dávno hotov, se opoziční skupina zařazená na seznam teroristických organizací od al-Káidy oddělila a přijala nový název Džabhat Fatah aš-Šám.

Novinář ve snímku zachycuje každodenní život několika bojovníků, kteří očekávají, že dříve či později budou vysláni na svoji poslední misi. Pozornost se tu soustřeďuje především na dva případné sebevražedné útočníky: Saúda, jenž miluje smažené kuře, a britského bělošského konvertitu. Oba islamisty − a několik jejich spolubojovníků − kamera sleduje během nejobyčejnějších činností, jako je třeba mytí nádobí.

Jednoho z mužů film zachycuje v okamžiku, kdy se na laptopu s otcovskou pýchou i dojetím dívá na video své roční dcery. Tu ještě nikdy neviděl, neboť se narodila až poté, co se v Sýrii připojil ke vzbouřencům.

Únos režiséra

Pětačtyřicetiletý režisér filmu Paul Salahadin Refsdal, narozený v Norsku jako Pål Refsdal, v listopadu 2009 přijal pozvání velitele Tálibánu, aby natočil dokumentární film o boji tohoto hnutí proti americkým vojskům v Afghánistánu. Vojáci ale filmaře zajali, obvinili ze špionáže a požadovali za něj výkupné 500 tisíc dolarů. Režisér konvertoval k islámu a o týden později byl propuštěn. Norské ministerstvo zahraničí, které jeho vydání vyjednalo, odmítlo sdělit, zda za Refsdala zaplatilo výkupné.

V jiné scéně však tentýž povstalec s absolutním klidem a úsměvem popisuje, jak s nákladním autem plným výbušnin provede sebevražedný útok, aby "poslal do pekla" co nejvíce nepřátel. Ačkoliv mluví o hromadné vraždě, působí nezúčastněně, spíš jako by vysvětloval, jak správně připravit jehněčí maso.

Režisér Refsdal na tento extrémní čin, srovnatelný pouze s japonskými útoky kamikaze, nahlíží výhradně ze strany jeho potenciálních aktérů. Díky tomu se filmaři daří nejen přiblížit jejich smýšlení, ale také rozkrývat motivace mučednické smrti.

Vyznění snímku je o to hrozivější, že nesleduje fanatické fundamentalisty s maskovanými tvářemi, kteří by před kamerami bestiálně podřezávali zajatce.

Před kamerou vystupují mladíci, kteří jsou přesvědčeni, že až vybuchnou přímo do ráje, ožení se s dvaasedmdesáti ženami. Nebo jde o průměrné chlapíky hlubokého náboženského vyznání, pro něž se sebevražedný útok stal samozřejmou součástí života. Domnívají se, že jim za něj Alláh odpustí všechny hříchy. Přesto také oni občas pociťují lítost nebo pochyby.

Film

Dugma: The Button
Režie: Paul Salahadin Refsdal
Journeyman Pictures 2016, film je k zakoupení či půjčení například na iTunes

Snahou ukázat, že atentátníky se mohou stát i obyčejné a chybující lidské bytosti, tak dokument připomíná hrané palestinské drama Ráj hned teď z roku 2005.

Dugma: The Button je působivý a znepokojující snímek nahlížející do myslí lidí, kteří jsou ve jménu Alláha ochotni vzdát se svých milovaných i vlastních životů. A kteří − přestože se v očích západní veřejnosti stávají ztělesněním absolutního zla − přitom nemají kopyta ani rohy.

Související