Studenti právnických fakult by pravděpodobně z formalistického pohledu u zkoušky z trestního práva shodně odpovídali, že zájmy obžalovaného a poškozeného ve stejné věci jsou ve zřejmém rozporu z povahy věci, a proto nemohou být v jednom řízení zastoupeni stejným advokátem. Ostatně na podobném stanovisku setrvaly i obecné soudy v aktuální kauze. Nicméně Ústavní soud se od tak přísného formalismu odklonil a vyslovil, že takový střet zájmů je třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu a pokud k tomu není dát důvod, není potom vždy apriorně vyloučeno zastoupení obviněného a poškozeného stejnou osobou.


Dané rozhodnutí padlo v tragické kauze, kde matka byla stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti. Čin měla spáchat omisivně, když nechala svou malou dcerku bez dozoru venku před domem a nezajistila její soustavné hlídání. Dívka bohužel spadla do jímky a zemřela. V rámci následného trestního řízení si matka dítěte zvolila advokáta, který se poté při hlavním líčení připojil k trestnímu řízení jako zmocněnec s nárokem na náhradu škody za poškozené, těmi byla sama obžalovaná a další členové její rodiny.

Okresní soud: poškození a obžalovaná nemohou mít stejného zástupce

Okresní soud v Ostravě vyzval obhájce i pozdější ústavní stěžovatelku, aby se vyjádřili k otázce vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce, shledal totiž, že postavení zmocněnce poškozených je neslučitelné s postavením obhájce obžalované v tomtéž trestním řízení. Dotčený advokát tedy zaslal soudu oznámení o ukončení zastupování poškozených s tím, že žádného z poškozených nezastupoval takovým způsobem, že by byl uplatňován nárok vůči jím zároveň zastupované obžalované, nýbrž jen proti druhému obžalovanému.

Dále tedy soud informoval o nastalé změně po novém procesním úkonu, neboť poškození vzali uplatnění nároku na náhradu škody zpět s ohledem na fakt, že matka dítěte v té době už zůstala v řízení jedinou obžalovanou. Přes vše uvedené ale okresní soud usnesením rozhodl o vyloučení obhájce z obhajování obžalované. Dospěl totiž k závěru, že jsou naplněny důvody dle ustanovení § 37a odst. 2 trestního řádu. Tam sice není explicitně upravena kolize v případě advokáta vystupujícího současně v pozici zmocněnce poškozených a obhájce obžalovaného, ale soud k subsumpci dospěl pomocí analogie. Protože po jeho soudu z podstaty trestního řízení plyne, že postavení obžalovaného a poškozeného jsou diametrálně odlišné a jejich zájmy zcela protichůdné. Rozhodnutí obžalovaná napadla stížností, tu však Krajský soud v Ostravě zamítl, když v plném rozsahu přitakal právnímu názoru a argumentaci prvostupňového soudu.

Ústavní soud možnost takového zastoupení apriorně nevylučuje

Dotčená žena se s postupem obecných soudů nesmířila a obrátila se se stížností na Ústavní soud, který jí dal za pravdu a dotčená usnesení obecných soudů zrušil pro porušení ústavně zaručeného práva této stěžovatelky na právní pomoc.

Ústavní soud souhlasil, že z dikce § 37a odst. 2 trestního řádu lze dovodit možnost vyloučení obhájce z obhajování pro konflikt zájmů mezi obžalovaným a poškozeným, pokud oba zastupuje totožný advokát. Avšak zároveň zdůraznil, že kolize zájmů nemusí být dána v každém jednotlivém případě. Soudy musí dle mínění orgánu ochrany ústavnosti velmi bedlivě hodnotit okolnosti každého případu a vyloučit advokáta jen v takové situaci, kdy zájmy jím zastupovaných osob jsou skutečně v rozporu. Na takový rozpor odůvodňující odstavení advokáta však dle mínění ÚS lze usoudit právě jedině na základě konkrétních okolností projednávané kauzy. Možnost vyloučení obhájce podle § 37a odst. 2 trestního řádu v takovýchto případech totiž nelze chápat jako paušalizující nemožnost zastupování obžalovaného a poškozeného v trestním řízení týmž advokátem.

„Je třeba vzít v potaz stav vyšetřování, důkazní situaci, charakter trestné činnosti a především faktický vztah obžalovaného a poškozeného, kdy musí soudy pečlivě vážit, zda skutečně jsou jejich zájmy v rozporu, či zda usilují o tentýž výsledek trestního řízení, ačkoliv se ocitli v obecně odlišném a z hlediska jejich zájmů protikladném postavení,“ upřesnil Ústavní soud skrze svou mluvčí Miroslavu Sedláčkovou.

V konkrétní kauze následující po nešťastné smrti mladé dívky je pak Ústavní soud toho názoru, že obecné soudy svým striktním postupem nectily právo obžalované na obhajobu a na právní pomoc. Jejich postupu ÚS vytkl přílišnou příkrost a formalismus, kdy za důvod vyloučení vzaly pouhý potenciální střet zájmů. Přitom to faktické okolnosti případu neodůvodňovaly.

Pozdější ústavní stěžovatelka coby obžalovaná a poškození, kteří byli jejími rodinnými příslušníky, v průběhu trestního řízení totiž vystupovali v souladu a jejich zájmy nijak nekolidovaly. Sama obžalovaná byla totiž v řízení zároveň poškozenou směřující shodně s ostatními poškozenými se svým nárokem na osobu druhého obžalovaného ve věci. O souladu jejich zájmů svědčí také další řízení vedená u Okresního soudu v Ostravě o žalobě na ochranu osobnosti a o náhradu škody, kde všechny poškozené včetně ústavní stěžovatelky zastupuje tentýž advokát.

Obecné soudy veškeré tyto informace měly, ale dle ÚS je po hříchu vůbec nezohlednily, a to ani později ve chvíli, kdy odpadl i potenciální a teoretický střet zájmů, tedy když dotčený advokát ukončil zastupování všech poškozených a zároveň vzal uplatněný nárok na náhradu škody v trestním řízení v celém rozsahu zpět, čímž zcela pominul i důvod jeho zmocnění.

„Z postupu stěžovatelky a jejího advokáta vyplývá, že činili veškeré možné procesní kroky, aby nedošlo k vyloučení advokáta z obhajoby, což však soudy ve svých rozhodnutích nijak nezohlednily a advokáta z obhajoby stěžovatelky vyloučily automaticky a nepřiměřeně formalisticky. Zcela tak opomenuly, že mezi stěžovatelkou a jejím obhájcem byl vytvořen již takový vztah důvěry, že intenzita jejich zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky dosáhla neakceptovatelné úrovně,“ uzavřel Ústavní soud důvody svého rozhodnutí.

Okresní soud, který je ve věci nyní vázán právním názorem Ústavního soudu, bude tedy muset posoudit, jestli v daném případě existuje reálná kolize zájmů znamenající nutnost vyloučení obhájce obžalované z obhajoby.

Kompletní text nálezu Ústavního soudu najdete ZDE.

Související