Sněmovna právě schválila tzv. "lex Babiš", tedy zákon, zda politici mohou mít firmy. Má takový zákon vůbec smysl?

Záleží na tom, v jaké míře to, co má ten zákon postihnout, chápeme jako ohrožení procesů, které charakterizují obvyklé pojetí demokratického právního státu. To riziko, nebo dokonce ohrožení, tu podle mě je. A to, že se jím někdo zabývá, rozhodně nepovažuji za popuzující. Je jen věc diskuse, jestli to nutně musí být tak, jak je to navrženo. Rozhodně mě to nešokuje, spíš mi připadá logické, že na to někdo reaguje.

Ale zdá se, že je to opravdu zákon namířený proti jednomu muži.

Myslím, že ne. Je to zákon, který je podnícený existencí jednoho muže. Každý zákon má obecný dosah, a bude-li přijat, tak se do něj vejde kdokoliv další, Andreji Babišovi podobný.

Ale proč se to projednává až teď, navíc před volbami?

To, že před příchodem Andreje Babiše do politiky nikdo nemyslel na regulaci tohoto typu, mně nepřipadá tak šokující, protože máte zpravidla tendenci se vypořádávat s tím, co nastane, a ne s tím, co vás nenapadne, že by nastat mohlo. A tato kumulace mimořádné ekonomické moci spolu s mediálním vlivem a politickou mocí mi skutečně připadá jako riziko.

Alternativní cesta je cesta politického procesu - spoléháte na to, že voliči jsou nějakým způsobem citliví a že nedopustí, aby se stalo něco, co může do budoucna způsobit systémovou dysfunkci. V okamžiku, kdy zjistíte, že voliči tak moc citliví nejsou, tak se musíte zabývat tím, co má ta veřejná moc k dispozici - a to je ta regulatorní funkce.

Jeho političtí konkurenti tvrdí, že Babiš svá média zneužívá v politickém  boji. Je to vidět? Zaznamenal jste to jako čtenář, pozorovatel?

To nejsem schopen posoudit. Nicméně v celé řadě věcí v právu platí, že věci nějakým způsobem jsou a pak se nějakým způsobem jeví. To se týká například nezávislosti nebo nestrannosti soudců. My máme vycházet z toho, že ten soudce nejen nezávislý a nestranný je, ale i působí takovým dojmem.

Problém Andreje Babiše je v tom, že může účinně vzbuzovat dojem, že ta média, která vlastní, o určitých věcech píší a o určitých věcech nepíší. A jelikož platí zásada, že ten, kdo ovládá média, ovládá i veřejné mínění a veřejné mínění je to, co v demokracii vládne, tak asi toto je ten problém. Je samozřejmě umenšený existencí internetu, který je relativně obtížné kontrolovat, ale ten problém tu prostě je.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Nicméně když ten zákon bude přijat i Senátem a prezidentem, nebude ho Babiš moci obejít? Viz například Čapí hnízdo, které na čas "ukryl" u svých dětí? Tedy že média či Agrofert formálně jen na někoho přepíše?

To je asi možné. Všechny věci nepostihnete. Koneckonců on ten zákon nezakazuje někomu být v politice a být bohatý. Nezakazuje někomu být v politice a být vlastníkem holdingu či vlastnit média. To se přece týká jen člena vlády. A člen vlády je velmi specifická politická funkce spojená s mimořádnou mocí a jde o to, jestli tato sociální role nemá přinášet nějaké omezení.

Ale bude tady "lex Babiš" a on to jen přepíše na někoho jiného. A stejně ho to nepostihne...

Je to o tom, jak to potom vymezíte. Samozřejmě můžete vymezit osoby blízké, ale vždy pak můžete sáhnout do toho okruhu bezprostředně navazujícího. Zakážete manželku, a on tam dá bratrance. Takže byste musel právním předpisem zakázat převod na kohokoliv, s kým má cokoliv společného, což opravdu těžko vymyslíte.

Takže je ten zákon víceméně zbytečný?

Určitě ne. Musíte to přenechat soudu veřejného mínění. To ví, že je tady nějaká právní regulace, která je evidentně ve zlé vůli obcházena. A jde jen o to, jestli to tomu veřejnému mínění vadí, nebo nevadí. Je to kvalitativní posun oproti tomu, kdy žádná regulace není a činíme si autonomní úsudek, jestli nám vadí, nebo nevadí bohatý člověk tohoto typu na ministerské pozici.

Související