Ve školách dnes vyrůstá generace, která bude jednoho dne rozhodovat o osudu naší planety. Bude řešit globální výzvy jako boj se změnami klimatu, vymýcení extrémní chudoby či snížení nerovností. "Proto je klíčové vzdělávat v těchto tématech děti už od školky, aby se odpovědné chování stalo automatickým a přirozeně ovlivňovalo celý náš život, ať už je to třídění odpadu nebo tolerance k odlišnostem," říká manažerka rozvoje Asociace společenské odpovědnosti Markéta Šetinová.

Odpovědné vzdělávání podle ní v řadě škol funguje už dlouho, třeba v podobě ekologické výchovy či šíření povědomí o lidských právech. Výrazněji se ale tato myšlenka rozvinula až v době po světové finanční krizi v roce 2008, která zdůraznila potřebu vychovávat mladé lidi rovněž k ohledu vůči jejich okolí.

HN: Jak by měla vypadat výuka ke společenské odpovědnosti?

Není nutné učit odpovědnost a udržitelnost formou samostatných předmětů, ale je důležité toto téma integrovat do školního života. V první řadě by se mělo objevit v látce stávajících předmětů. Třeba v přírodovědě se žáci mohou učit o životním prostředí a v základech společenských věd o nerovném postavení žen. Vedle toho by se ale tyto snahy měly promítnout i do mimoškolních aktivit. Zásadní je přitom praktická výuka, která by se v ideálním případě měla propojit s komunitou, jejíž součástí škola je. Žáci mohou například v rámci obce vymýšlet vlastní projekty, jak zlepšit své okolí nebo jak případně spolupracovat s lokálními firmami a neziskovými organizacemi. Do řady aktivit lze zapojit i nejmenší děti. Ve školce mohou začít třeba s tříděním odpadu. Z naší zkušenosti víme, že to pak často učí také své rodiče. Zároveň by škola měla jít v odpovědnosti příkladem, například dbát na šetrný provoz a dobré pracovní podmínky pro zaměstnance.

Markéta Šetinová (27)

Vystudovala sociologii a byznys na Kingston University v Londýně a následně pokračovala v magisterském studiu sociologie na Oxfordu. V rámci mezinárodního tréninkového programu v Ahold Europe pracovala na strategických projektech v retailu, poté vedla komerční strategii pro on-line supermarket Rohlik.cz. Nyní pracuje v Asociaci společenské odpovědnosti, kde má na starosti rozvoj platformy a kde koordinuje globální CSR projekt United Nations Global Compact v České republice. Zároveň spoluorganizuje letní akademii pro středoškoláky Discover a vede spolek českých absolventů Oxfordu a Cambridge.

HN: Které kompetence a znalosti mohou děti tímto způsobem získat a jak je uplatní ve svém životě?

Kromě faktických znalostí rozvíjí udržitelné vzdělávání i dovednosti, jako je schopnost uvažovat o problematice v širším kontextu a používat kritické myšlení. Dnes má čím dál více firem zájem o zaměstnance právě s těmito schopnostmi. V byznysu navíc nejde už jen o to udělat co nejvíce profitabilní rozhodnutí, ale také pečlivě zvážit dopady na komunitu, ve které daná společnost funguje. Firmy proto v současnosti stále častěji hledají zaměstnance, kteří budou uvažovat tímto způsobem.

HN: Do jaké míry je udržitelné vzdělávání zastoupeno v českém školství?

Česko má dobře našlápnuto a vidíme čím dál větší zájem o toto téma. Základům společenské odpovědnosti se učí už i v některých mateřských školách, na vysokých lze dokonce najít samostatné předměty věnované tomuto tématu. Zatím ale chybí ucelená koncepce a podpora rozvoje této problematiky ze strany státu a zařazení tématu do oficiálních osnov.

HN: Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím? Čím bychom se mohli za hranicemi inspirovat?

Především ve Spojených státech, Velké Británii a severských zemích jsou na vysokých školách celé obory, které komplexně vzdělávají v udržitelnosti. Měla jsem možnost studovat na univerzitách v Londýně a na Oxfordu, kde studenty podporovali v sociálním podnikání napříč obory. Na obou školách navíc měli speciální oddělení dobrovolnictví, které studentům zprostředkovávalo různé možnosti pomoci v rámci komunity. V zahraničí se často na téma udržitelnosti orientuje i akademický výzkum. Navíc je v tomto ohledu mnohem běžnější propojení napříč sektory. Například prestižní francouzská ekonomická vysoká škola ­INSEAD spolupracuje s vládním a neziskovým sektorem na výzkumu environmentálních regulací. Jejich závěry pak ovlivňují směr, kterým se nejen Francie vypořádává s globálním oteplováním.

HN: Jsou v Česku dostupné nějaké metodické návody udržitelného vzdělávání?

Pro vysoké školy je vhodná metodika vzdělávání k udržitelnosti UN PRME, kterou vytvořila největší světová iniciativa společenské odpovědnosti UN Global Compact, fungující pod záštitou Organizace spojených národů. Využívá ji více než 650 institucí v 85 zemích světa a řídí se jí také třetina nejlepších ekonomických škol podle žebříčku listu Financial Times. Pro nižší stupně zatím není v Česku dostupná ucelená metodika, ovšem dílčí témata řeší organizace jako EDUin, Tereza, Člověk v tísni nebo Liga lidských práv. OSN vydává řadu zajímavých materiálů pro různé věkové skupiny, ale bohužel jsou k dispozici jen v angličtině. Asociace společenské odpovědnosti jako hostitelská organizace UN Global Compact se je nyní spolu s dalšími partnery snaží přeložit do češtiny a více lokalizovat. Ve spolupráci s Informačním centrem OSN jsme rovněž vydali příručku věnovanou Cílům udržitelného rozvoje pro děti (Cíle OSN představují program rozvoje v letech 2015−2030 − pozn. red.) a nyní připravujeme metodickou podporu pro výuku těchto cílů na základních a středních školách.

HN: Měli by lekce odpovědného chování dostávat i dospělí? Jak mohou v tomto ohledu firmy rozvíjet své zaměstnance?

Firmy často pořádají tematická školení o společenské odpovědnosti či udržitelném vedení. Mnohem efektivnější než přednášky je ale zapojit zaměstnance do konkrétních aktivit a dát jim prostor pro vlastní nápady. Velkým trendem je teď například firemní dobrovolnictví, kdy zaměstnavatelé vyčleňují svým zaměstnancům během pracovní doby čas na to, aby se mohli zapojit do činnosti neziskové organizace či pomáhat v blízké komunitě. Společenská odpovědnost by měla být tématem, kterým žije celá firma včetně vedení. Důležité je soustředit se na to, kde můžete pomoci nejlépe. Ideální je proto vybrat si aktivity v oblasti, jíž rozumíte. Nejefektivnější je přitom pomáhat ve svém nejbližším okolí.

HN: Jak vůbec hodnotíte současný stav společenské odpovědnosti firem v Česku?

Firmy v tuzemsku často volí jen jednorázové aktivity, nedaří se jim začlenit udržitelný přístup do dlouhodobé strategie. Na druhou stranu zájem o téma stoupá, a to nejen z řad firem, ale i státní správy, neziskových organizací a jednotlivců. Náš nedávný průzkum realizovaný agenturou IPSOS ukázal, že v zájmu zachování udržitelné budoucnosti dnes lidé v Česku nejčastěji šetří energiemi, vyhýbají se plýtvání potravinami, šetří vodou a třídí odpad. Vyplývá z něj také, že čtyři pětiny Čechů si myslí, že by se česká vláda měla zapojovat do plnění nových Cílů udržitelného rozvoje a tři čtvrtiny si to myslí i o soukromém sektoru. Nejvíce tato témata zajímají mladé lidi. Že nejsou sobečtí a začínají myslet ohleduplně, vnímáme jako pozitivní trend a obrovskou příležitost pro zaměstnavatele. Nastupující generace má zájem pracovat pro firmy, které sdílí stejné hodnoty, a společenská odpovědnost zaměstnavatele je pro ni často hlavním kritériem při výběru povolání.

Související