Evropský soud pro lidská práva zamítl stížnost dvou českých občanek kvůli domácím porodům. O případu rozhodoval velký senát štrasburského soudu, na který se obrátily stěžovatelky Šárka Dubská a Alexandra Krejzová. Případ se týká svobodné volby místa porodu a práva ženy mít u porodu v domácím prostředí porodní asistentku.
Velký senát úterním rozsudkem potvrdil své dřívější rozhodnutí, že práva rodiček v České republice nebyla porušena. Soudci rozhodli poměrem hlasů 12 ku pěti.
České ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí štrasburského soudu vítá. Prozkoumá ale i kritická hodnocení soudu a zváží případná opatření v porodnictví, aby se péče o rodičky a novorozence zlepšila a předešlo se dalším soudním sporům.
Podle advokátky jedné ze stěžovatelek Zuzany Candiglioty soud stížnost zamítl, protože očekává, že český stát porodní péči teď zlepší sám, ne na popud soudu.
Obě Češky si přály rodit doma. Podle českého zákona o zdravotních službách ale hrozí porodním asistentkám vysoké pokuty, pokud budou pracovat bez potřebných povolení. Zákon také neumožňuje proplacení práce asistentek v bytě rodičky. Proto prý ženy nemohly žádné asistentky najít. Na soud se obrátily s tím, že jim kvůli českým zákonům byla upřena možnost rodit doma za asistence lékařského odborníka.
V rozsudku velký senát uvedl, že nebyl porušen článek osm Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.
Ten říká, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života a také že státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a kdy je to nezbytné.
V odůvodnění rozsudku pak štrasburský soud uvedl, že právo zvolit si místo porodu nepochybně spadá pod uvedený článek. Na rozdíl od stěžovatelek ale soud došel k závěru, že česká legislativa, která upřednostňuje porody v nemocnici, vychází z legitimní snahy chránit zdraví matky a dítěte po porodu.
Ke stejnému závěru soud ve Štrasburku dospěl v roce 2014. Češky se po tomto rozhodnutí obrátily na velký senát soudu, což je forma odvolání.
Vzhledem k tomu, že neexistuje jednotná evropská norma, je podle soudců v působnosti národních států, jak otázky domácích porodů upraví.
Pětice soudců, kteří s rozsudkem nesouhlasili, poukazuje na to, že nastávající matky v České republice v podstatě nemají možnost rodit jinde než v nemocnici. Upírat matkám právo rodit doma s asistentkou - navíc v případech, kdy nejde o prvorodičky ani riziková těhotenství - je podle soudů "v demokratické společnosti neospravedlnitelné".
Oponenti nicméně podpořili část závěrečného rozsudku, v němž senát vyzývá k dalšímu postupu při úpravě a revizi české legislativy, která se týká porodů. Případné změny by měly zohlednit vývoj medicíny a zároveň plně respektovat práva rodiček.
Jednotlivé evropské země se v regulaci a oblibě domácích porodů liší. Agentura DPA v této souvislosti zmiňuje například Nizozemsko, kde se doma narodí každé třetí dítě. V Německu jsou to jen přibližně dvě děti ze sta. Německá společnost porodníků a gynekologů se domnívá, že bezpečí matky i dítěte je nejlépe zajištěno v porodnici, což je princip, kterému odpovídá i česká právní úprava. V Německu však na rozdíl od Česka služby porodních asistentek částečně kryje zdravotní pojištění.
Dubská a Krejzová předložily své stížnosti soudu postupně v letech 2011 a 2012. V rozsudku z roku 2014 soud dospěl ke stejnému závěru jako dnes. Češky se po tomto rozhodnutí obrátily na velký senát soudu, což je forma odvolání.
