Kniha ekonoma Sedláčka a hostů věští, jak se změní svět. Zlom ale předpovědět nedokáže

Diáře na příští rok jsou v prodeji už pěknou řádku týdnů. Nabízet ale diář pro rok 2036 se jeví poněkud předčasné. Nová kniha nazvaná tímto letopočtem je naštěstí doplněna podtitulem Jak budeme žít za 20 let?, a tak vizuální podobnost s kalendářem čtenáře nezmate. Ve futurologickém sborníku dvacet osobností dumá nad tím, kam se pohne svět v jejich oboru.

Editorem, či lépe řečeno hostitelem, je ekonom Tomáš Sedláček. Právě jeho příspěvek patří k vrcholům knihy. Sedláček se v něm dokáže rozhlédnout širokoúhleji, spojit čísla s morálkou a software s filozofií. "Z materiálního hlediska žije západní společnost v nebi − k tomuto závěru by došel jakýkoli cestovatel z minulosti, kdyby mezi námi na chvíli žil. Ale trik spočívá právě v tom na chvíli," přemýšlí ekonom.

Byť Sedláček pozval do knihy jako své sekundanty řadu známých tváří − mezi nimiž jsou třeba teoretik architektury Adam Gebrian, ekolog Bedřich Moldan či herec Vojtěch Kotek −, nejvyšších met dosahují lidé reprezentující exaktní obory.

Například podnikatel Zbyněk Frolík, který tvrdí, že podnikání se v budoucnu stane v mnoha ohledech komplikovanější, než dnes. Kvalita Frolíkovy vize není ani tak v samotném jejím pojmenování, ale ve způsobu, jakým autor k názoru došel a o co ho opírá.

Ani tak respektované osobnosti jako například kněz, cestovatel a environmentalista Marek Vácha se nevyhnou jistému zúžení. Vácha pomíjí jiné aspekty možného směřování křesťanství a zůstává u představy církve svatého Františka, církve ekologické.

"Možná za dvacet, možná za dvě stě let se naši vnukové nebo pravnukové budou na nás a naši dobu dívat s očima rozšířenýma hrůzou a ptát se, jak je možné, že se ti lidé tehdy ve druhé dekádě 21. století považovali za křesťany a neudělali nic proti devastaci přírody," píše Vácha.

Nic jiného se v té gigantické instituci, jakou je římskokatolická církev, nestane?

A pak jsou v knize vyložené propadáky. Například nadsázka apokalyptika Cyrila Höschla o Evropě rozdělené v budoucnu na jeden tábor ovládaný islámem a druhý Moskvou. Psychiatr si v neoriginální stati zároveň neopomene vyřídit účty se svými oponenty, třeba s knězem Tomášem Halíkem.

Jedním z poučení při četbě sborníku 2036 se tak stává ubezpečení ve faktu, že futurologie je samostatná oblast a pouštět se do věštění představuje něco zcela jiného než se v daném oboru orientovat, prosadit či znát jeho historii. Vzpomeňme na ty naivní pohlednice za začátku 20. století, které zobrazují, jak bude svět vypadat v roce 2000. Jak? Inu, to je přece jasné: každý bude mít osobní vzducholoď. Tato představa má logiku: vždyť jsme přece vzali ty nejaktuálnější tendence technického vývoje a řádně jsme je rozvinuli.

Stejně to dělá řada osobností sdružených v knize 2036: zmnoží přítomnost ve skálopevném přesvědčení, že tak získají budoucnost.

Ano, technologie budou za dvacet let pravděpodobně sofistikovanější, komunikace rychlejší a naše vnímání dost možná klipovitější. A to je všechno? Nedojde k žádnému kvalitativnímu skoku? K něčemu, co postaví minulost na hlavu? Dříve nebo později se přece dá očekávat něco podobně zlomového, jako byl parní stroj, penicilin či internet. Něco neodhadnutelného, co zatřese společností a promění mnoho oborů najednou.

A tím se dostáváme k další slabině oborového chápání budoucnosti − výčtem očekávaných změn bezpečně rozdělených do jednotlivých odborných kategorií nikdy nemůžeme pojmout celek. Kdo například ještě před pouhými deseti lety čekal, jak hluboce promění jedna technologická inovace zároveň žurnalistiku, politiku, logiku a chápání osamělosti? Snad ani sám zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg.

Je veskrze paradoxní, že ačkoliv vizionářské recepty dostaly formu knižního sborníku, literatura jako obor, který by si zasloužil samostatnou zmínku, v něm chybí. Můžeme si mnohé počíst o vývoji módy či fotbalu, ale kam se pohne literatura, se nedozvíme. Že by to ani nestálo za řeč?

Nejpřesnější odpověď na položený dotaz předkládá v beatlesácky pojmenované stati Až mi bude 64… novinář Jindřich Šídlo. "Sugestivní otázka ,jak to bude vypadat za dvacet let' má jedinou pravdivou odpověď: ,Nemám nejmenší tušení.'"