Poslanci tento měsíc schválili pro velké společnosti novou povinnost. Od roku 2018 bude muset zhruba třicítka největších firem v Česku vydat zprávu o společenské odpovědnosti (CSR), tedy veřejně říct, jaký dopad mělo jejich podnikání v předchozím roce na okolí či co dělají pro své zaměstnance. O tom, jaký dopad bude nová povinnost mít na české podniky, se bavili odborníci i zástupci společností v diskusi, kterou uspořádaly Hospodářské noviny ve spolupráci s poradenskou firmou Deloitte.

Česko novou povinnost, která bude platit v celé EU, zavádí v minimálním rozsahu, jaký žádá Evropská komise. To znamená, že se týká jen zhruba 26 největších firem v této zemi. "Pokud jsou firmy součástí konsolidovaného celku a vydává report jejich mateřská společnost, tak tuto zprávu vydávat lokálně nemusí," upřesňuje Lucie Mádlová z Asociace společenské odpovědnosti.

Ne volba, ale už nutnost, pokud chcete získat mladé lidi

Mladí lidé se při rozhodování, u koho budou pracovat, čím dál víc ohlížejí na image firmy. Nejen kolik si u ní vydělají, ale i co dělá pro své okolí či jaké má hodnoty. A aby se firmám dařilo nové lidi přilákat, je nutné značku budovat tak, že je společensky odpovědná. Shodli se na tom účastníci diskuse Nefinanční reportování a CSR, kterou uspořádaly Hospodářské noviny ve spolupráci s Deloitte Academy.

Do budoucna se regulace zvyšovat nemá. "Přikláníme se k tomu, aby se povinnost nerozšiřovala, aby to firmy dělaly dobrovolně," říká Hana Šimková z ministerstva průmyslu, pod kterou spadá dopad regulace a společenská odpovědnost podniků. "Spousta firem už takové zprávy v nějaké formě vydává dobrovolně, aby zlepšila vnímání své značky," doplňuje Lenka Neuvirtová z Deloitte.

Společnosti rovněž mají volnost v tom, jakými pravidly se budou při sestavení zprávy řídit. Auditor také bude pouze kontrolovat, zda jsou splněny náležitosti podle zákona, nikoliv zda jsou uvedené údaje pravdivé. "Dnes je společnost on-line a firma si nemůže dovolit v této věci lhát, protože se jí to vždycky negativně vrátí. Obzvlášť když je to velká korporace sledovaná i řadou aktivistů," říká Mádlová.

Jednou z firem, která bude muset povinně každý rok zprávu zveřejnit, je energetická skupina ČEZ. Ta už zhruba 12 let vydává zprávu dobrovolně a novou povinnost nekritizuje. Oceňuje, že zákon nediktuje, jak se má postupovat. "Nové nastavení pravidel v Česku je pro nás přívětivé, dává nám možnost vybrat si, jak tuto zprávu uděláme, čemu budeme věnovat největší pozornost," uvádí Michaela Chaloupková, členka představenstva ČEZ.

S novými pravidly chce ale ČEZ zprávu "zprofesionalizovat". "Dřív jsme si ji dělali podle sebe, teď jsme si řekli, že je třeba jít podle nějaké mezinárodně uznávané metodiky. Nakonec jsme si na to najali poradce, aby nám řekli základní strategii, jak na to," říká Chaloupková. "Pro nás pak bylo nejtěžší posbírat všechna data. I proto si nový způsob zprávy zkoušíme nanečisto dva roky. Ale bez prvotní pomoci poradců bychom se s tím docela trápili," dodává.

Podle Bohdana Soukupa, technického ředitele vodárenské společnosti Veolia, která dobrovolně zprávu vydává několik let, je důležité umět s daty pracovat. "Řadu údajů firma stejně sbírá z jiných důvodů, jen se s nimi musí naučit jinak zacházet, a to chvíli trvá," říká.

Diskutující se shodli na tom, že je lepší vydávat samostatnou zprávu o odpovědnosti než ji komponovat do výroční zprávy. "Můžeme ji na obchodním jednání předat partnerovi a pochlubit se. Je to lepší než ho znudit spoustou účetních čísel a statistik," popisuje Soukup. Podle Chaloupkové oddělením obou zpráv si firma vypracování zprávy o odpovědnosti odloží na dobu, kdy ji nevytěžuje práce na výroční zprávě.

"Už to není volba, zda takovou zprávu vydávat, ale jeden ze základních nástrojů ke zvyšování konkurenceschopnosti. Značka v dnešní době musí být komunikovaná ven jako ta, která jde cestou udržitelného rozvoje," říká Chaloupková. "Některé investiční fondy vyřazují ze svých portfolií akcie firem jen proto, že nejsou příliš šetrné k životnímu prostředí. Lidé jsou ochotni si připlatit za produkt, který byl vyroben šetrně. A i na zaměstnancích vidím, že si svého zaměstnavatele vybírají i podle toho, jak působí navenek," vysvětluje Chaloupková a pokračuje: "Překvapilo mě, kolik uchazečů o práci se ptá, jaké má naše firma hodnoty. To před deseti patnácti lety bylo výjimečné."

Podle Soukupa bude chování firmy k okolí hrát roli například i u veřejných zakázek. "Podle mě to do Česka postupně přichází. V minulosti rozhodovala vesměs nejnižší cena, ale nebude to trvat dlouho a bude posuzováno, jaký jste zaměstnavatel, jak v regionu působíte, jak se dělíte o zisk," míní Soukup.