V roce 2010 jsem v komentáři pro Lidové noviny napsal: "Součástí maturity by měla být povinná zkouška z matematiky. Tečka. Tady by komentář mohl skončit, protože takový je můj názor. Nemám zvláštní potřebu ho nějak zpřesňovat nebo byť o milimetr posouvat. Ale vždycky mě překvapuje, že si někdo může myslet něco jiného."

Dnes to beru jako důkaz toho, že některé názory lidé prostě mění. Mě nevyjímaje. Uplynulo sedm let a mně je otázka povinné maturity z matematiky celkem lhostejná. Mám k tomu tři důvody.

Zaprvé obě moje děti už maturitu mají za sebou. Dnes studují vysoké školy, kde se matematika mimo jiné vyučuje, a obě by dnes ve srovnávacích testech z matematiky uspěly lépe než já. Jim bych to nepřiznal, ale tady ve sloupku mezi svými to mohu napsat.

EK10 08 cermak1

Mám matematiku rád, obdivuji její krásu a čistotu. Líbí se mi, že dokáže do určité míry objektivizovat náš intelekt. Že jí chybí mnohoznačnost, která mě irituje, a nedá se takzvaně okecat. Není "darem", jak se někdy mylně soudí. Excelence v matematice je podmíněna nejen již zmíněným intelektem, ale také tvrdou prací.

Na druhou stranu rozumím tomu, že někdo může mít s matematikou možná i nedobrovolně nepřátelský vztah. Z mnoha důvodů, tím nejčastějším je psychologická bariéra. Prostě pocit, že "na tohle" nemám, a tak tím ani nebudu ztrácet čas. Dalšími důvody mohou být špatní učitelé nebo i kulturní prostředí.

Hodně rodičů vychovává své děti v modu "Hele, mně to taky nešlo, tak se matikou nenech stresovat, vůbec to neznamená, že jsi hloupý!". Neznamená, pochopitelně, spíš to znamená, že v tomhle případě jsou nerozumní rodiče. Nedávno jsem na Facebooku zahlédl čísi status v přibližném znění: "Zavádím maturitu z fantazie, kreativity a snění, pro studenty technických oborů povinně." Tolik naivní arogance v pár slovech jsem dlouho nečetl!

Ale jak píšu, chápu, že někdo si z těchto i jiných důvodů vytvoří k matematice averzi. Dobrovolně se ochuzuje o určitý pohled na svět a o schopnost vidět řadu věcí jasně a srozumitelně. Dost možná na to sám přijde a averzi překoná. Ale hrozba povinné maturity tou cestou není, takže to je druhý důvod, proč jsem opustil své radikální stanovisko, že maturita z matematiky by měla být povinná.

Třetím je má celková skepse k současné maturitě jako instituci a k její úrovni. Je formálním papírem, který dnes získá každý, kdo projeví aspoň trochu odhodlání a minimum úsilí. Celá ta věc na mě působí zbytečně a nevěrohodně, takže nevím, proč by pro mě zároveň mělo být zásadní, jestli její součástí je, anebo není zkouška z matematiky.

Šestnáct let jsem docela s nadšením a intenzivně učil na vysokých školách. Nejvíc na té veřejné, na Karlově univerzitě, ale i na několika soukromých. Kromě značné skepse k vysokoškolskému vzdělání jako takovému jsem došel i k poznání, že dnes opravdu není důležité, JESTLI vysokou školu studujete, ale JAKÁ to je. A přesně to platí o maturitě.

Nechme o tom, zda budou požadovat maturitu z matematiky, rozhodovat konkrétní školy. Proč k ní nutit studenty, pro které jsou maturita i následný vysokoškolský diplom jen formální cáry papíru? A proč to nutit školám, které na vydávání těchto papírů chtějí postavit svou "reputaci" či přesněji řečeno svůj byznys?

Nechme debat o povinné matematice u maturity, jsou zbytečné. A mějme na paměti, že vše, co se nám stát snaží vnutit a nadiktovat, se stává podezřelým a ještě méně chtěným. Pověst matematiky to jen zhoršuje. Nezaslouží si to.

Související