Washingtonský Kapitol na vlastní oči nikdy neviděli, k nakreslení plánu postačila jako předloha padesátidolarová bankovka. Vytvořením náčrtu moldavská podnikatelská rodina pověřila svého syna, jenž do návrhu ještě zakomponoval prvky divadla z ruského Rostova na Donu, které jej kdysi uchvátilo. Když nákres přinesli architektovi, ten podle rodinné legendy nad odvážnou fúzí vykřikl nadšením: Jaká krása!

Dnes je "Kapitol" nepřehlédnutelnou dominantou moldavského městečka. Kupoli na stavbu položil jeřáb, který dorazil až z hlavního města Kišiněva. Rodině, jejíž mužští členové vydělali hodně peněz podomním prodejem spotřebního zboží a stavebními pracemi v Kazachstánu, bizarní palác nyní slouží jako reprezentační sídlo.

Protože během stavby finance přicházely a zase vysychaly, dům není hotový a bydlet se v něm moc nedá. Rodina tedy žije ve skromnějším stavení opodál, ale prezentuje se nedokončeným monstrem. Movití sousedé se hned pokusili odvážné stavitele napodobit a ve vsi vyrostly tři další "Kapitoly". U jednoho z nich ale stavba neunesla tíhu kupole a zhroutila se.

"Ti lidé nepovažují za selhání, že se stavba k bydlení příliš nehodí a zřejmě nebude ani nikdy hotová. U těchto domů převažuje funkce monumentální nad instrumentální. Má za úkol svému okolí především vytřít zrak. Ukázat, že jsme noví, lepší a moderní lidé," vypráví Radan Haluzík, sociální antropolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Byl hostem nejen ve zmíněné moldavské supervile, navštívil desítky dalších domů "bohatých chudých" ve 12 zemích dvou kontinentů a o fenoménu připravuje knihu.

Barák pořádného chlapa

"Zajímají mě domy předimenzované nejen co do velikosti, ale i emocionálním vkladem. Mají splňovat hned několik snů svých stavitelů najednou," říká výzkumník. Majiteli bizarních staveb jsou lidé z postkomunistických a rozvojových zemí, kteří vydělali větší množství peněz a rozhodli se je investovat do něčeho, co naplní jejich představy o luxusní rezidenci.

Z velké části jde o podceňované příslušníky menšin, kteří se chtějí předvést před majoritou. Například o Romy, Albánce žijící mimo svou vlast, domorodé indiány v Latinské Americe, ale též o sociální menšiny, jako jsou lidé ze zapadlých venkovských oblastí nebo třeba z hor Balkánu či Kavkazu. "Ty poslední by třeba nikdo za opravdovou menšinu nepovažoval, ale mají svou horskou identitu a společnost jim bránila v integraci. Strhli své chaloupky a ukazují, že i oni, donedávna chudí pastevci zavánějící kozím sýrem, jsou také občany a mají na to, pořídit si pořádné domy," podotýká Haluzík.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se