Alfons Mucha nikdy nebyl vlastníkem svého stěžejního díla, Slovanské epopeje. Soubor 20 obřích pláten si u něj totiž objednal americký mecenáš Charles Crane. A ten byl tak od počátku jejím vlastníkem. Smlouvu o vytvoření epopeje a o tom, že ji Crane zaplatí, podepsali v lednu 1913.

"Jednalo se jednoznačně o námezdní smlouvu, kdy se Mucha zavázal k vytvoření díla a Crane k zaplacení," uvedla soudkyně Martina Tvrdková, která si pomohla pasážemi rakouského obecného občanského zákoníku z roku 1811.

Tvrdková řešila spor mezi malířovým vnukem Johnem Muchou a hlavním městem Prahou. Mucha totiž žádá o určení, že dílo spadá do dědictví po Muchově zemřelé manželce Marii. Malíř podle jeho argumentace dílo věnoval Praze pod podmínkou, že mu vybuduje vlastní výstavní síň.

A protože hlavní město tuto podmínku nesplnilo, je dar neplatný. Jenže Praha tvrdí, že dárcem byl Crane. To dokazují i historické předávací protokoly z archivů hlavního města, Mucha totiž díla předával po třech plátnech. "Na všech smlouvách s Prahou je výslovně uvedeno, že Crane je dárcem," potvrdila soudkyně. 

Případ tím ale nekončí. Muchův advokát František Vyskočil oznámil, že se odvolají. "Je to jen výkop, cesta bude dlouhá," dodal Vyskočil.

Cestování ji zničí!

Podání žaloby odůvodnil  Mucha tím, že Praha před několika roky oznámila, že zapůjčí epopej na turné po Asii. V něm má propagovat Prahu a Česko. Mucha se ale bojí, že se při cestě poškodí.

"Dědeček ji daroval národu, ne aby se vyvážela do ciziny," uvedl Mucha, který kvůli soudu přijel z Anglie.

Plátna jsou nyní na výstavě v Japonsku. Praha přitom nyní jedná o jejich vystavení i v Koreji, na Tchaj-wanu či v USA. Zájem má i Čína. Celkem by měla Slovanská epopej strávit na cestách dva roky a Praha doufá, že do té doby vybere, kam ji po návratu definitivně umístí.

Že by byl rád? Nesmysl

Podle soudkyně, která si evidentně nastudovala řadu materiálů a archivních článků, by ale Mucha byl nejspíš rád, že jeho dílo uvidí ve světě co nejvíc lidí.

"Ze všech dobových dokumentů vyplývá, že sám Mucha by byl dnes pyšný na to, že by toto dílo odputovalo na jiný kontinent. Častokrát apeloval na to, aby město jeho obrazy zapůjčilo na zahraniční výstavy," poukázala soudkyně. A podle ní o tom svědčí i to, že nechal vyrobit speciální obří válce na jejich přepravu.

"Paní soudkyně se hrozně mýlí. Dědeček vždy chtěl, aby to zůstalo v republice a necestovalo nikam. Ano, byly nějaké výstavy, ale celá epopej nikdy nejela," reagoval Mucha. "Ty válce, které udělal, byly jen tři. A ne proto, aby to cestovalo po světě, ale aby ta plátna po třech jela ze Zbiroha do Prahy," dodal.

Jak přeložit possession?

Tvrdková začala žalobu projednávat v polovině ledna. A již tehdy naznačila, že ji zamítne. Muchovi nicméně dala čas, aby předložil další důkazy, například z Craneho pozůstalosti v USA. Ta by prý mohla skrývat důkaz, že sám Crane za vlastníka považoval Muchu.  

Soud poté začal pročítat obsáhlou korespondenci mezi Muchou a jeho manželkou či mezi Cranem a tehdejším vedením Prahy. A jednání se pak na nějakou chvíli stočilo na téma rozdílu mezi anglickou a americkou angličtinou. A toho, jak se správně překládá slovo possession.

Uvedené slovo totiž použil mecenáš Crane v dopise pražskému primátorovi v roce 1938. Zatímco John Mucha ho vykládá jako držení a dopis tak podle něj jednoznačně říká, že Crane dal epopej Praze pouze do držby, tedy jen propůjčil, právník města Roman Felix toto slovo překládá jako vlastnictví. "Překlady jsou dělány tendenčně, aby měly určité vyznění," řekl Felix na Muchovu adresu.

Muchův právník obratem vytáhl oxeroxovanou stránku právnického anglicko-českého slovníku, kde je uveden překlad držba. "I právnické autority se k tomuto  výkladu přiklánějí," řekl Vyskočil. "Jedná se o angličtinu americkou a ne anglickou. A pan Crane byl Američan. V americké angličtině se to jednoznačně na prvním místě překládá jako vlastnictví," reagoval Felix.

Tvrdková ale oznámila, že jsou tyto důkazy nadbytečné, stejně jako navržený výslech Jarmily Mucha Plockové, která byla Muchovou vnučkou. Podle ní je totiž rozhodující smlouva mezi malířem a Cranem v lednu 1913 o vytvoření díla.

"Nemohlo jít o smlouvu darovací, protože ta je bezúplatná. Tady si dvě osoby cenu smluvily," uvedla s tím, že Mucha tvořil na jednoznačnou objednávku Cranea, který vše financoval. Podle ní tak šlo o námezdní vztah a Crane byl od počátku majitelem.

Související