O důležitosti veřejného prostoru se v Česku vede stále více debat, ale v naprosté většině se týkají exteriéru, tedy ulic, náměstí a parků. Trochu stranou podle mě zůstává lidem přístupný prostor uvnitř veřejných či soukromých institucí. Myslím si, že ještě pořád, téměř 30 let po Listopadu, máme z institucí strach. Nebo pokud ne strach, určitě respekt. Nejsou to místa, do kterých bychom s chutí přirozeně zavítali na návštěvu, když jdeme kolem.
Pokud v Praze půjdete po Masarykově nábřeží, nemůžete si za Národním divadlem nevšimnout budovy Goethe-Institutu, který zde sídlí od roku 1993. Impozantní budova, v níž je umístěn, byla postavena roku 1905 podle návrhu architekta Jiřího Stibrala pro 1. českou zajišťovací banku.
Foyer²
Symetrická stavba vyzařuje důstojnost a solidnost, které − když je připočteme ke zmíněným obavám z institucí − jsou, dovolím si tvrdit, příčinou toho, že po letmém očním kontaktu se dovnitř donedávna neodvážil náhodně vstoupit téměř nikdo. V Goethe-Institutu si to uvědomili a v posledních několika letech se v interiéru pustili do úprav, které naznačují větší otevřenost této instituce.
Pokus o otevření instituce
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
