Znělo to jako velká úleva. Po osmnácti letech sporů, doprovázených hrozbou miliardových a neustále rostoucích škod, svolal exministr zdravotnictví Svatopluk Němeček v červenci 2014 tiskovou konferenci. Slavnostně tam slíbil, že na vleklý a otravný příběh jménem Diag Human může celé Česko jednou provždy zapomenout. "Rozhodčí řízení skončilo. Česká republika vyhrála a nebude firmě Diag Human už platit ani korunu,“ ujišťoval tehdy ministr. 

Problém, jehož počátky jsou staré už čtvrt století, se ale minulý týden vrátil jako bumerang, a to hned dvojím způsobem. Stále je možné, že Němeček měl aspoň v druhé větě pravdu. Ale zas tak jisté to ve světle nových událostí není.

Máme něco v Lucembursku?

Zaprvé – vytrvalý Čechošvýcar Josef Šťáva a zakladatel Diag Human dotáhl svůj spor o ušlé obchody s krevní plazmou k úspěchu v první cizí zemi, kam se obrátil kvůli údajným křivdám v Česku. Soud v Lucembursku uznal na konci dubna Šťávův nárok z roku 2008, kdy Diag Human vysoudil v české arbitráži odškodnění ve výši 8,3 miliardy korun. Peněz, které i s úroky mezitím vyskočily na 13 miliard, se ale Šťáva kvůli následným sporům nikdy nedočkal.

Také čtěte v novém Respektu

I obalka R20 1

 
Spojenci: Jak jeden slib změnil rovnováhu sil na politické scéně
 
Milost pro populárního vraha: Prezident Zeman rozehrál propuštěním Kajínka nebezpečnou hru
 
Comey si koledoval: Co stojí za odvoláním ředitele FBI Donaldem Trumpem
 
O čem sní hmyz: Zpráva z natáčení posledního celovečerního filmu Jana Švankmajera
 
Rozhovor s diplomatkou Veronikou Stromšíkovou, Češkou působící v Organizaci pro zákaz chemických zbraní, o sarinu v Sýrii a o tom, co skrývá dno u kanadských břehů
 
Tři sestry a rybí polévka: Jarchovský s Hřebejkem natočil film, v němž léčí svou rodinu

Zadruhé – jen pár dnů před lucemburským verdiktem dorazil na české ministerstvo financí dopis, že Šťáva otvírá proti Česku novou bojovou frontu. Chce jít k takzvané investiční mezinárodní arbitráži, ve které už nepůjde o samotnou podstatu dávných obchodů s krví, ale o to, jak se český stát během následných sporů choval a zda Šťávovi neupřel práva podle česko-švýcarské smlouvy o ochraně investic. Jde tedy o zcela nový případ, podobný starým velkým kauzám typu TV Nova nebo Nomura.

Obě události české úředníky zaskočily, nečekaná je hlavně první zpráva z Lucemburska, která dává Šťávovi do ruky možnost rychle jednat. "Vzhledem k tomu, jak soudy doposud tuto vleklou kauzu posuzovaly, je tento závěr překvapivý. Je ale potřeba zdůraznit, že řízení před soudy v Lucembursku tímto rozhodnutím nekončí,“ říká mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová. Podle ní se chystá dovolání k lucemburskému Nejvyššímu soudu, půjde ale jen o takzvanou kasační, tedy procedurální stížnost, která nemá odkladný účinek. V Lucembursku tedy může začít exekuce. 

Jak je možné vymáhat v cizí zemi něco, co většina Čechů považuje už devět let za uzavřenou věc? Slyšení v Lucembursku vychází z takzvané Newyorské úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, podepsané v rámci OSN v roce 1959. Její podstata odpovídá jejímu názvu – tedy že nároky lze zkusit uplatnit i v jiné než domovské zemi. Smlouvu podepsalo 142 států. Šťáva již takto nechal v roce 2011 ve Vídni zajistit dva české obrazy a jednu sochu. Tuto exekuci rakouský soud později zrušil a Šťáva pohořel i ve Francii a ve Švýcarsku. V Lucembursku ale uspěl a další řízení běží v Belgii a v USA.

Podle mluvčího ministerstva financí Michala Žurovce nebyly k minulému pátku žádné zprávy o tom, že by Česko už v Lucembursku o něco přišlo, k dispozici ale nejsou ani informace o tom, zda nějaký státní majetek v hodnotě 13 miliard v Lucembursku vůbec je a jestli stát na jeho ochranu podniká nějaké kroky. Teoreticky si lze představit, že verdikt může způsobit komplikaci kvůli tomu, že Lucembursko je významné finanční centrum, kde se živě obchoduje mimo jiné s českými státními dluhopisy, konkrétní taktické kroky a hrozby ale nechce v této choulostivé fázi nikdo pojmenovávat. "Pardon, ale teď no comment. Nejsem zbaven mlčenlivosti,“ říká Šťávův dlouholetý advokát a někdejší ministr Jan Kalvoda.

Případ už delší dobu řeší české velvyslanectví v Lucembursku, stejně jako diplomaté v jiných zemích, kde se Šťáva exekucí domáhal či domáhá. Jisté je snad jen to, že nejnápadnější majetek – tedy budovy zastupitelského úřadu – by měl být podle názoru českých úřadů v bezpečí. A to díky Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích z roku 1961, odvolávající se na dávný zvyk nedotknutelnosti diplomatického světa.

Fakt, že v Lucembursku soudci našli pro Šťávovy staré nároky pochopení, může sehrát svoji roli i na novém bojišti v arbitráži o ochraně investic. V ní ale podle informací Respektu půjde spíš o sérii stížností na nejrůznější kroky, které Česko vůči Diag Human během let podniklo. Mnohé z nich Kalvoda už zkoušel neúspěšně uplatnit u českého Ústavního soudu. "Dorazila předžalobní výzva, na kterou nyní budeme nějak reagovat,“ říká opatrně náměstek ministra financí Ondřej Landa. Během dvou týdnů se má sejít s Kalvodou, samotná arbitráž je pak prý "nejméně na čtyři roky“. Nejdřív půl roku poběží takzvaná "cooling-off period“, kdy mají obě strany "vychladnout“ a zkusit samy najít smír. Na ten už ale bylo času dost, po půl roce tedy nejspíš začne skutečné řízení. Místo ani rozhodci zatím nejsou známi, stejně jako suma, o kterou má jít. Nová stížnost s novým obsahem ale znamená, že k nynější hrozbě v objemu 13 miliard patrně ještě něco přibude.

Přece vás v tom nenecháme

Dlouhý příběh Diag Human začíná už v roce 1992. Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar zrušil tendr na zpracování krevní plazmy a vítězné dánské firmě Novo Nordisk to zdůvodnil tím, že existovala "pochybnost o solidnosti“ firmy Conneco. Ta byla předchůdcem Diag Human a pro Dány fungovala jako lokální spojka.

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se