Dřevěné kolíky postříkané oranžovým sprejem svítí v hnědé ornici jako jasný důkaz, že jsme tu správně. Stejně jako modrý puntík, který v mapě na mobilu ukazuje naši aktuální polohu. Sedí přesně na tlusté čáře, která se přes displej vine v táhlých pravidelných obloucích jako had. Linka v mapě je trojitá a nepřehlédnutelná, ale zatím jen šedá a přerušovaná. Znázorňuje to, co tu ještě není – dálnici, která se tady u Pardubic začne stavět možná už letos na podzim a mnoha lidem se bude hodit. Jen je ještě potřeba dotáhnout pár bolestných detailů.

"Tudy to povede," říká Luboš Kolín a smířeně rozmachuje rukama, aby ukázal to, co je při exkurzi v terénu zjevné. Pole jeho rodiny brzy přetne široký dálniční pás vejpůl. Přes sousední travnaté letiště, kde si postarší modelář pouští navečer svoje letadlo, se dálnice stočí k lesu a dál povede směrem na Prahu.

V pondělním respektu dále najdete:
Obálka Respektu

1) Hlavní komentář: Další maturita, další marnost: Zdejší závěrečná zkouška na střední škole nemá otevírat cestu k celoživotní práci, spíš pořád slouží k jejímu zatarasení

 
2) Téma: Jak se hospody připravují na život bez cigaret a proč najímají ztišovače
 
3) Agenda: Asi jsem se zapletl do něčeho velkého: Za nahrávkami Babiše stáli údajně čtyři lidé, ale Přibil jejich jména zapomněl. 
 
4) O kom se mluví: Putinův vězeň v Česku
 
5) The Economist: Jak vyrobit Švéda
 
6) Kontext: Kyberhrozby dneška
 
7) Rozhovor s neurovědkyní a popularizátorkou vědy Jitkou Ourednik
 
8) Kultura: Návrat Vetřelce Ridleyho Scotta
 
9) Civilizace: Na lovu záhadných vesmírných objektů

Až bude tah D35 hotov, spojí hlavní město s Olomoucí přímou trasou přes Litomyšl a Svitavy. Vznikne dlouho plánovaná a očekávaná paralela k přetíženému tahu D1 ve směru Praha–Brno. Tady u Pardubic už příjezdu bagrů takřka nic nebrání. To hlavní, co stavbu dálnic v Česku obvykle nejvíc brzdí – tedy vytyčení trasy a výkup pozemků –, je na prvních dvou úsecích o délce 27 kilometrů u konce.

Až na pár výjimek, jako je právě pole vedle letiště vedené dosud v katastru na Kolínovu manželku Jindřišku a její sestru. Stát už je měl mít dávno přepsané na sebe, ale věc se nepochopitelně zamotala a došla tak daleko, že v prosinci pardubický stavební úřad zahájil vyvlastňovací řízení. V něm by vlastníci pole dostali osmkrát méně peněz. Výsledkem je kafkovské drama, které ukazuje, jak ošidné je svádět skluzy v budování tuzemské dálniční sítě na tvrdohlavé sedláky a spekulanty s pozemky, jak se to v poslední době často děje. Příběh z Polabí naopak ilustruje, že máslo na hlavě má státní aparát, který za výkup pozemků zodpovídá.

Lidský faktor

Eskapáda s necelým hektarem půdy začala zcela nenápadně v lednu 2015, s prvním oficiálním avízem od Ředitelství silnic a dálnic, že o trase dálnice je definitivně rozhodnuto a že je načase udělat obchod. Stát dnes může podle zákona ve finále sáhnout k vyvlastnění, předtím ale za půdu musí nabídnout nadstandardní osminásobek odhadní ceny. Vzorec byl v tomto případě stanoven na osmkrát patnáct korun za metr čtvereční.

Jindřiška Kolínová pracuje jako úřednice a její manžel má živnost na výrobu kovových držáků pro audiosystémy. Sami nehospodaří, ale zděděné pole by si za normálních okolností nechali jako rodinnou jistotu. Jenže když bylo rozhodnuto, že přes něj povede dálnice a že stát se k pozemku stejně ve finále dostane, v rodině padlo jasné rozhodnutí, že nemá smysl se vzpírat. Smlouvu, kterou za ŘSD poslala najatá servisní firma Pudis, obě sestry bez dlouhého rozmýšlení podepsaly, poslaly zpět a považovaly celou záležitost za vyřízenou.

V březnu se ale firma Pudis ozvala znovu – kvůli chybě totiž se smlouvou neprošla na katastru nemovitostí, obchod nebyl úředně zanesen, a tím pádem podle práva ani neproběhl. Sestry vzaly chybu na vědomí a v červnu podepsaly Pudisu novou smlouvu. Jenže problém se opakoval – katastrální úřad odmítl zapsat i druhou smlouvu. "Byla to chyba lidského faktoru, rozhodně ne úmysl," říká ke kuriózní recidivě šéf pardubického ředitelství ŘSD Bohumil Vebr. Selhání vysvětluje tím, že ke smlouvám byly přiloženy špatné geometrické plány, kterých byly na celé stavbě desítky, a že šlo o výjimečný administrativní omyl.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.