Farmaceut Stanislav Havlíček pracuje v lékárně nedaleko Plzně. Nedávno si ale vzal půlroční pauzu a odjel do afrického Jižního Súdánu, kde se staral o chod a zásobování lékárny místní nemocnice Lékařů bez hranic.

Na misi mezinárodní humanitární organizace se vydal proto, že už se cítil vyhořelý a zklamaný z toho, jak si někteří čeští pacienti neváží péče, které se jim dostává, a sami se o své zdraví nestarají. "Z každého pacienta se stane pokorný beránek, až když mu je opravdu ouvej. Lidé chodí s nemocemi, za jejichž většinu nebo velkou část můžou sami. Mnohdy tu řešíme civilizační onemocnění, které v Africe nepotkáte, protože tam prostě není," vysvětluje Havlíček, který se ze své první mise vrátil v květnu.

Naopak Češi už se tak často nesetkávají s nemocemi, které zdravotníci v africké nemocnici řeší na denním pořádku, jako je malárie, vzteklina, infekce HIV nebo těžší formy tuberkulózy.

Malárie je problémem hlavně v období dešťů, kdy v nemocnici, ale i v terénu zdravotníci v uplynulém roce vyšetřili až 2500 lidí týdně. "Zhruba dva tisíce z nich byly pozitivní," říká Havlíček. Překážkou ale je, že v období dešťů jsou všechny cesty pro auta nesjízdné. "Teď máme čerstvě tým asi šesti motorkářů, kteří vyjíždějí do vesnic, kam se snaží dopravit léčbu," popsal Havlíček zkušenosti z oblasti Abyei, která je momentálně pod správou OSN.

V období sucha zase hrozí nákaza vzteklinou. Když pominou deště, přijdou vesničané o ochranu před touto nemocí, protože infikovaná zvířata se bojí vody.

"Za dobu, co jsem byl na misi, jsme měli tři úmrtí na vzteklinu. Bez vakcíny je pacient odsouzen k smrti," říká farmaceut.

Včasné podání léku pacientovi zachrání život. Jedno balení vystačí pro několik pacientů, musí se ale spotřebovat téměř okamžitě. Havlíček se proto se svým týmem snažil vymyslet způsob, jak pozvat pokousané lidi na konkrétní hodinu a injekci píchnout co nejvíce lidem najednou. "Ukázalo se, že to má řešení, že by se to dalo naplánovat a naučit lidi ve vesnicích. U této vakcíny nehraje roli deset minut, půl hodiny jako v případě uštknutí hadem," vysvětluje lékárník.

Špitál v obci Agok, kde Havlíček působil, se dá velikostí přirovnat k české nemocnici okresního typu.

Místní zdravotníci ošetřují vedle infekcí také třeba popáleniny z požárů, které jsou při vaření na otevřeném ohni poměrně časté, nebo také střelná poranění. Ta jsou většinou následkem běžné kriminality nebo oslavné střelby do vzduchu.

"Tím, že je oblast pod kontrolou Spojených národů, tak je to jedno z nejbezpečnějších míst široko daleko," vysvětluje lékárník.

Neplatí to ale pokud jde o hady. V oblasti žije hned několik jedovatých druhů. Od ledna navíc mají místní zdravotníci ztížené podmínky. Dříve mohli uštknutému pacientovi aplikovat koktejl sér proti deseti druhům hadů, ten ale firma Sanofi Pasteur přestala v roce 2014 vyrábět.

Dnes proto lékaři musí kombinovat dvě vakcíny, které jsou účinné jen proti třem z druhů hadů, kteří v oblasti žijí.

"Předpokládám, že výroba byla nákladná a odběr nebyl tak velký. Lékaři bez hranic - ne sami, existuje sdružení více nevládních organizací - hledají řešení, jak výrobu obnovit," říká Havlíček.

V nemocnici funguje také centrum pro podvyživené pacienty. Péči potřebují hlavně děti. V případě dlouhodobé hospitalizace s nimi mohou v nemocnici být i rodiče. Najdou se ale i výjimečné případy matek, které takovou pomoc odmítnou.

Havlíček v sobě dodnes zpracovává příběh ani ne ročních dvojčat, která dohromady vážila sedm kilo. Jejich matka hospitalizaci odmítla a souhlasila pouze s ambulantní péčí. Chlapci dostávali jednou týdně dávku výživy.

"Zjistilo se ale, že nepřibírají tolik, kolik by měli. Pak jsme přišli na to, že matka je alkoholička a s částí výživy pravděpodobně obchoduje. Tohle je věc, na kterou z domova můžeme být připraveni, ale já jsem na to nebyl připraven tam," vysvětluje Havlíček.

Zatímco Stanislav Havlíček a jeho kolegové museli v Jižním Súdánu řešit široké spektrum zdravotních problémů, plicní lékařka Veronika Polcová měla v africkém Svazijsku jeden jasný úkol - léčit pacienty s tuberkulózou. Tato infekce zabije ročně 1,8 milionu lidí, tedy více než malárie či virus HIV.

Polcová strávila ve státě na jihu Afriky osm měsíců. "Zkoušeli jsme nový léčebný postup, kdy se léčba tuberkulózy snižovala z dvou let na devět měsíců. Měli jsme s tím velmi dobré zkušenosti. Úspěšnost byla až 75 procent," říká mladá lékařka.

Lékaři bez hranic ve Svazijsku využívají dva nové léky, které přišly na trh po dlouhých padesáti letech, kdy se používaly stále stejné přípravky. Ty měly řadu vážných nežádoucích účinků. "Měli jsme pacienty, kteří po dvou týdnech nebo po měsíci trvale ztráceli sluch. Pro lékaře je velmi nepříjemné vidět takto vážný nežádoucí účinek. Nové léky toto nemají," vysvětluje Polcová.

Nevládní organizace proto tlačí na farmaceutické firmy, aby šly v zemích třetího světa s cenami léků dolů.

"V letech 2015 a 2016 mělo k těmto lékům přístup méně než pět procent pacientů, kteří by je opravdu potřebovali," říká lékařka.

Svazijsko má zhruba 1,2 milionu obyvatel. Třicet procent z nich je nakaženo virem HIV, který oslabuje imunitu, a proto mají až čtyři pětiny navíc i tuberkulózu.

Humanitární organizace se nezaměřuje jen na samotnou léčbu, ale také na osvětu a prevenci.

"Tuberkulóza je na rozdíl od HIV léčitelná. Jen lidi musejí znát příznaky a jít včas k lékaři," vysvětluje Polcová, proto spolupracovníci Lékařů bez hranic jezdí po vesnicích a hrají divadlo o tom, jak se tuberkulóza projevuje. Přesvědčují také lídry komunit, aby pohlídali, zda pacienti dodržují léčebný režim.

Lékaři bez hranic příští rok program na léčbu tuberkulózy po více než deseti letech ve Svazijsku ukončí.

"I podle mého názoru už je čas odejít. Ti lidé jsou schopní to zvládnout," myslí si Polcová.

Upozorňuje, že i když je v Česku výskyt tuberkulózy nízký, nemůže se vyspělý svět tvářit, jako že se ho nemoc netýká.

"Za čtyři pět hodin můžeme být třeba v postsovětské zemi, kde je tuberkulóza také vážný problém. Člověk se kdykoli může nakazit a pak se vrátit sem.

Symptomy jsou velmi nespecifické. Nemocný může mít potíže půl až tři čtvrtě roku. Až pak je mu opravdu špatně a přijde k lékaři. Za tu dobu může infikovat lidi, které potká," varuje Polcová.

Pneumoložka původem ze Slovenska byla během tří let už na pěti misích, pomáhala třeba v Ugandě nebo v Kambodži. Nyní si na čtyři měsíce našla práci v české plicní ambulanci, pak plánuje další výjezd s Lékaři bez hranic.

I Havlíček už přemýšlí o další misi, dovede si představit i návrat do nemocnice v Agoku. Stále je v kontaktu s osmi místními zdravotníky, které měl v týmu. "Kromě toho, že jsem byl na misi jako zdravotník, tak jsem relaxoval zahrádkařením. Každému ze "svých kluků" jsem vypěstoval mangovníček nebo avokádovník, které si zasadili. Říkám si, že kdyby nic jiného, tak tam po mně zůstanou aspoň ty stromy," usmívá se Havlíček.