Potraviny prodávané v pěti evropských státech mají přes podobné obaly odlišné složení. Z 21 zkoumaných produktů byly shodné tři, řekl v úterý na tiskové konferenci ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). Průzkum, který stál stát téměř půl milionu korun, provedla Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT). Podle ministerstva však přesto není možné jednoznačně určit, že by se v některé ze zkoumaných zemí, tedy v Německu, Rakousku, Slovensku, Maďarsku a Česku, prodávaly kvalitnější potraviny než v ostatních zemích.

čEŠI PRÝ RADĚJI MÍSTO CUKRU SLADIDLA. vÝROBKY DVOJÍ KVALITY NELZE POSTIHOVAT

Jurečka ale odlišné složení potravin považuje za nepřijatelné. "Testy, které provedli odborníci z VŠCHT, ukázaly, že některé potraviny stejné značky se ve svých vlastnostech liší. Považuji to za nepřijatelné a vůči spotřebitelům za diskriminující," řekl. Z 21 výrobků byly shodné tři, 13 komise označila za odlišné, pět výrobků za mírně odlišné. U pěti výrobků bylo odlišné plnění při stejném rozměru balení. Jeho úkolem je nyní přesvědčit kolegy z Evropské unie, aby podpořili vznik společné legislativy, která bude problém řešit. Taková totiž dosud neexistuje.

Podle Jana Pivoňky z VŠCHT průzkum nedokáže posoudit, zda se v některé ze zemí prodávají kvalitnější potraviny. Obecně se to říct nedá, ale v některých případech výrobci zvýhodňují německý a rakouský trh. Například srovnávané rybí prsty měly v západních státech více masa. Prací prášek měl zase více aktivních látek. Tulip Luncheon Meat z Německa obsahoval vepřové maso, v českém je drůbeží separát. 

Že za odlišným složením výrobků stojí marketing, nikoli odlišné chutě spotřebitelů si myslí i europoslankyně Olga Sehnalová, která také nechala vypracovat několik průzkumů kvality potravin. Dostala se k podobným výsledkům. "Samozřejmě, že pro některé změny mohou mít výrobci dobré důvody, jako jsou odlišné chutě obyvatel napříč státy, já si ale myslím, že zde hraje hlavní roli ekonomika a finance. Výrobci chtějí vydělat," uvedla Sehnalová v rozhovoru pro HN.

Důkazem toho je také například testovaný kakaový prášek Nesquik společnosti Nestlé, který se lišil nejen množstvím kakaa, ale i obsahem vitamínů. Například obsah vitamínu B9 byl ve 100 gramech německého výrobku vyšší asi o 150 procent.

Lepší prášky nebo kvalitnější rybí prsty

Například u srovnání pracího prášku Persil je v Maďarsku, Slovensku a v Česku podíl aktivní látky na dávku praní kolem zhruba 9,5 gramu, v Německu a v Rakousku okolo 11,3 gramu. U rybích prstů Iglo prodejci ve státech na západ od ČR deklarují 65 procent masa, což je o sedm procent více než ve zbývajících třech státech. Analyticky bylo zjištěné, že v ČR byl skutečný podíl masa 50,2 procenta, v Německu 63,8 procenta. Výrobky jsou přitom balené ve stejném závodě. Podle Jurečky navíc bylo německé balení levnější.

Výrobci často argumentují tím, že složení výrobků přizpůsobují chutím obyvatelů v jednotlivých státech. Podle právních expertů jsou však takové argumenty nesmyslné. "Výrobce se za takové tvrzení může efektivně schovat. Ale když společnost v reklamě na výrobek odkazuje na chuť čerstvých pomerančů, těžko potom může obstát s argumentem, že český spotřebitel upřednostňuje nápoje s nižším obsahem pomerančové šťávy než třeba zákazníci v Řecku. Podobné je to s masovými konzervami. Češi přece nepreferují určitou značku, protože by měla v konzervách nižší podíl pravého masa," komentoval například advokát Radim Charvát z Masarykovy univerzity v Brně.

hORŠÍ POTRAVINY NEŽ NA ZÁPADĚ? čECHŮM CHYBÍ SEBEVĚDOMÍ, NESTĚŽUJÍ SI, ŘÍKÁ EUROPOSLANKYNĚ

Jurečka plánuje použít výsledky jako důkaz, kterým chce přesvědčit evropské kolegy, že výrobci potravin a drogistického zboží šetří na zákaznících v zemích střední a východní Evropy. Evropští lídři totiž problém zatím neřeší. "Průzkum jsme dělali v pěti zemích, takže jasně prokázal, že problém s dvojí kvalitou potravin se netýká pouze České republiky. V minulosti byly naše stížnosti zlehčovány. Pro některé partnery z Evropské unie je to marginální otázka, protože se netýká EU jako celku," komentoval Jurečka.

I pokud by však začaly evropské orgány připravovat novou legislativu, která by vytvořila povinnost mít v podobném obalu stejné potraviny, její platnost by mohla být podle Jurečky nejdříve za čtyři roky. V případě ochrany spotřebitele například u roamingu legislativní změna trvala deset let, připomněl ministr zemědělství.

Rozdílnou kvalitu nelze postihnout

Protože se problém netýká jenom potravin, vyzval Jurečka také ministerstvo průmyslu a obchodu, aby se dvojí kvalitou zabývalo. "Zahraniční studie prokázal odlišené složení také u stavebních materiálů, které mají odlišné vlastnosti. Myslím si, že je důležité, aby na problém upozorňovali ministři, kteří mají tuto oblast na starosti. V řadě oblastí totiž mohou mít tyto věci i dopad na lidské zdraví," uvedl. Protože jsou ministři svázaní českými zákony, kteří neumožňují rozdílnou kvalitu výrobků nijak postihovat, je na spotřebitelích, aby si na nižší kvalitu výrobků stěžovali a vytvořili tlak na výrobce.

Tlak zákazníků je přitom možná to jediné, co může dosavadní praxi změnit. Například v roce 2015 podobný průzkum odhalil, že společnost PepsiCo sladí svým zákazníkům oblíbené limonády glukózo-fruktózovým sirupem místo pravého cukru. Několik měsíců po zveřejnění výzkumu ale společnost svou recepturu změnila. Firma sice odmítla, že by za tím byly přímo výsledky srovnávacích testů, ale i tak dala na hlas svých zákazníků - v následných průzkumech jí prý 90 procent z nich řeklo, že chce limonádu slazenou pravým cukrem.

Výrobci také často argumentují, že musí zohledňovat kupní sílu svých zákazníků, ale třeba Potravinářská komora ČR před dvěma roky informovala, že podle jejího testu se pod stejnou značkou v Německu koupí dvě třetiny potravin levněji než v ČR, navíc jde často o kvalitnější výrobek. Cenový rozdíl byl podle komory i větší než třetina hodnoty zboží.

Související