S novým památkovým zákonem vláda ve sněmovně narazila. Poslanci ve středu předlohu zamítli a její legislativní cesta tím skončila. Zákon měl podle ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) zefektivnit a zprůhlednit péči o památkový fond.

"Je to podraz, ale taková je politika," reagoval po hlasování poslanců viditelně zklamaný Herman. "Je ale důležité říct, že péče o památky nijak ohrožená není. Máme tu platný zákon, podle kterého se pojede dál. Mohli jsme mít moderní zákon, který reaguje na současnou situaci. Ale půjde to i tak," dodal Herman.

Pro zamítnutí hlasovala řada členů ČSSD a i někteří poslanci ANO. "ČSSD je v tuto chvíli velice rozdělená atomizovaná strana. Vidíte to i na hlasování, že část ČSSD hlasovala pro zákon a část proti," konstatoval Herman. Nechtěl ale hovořit o narušení koaliční spolupráce. "Takto silná slova bych nevolil," řekl.

Proti novému zákonu, který se připravoval dlouhá léta a patřil mezi priority Hermana v úřadu, se sešlo mnoho kritiků z řad poslanců i odborných kruhů. Před konečným hlasováním ve sněmovně se pak k předloze sešly desítky pozměňovacích návrhů.

Pro zamítnutí normy hlasovalo 84 ze 164 přítomných poslanců - z toho 20 zákonodárců vládní ČSSD a tři z hnutí ANO.

"Raději žádný než špatný zákon," vybízel kolegy poslanec ČSSD Antonín Seďa.

Proti zamítnutí zákona bylo pouze 53 členů dolní komory.

"Je to pro mě překvapení. Považuji to za vítězství lobbingu a politikaření," komentoval výsledek Herman.

Část poslanců předloze vyčítala mimo jiné to, že nepřináší systémové změny a naopak zachovává nynější koncepci a neřeší kritizovanou dvojkolejnost památkové péče. Ministr kultury Herman naopak o zákonu mluvil jako o celospolečensky potřebné normě, kterou podporuje řada významných subjektů působících v památkové péči. Kritici podle něho využívali často zavádějící a nepravdivá tvrzení.

Návrh sepsalo ministerstvo kultury kvůli tomu, že nynější zákon z konce 80. let je překonaný, neboť nepředpokládá přechod k tržní ekonomice a obnovu soukromého vlastnictví. Nová pravidla měla zajistit, aby "současný vývoj nevedl ke škodám a úbytku kulturního dědictví".

Předloha by například upravila roli Národního památkového ústavu při povolování stavebních úprav památek nebo stavebněhistorické průzkumy, změnila by podmínky k vydávání oprávnění k restaurování a odlišila by záchranný a badatelský archeologický průzkum. Zakotvila by také účast spolků na ochraně architektonického dědictví.

Místo nové úpravy jen "by-passy stávajícího zákona"  

"Mělo to pomoci především vlastníkům památek v památkových zónách a rezervacích. Zákon také stanovoval důslednější sankce pro majitele, kteří se o památky nestarají," uvádí Herman jeden z příkladů, v čem měl zákon pomoci. "Vlastníci takových objektů měli nově dostávat příspěvky od státu podobně jako majitelé kulturních památek. Zákon měl také lépe "ladit" se stavebním a občanským zákonem nebo evropskými předpisy. Toto vše je teď kostrbatě řešeno jakýmisi by-passy stávajícího zákona," dodává Herman. 

Úřadům měla dát norma právo reagovat ze své moci při ohrožení kulturní památky. Změnit se měl i institut vyvlastnění, aby jej vůbec bylo možné využít.

Zákon by změnil také vyhlašování památkových rezervací nebo vydávání plánů ochrany památkových území. Podle vládního návrhu měla vzniknout rada pro koncepci památek světového dědictví a několik odborných poradních orgánů ministerstva kultury. Předlohou by navíc vznikl nový elektronický systém evidence památkového fondu.

Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče poukazovaly na to, že norma nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví - historická města.

Ministr kultury prohrál boj o nový památkový zákon. Zvítězil lobbismus a politikaření, řekl Herman
Ministr_kultury_prohral_boj_o_novy_pamatkovy_zakon._Zvitezil_lobbismus_a_politikareni_rekl_Herman.jpg