Panující sucho vrátilo do centra pozornosti problém českého státu: pole, ze kterých vinou špatného zacházení po milionech tun mizí každý rok půda. Podle čerstvé zprávy ministra životního prostředí Richarda Brabce je padesát procent polí v Česku "brutálně" postiženo erozí. Podobná čísla a varování doprovází fotografie zubožených, rozpraskaných a vyschlých lánů.

"Máme ještě padesát let času. To je velmi málo. Pak už nám nepomůže technika, chemie ani sebelíp míněná snaha. Zemědělství začne nenávratně mizet," říká zdejší přední odborník na půdu Luboš Borůvka. Jízdní řád směrem konečná začíná už dnes a Borůvka ho umí věcně popsat. Zároveň ale on i další odborníci upozorňují, že temné konce ještě nejsou nevyhnutelné.

Po krůčcích ke konci

"Zpočátku není nic poznat, jen to, že nemocná půda znamená menší výnos," popisuje Borůvka vývoj v případě, že dosavadní trendy budou pokračovat. "Logickou reakcí je tedy víc koncentrovaných umělých hnojiv, což se v dlouhodobém důsledku odrazí na zdraví rostlin i lidí a zvířat, kteří je jedí."

Protože však takhle obhospodařované pole – což je pro zdejší velkodružstva standard – v sobě hnojivo a vodu neudrží, při každém dešti se velké množství obou komodit splachuje spolu s ornicí. Buď zmizí v potocích a řekách, nebo se v dolních částech polí vytváří jedovatý bazén plný hnojiv a pesticidů. Jak říká Borůvka – hnojit víc a víc prostě nejde do nekonečna. Od určitého množství je to jed, který rostliny zabíjí. Odpovědí současného přístupu je, že změníme odrůdy, které tu pěstujeme. Dnešní obilí zmizí a nahradí ho jeho příbuzní, kteří lépe obstojí ve vyprahlé a suché půdě, jež neudrží vodu a živiny. Nové odrůdy, nepřivyklé zdejšímu prostředí, budou ovšem znamenat větší spotřebu pesticidů a herbicidů, které budou rostliny chránit před škůdci.

Tím se konec oddálí o dalších několik let. Pak už bude potřeba radikálně "vylepšovat" samotnou půdu. "Hydrogel je prášek, který v půdě uměle udržuje vodu. Jeho masivní používání je další možnost, jak udržet pole při životě.

Skutečný problém eroze a mizení půdy – totiž že se drolí na prach a voda a vítr je odnáší – ale zůstane nevyřešen," říká Borůvka. Poslední krok je tedy do polí vstřikovat chemické látky podobné latexu. Těmi se zrníčka půdy slepí a zpomalí se její rozpadání. "Je to experimentálně ověřené technické řešení. Ale jen dočasné. Pak už se zemědělci dostanou na neúrodné podloží, na skálu. Dnešním tempem se to stane generaci našich vnuků," tvrdí. 

Zároveň, jak už bylo řečeno, platí, že "doba latexová" a to, co přijde po ní, nejsou nevyhnutelné. A recepty, jak si definitivně nezničit půdu pod nohama, tu jsou.

Státní obrat

"Cílem je tohle," ukazuje Vladimír Dolejský na leteckou fotografii rakousko-českého pohraničí na jižní Moravě. Na rakouské straně je vidět pestrobarevná mozaika malých, těžko spočitatelných polí, na české jsou kachle mnohonásobně větší. "Respektive – cílem je, aby hranice nebyla ze vzduchu vidět a i česká strana vypadala stejně jako rakouská," dodává náměstek zdejšího ministerstva životního prostředí.

Dolejský a jeho tým stojí za právě projednávaným a naprosto nejambicióznějším plánem na ochranu půdy, se kterým český stát dosud ve své historii přišel. Jejich protierozní vyhláška představuje obrat v tom, jak se tuzemské úřady na péči o obhospodařovaná pole dívají.


Více v novém čísle týdeníku Respekt:

Respekt 30

OBÁLKOVÝ TEXT: Záhada lidského souznění. Tajemná síla synchronizace řídí světlušky, buňky i naše vztahy
 
HLAVNÍ KOMENTÁŘ: Proč je dobré neztratit lidovce. Konec koalice má logiku, byť v učebnicích politického marketingu zářit nebude
 
AGENDA: Konec frajeřin. Liberální voliči zatím marně hledají spolehlivého kandidáta na cestu do sněmovny
 
ROZHOVOR: S poutníkem a spisovatelem, autorem Karpatských her Miloslavem Nevrlým
 
KULTURA: Lahev vyplavená ze Slovácka. Duo Dálava hraje folklorní písně v avantgardní, ale pokorné městské úpravě
 
CIVILIZACE: Ze života umírajícího hmyzu. Stav přírody se prý zlepšuje. Proč se z ní pak ale ztrácejí její „nezajímaví" a zdánlivě nedůležití obyvatelé?

Stát se dnes snaží zemědělce držet u racionálního – tedy ohleduplného – vztahu k půdě pozitivní motivací. Dotacemi z české a především evropské kasy štědře přispívá těm, kdo se rozhodnou hospodařit podle osvědčených vstřícných metod: vytvářejí mokřady, které přirozeně zadržují vodu, obnovují meze rozorané v padesátých letech při kolektivizaci, vzdají se části výnosu a některá svá pole zatravňují nebo mezi jednotlivými úseky polí vysazují remízky. Ani ti zemědělští producenti, kteří o takovéhle hospodaření nemají zájem a peníze raději oželí, nemají úplně volné ruce. I nárokové dotace, důležitá část zemědělských rozpočtů, jsou podmíněné dodržováním základních pravidel, jak erozi bránit. Podle vědeckých dat je však tenhle nutný základ málo, a půdy ohrožené erozí tady přibývá.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se