Jakoby jedním dechem napsaná, hektická, spontánní. Taková je novela, kterou Josef Pánek dal přečíst nejprve kolegovi v Mikrobiologickém ústavu a pak ještě jedné své studentce, než sebral odvahu ji poslat do nakladatelství. Dnes o Lásce v době globálních klimatických změn recenzenti píší jako o nečekaném zjevení. Oceňují, že se autorovi podařilo skvěle vyjádřit zrychlenou atmosféru doby a přitom z perspektivy světoběžníka popsat vykořeněnost anebo omezenost rasismu a xenofobie.

A co sám autor? Na první pohled působí také jako zjevení. Žádný rozvážný vědec ve středních letech, ale spíš kluk v červených kalhotách a s batohem na zádech. Mluví s dikcí, která mi hned připomene jeho horečnatý text, ale přitom u kavárenského stolku vláčnými pohyby pozvedá šálek a upíjí poklidně zelený čaj. A když se loučíme, střih, hodí si batoh přes rameno a už zase spěchá. Kam vlastně? Asi do laboratoře. Tam totiž často pobývá i o po večerech a o víkendech.