Koncem letošního července zasáhlo řecký ostrov Kos poměrně silné zemětřesení o magnitudu 6,7. Vyžádalo si jeden lidský život, 120 zraněných a poničilo historické centrum. A bylo podobně silné jako dvojice zemětřesení, která v minulosti rozechvěla západ Čech.

O těchto zemětřeseních se dosud příliš nevědělo, neměl je totiž kdo zaznamenat. Byla výrazně silnější než ta v historických tabulkách, kterým vévodí zemětřesení na Chebsku ze 16. prosince 1985 o magnitudu 4,6.

První z nově "vystopovaných" zemětřesení se podle výpočtů nejpravděpodobněji odehrálo mezi roky 1134 až 192 před naším letopočtem, tedy v době předkeltského či keltského osídlení Čech. Druhé má užší časové vymezení, nastalo mezi roky 792 až 1020. Pocítit ho mohli současníci velkomoravských či přemyslovských knížat, možná i svatého Václava.

"Starší z obou zmíněných otřesů měl pravděpodobně magnitudo 6,5 nebo 6,6, ten pozdější okolo 6,3 až 6,5," uvedla Petra Štěpančíková z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd.

Právě na půdě akademie vědci své bádání, patřící do širšího výzkumu přírodních hrozeb, prezentovali. Pracovali s metodami z oboru paleoseizmologie, který se snaží rekonstruovat dávná zemětřesení a tím přispět k lepšímu chápání procesů jejich vzniku a ke zvýšení odolnosti proti nim. Zemětřesení se totiž v pravém slova smyslu nedají předpovídat.

Postup určování dávných zemětřesení je takový, že odborníci v seizmicky aktivních lokalitách vykopou v blízkosti tektonických zlomů průzkumné rýhy dlouhé třeba sto metrů a široké dva metry. V odkrytých vrstvách najdou deformace vzniklé zemětřeseními, určí jejich stáří a porovnají je s deformacemi vzniklými při otřesech, které už se podařilo přístrojově změřit.

Protože jedna rýha pro správná zjištění nestačí, nemusí například "trefit" přesně správné místo, dělá se jich více. Na takzvaném sudetském okrajovém zlomu, ležícím v Polsku za Krkonošemi a Rychlebskými horami, jich v uplynulých letech vědci vykopali sedmnáct. I zde našli stopy zemětřesení o magnitudu 6,5.

Co vydrží české stavby? Nesoustřeďme se jen na elektrárny

Při zmínkách o zemětřesení na českém území se pozornost tradičně stáčí ke klíčovým velkým stavbám v zemi, jako jsou přehrady či jaderné elektrárny. Například Temelín a Dukovany jsou bezpečně odolné do otřesů o síle 5,5. Je to méně než otřesy zjištěné na Mariánskolázeňsku, ovšem obě zmíněné elektrárny leží v seizmicky výrazně klidnější oblasti.

Otázka odolnosti elektráren vůči zemětřesení se probírala po havárii v japonské Fukušimě v roce 2011. Tamější jaderná elektrárna sice po zemětřesení odstavila reaktory, ale následná tsunami zničila záložní dieselové generátory a reaktory přišly o potřebné chlazení, načež došlo k explozím vodíku. V Česku navíc o necelý rok později slabé zemětřesení rozechvělo zemi u Českého Krumlova, čtyřicet kilometrů od Temelína.

Šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová naznačování, že otázka zemětřesení je spjatá hlavně s otázkou bezpečnosti jaderných elektráren, nemá úplně ráda. "Chebsko je trochu jiná záležitost, je to jinde než elektrárny a otřesy jsou tam poměrně časté. Až u nás bude zemětřesení, které závažněji pocítí jaderné elektrárny, tak budeme mít úplně jiné starosti. Jde totiž i o to, kolik vydrží například města," řekla Drábová.

Jinými slovy: elektrárny jsou připravené na nouzové zastavení reaktorů a zahájení chlazení pomocí záložních systémů, vlna tsunami jim nehrozí, ale starší bytová zástavba a lidé ji obývající mohou dopadnout špatně.

Přehrady pracovníci po otřesech kontrolují

Zodpovězení otázky, jak silné otřesy ustojí, není jednoduché ani u přehrad. Každá z nich je totiž unikátní stavbou.

"Jednotlivá vodní díla se liší řadou parametrů - materiálem, hmotností, setrvačností hráze. Záleží ovšem i na skladbě podloží, hloubce ohniska, frekvenci otřesů a jejich výchylky," vysvětluje odborník na technickou bezpečnost vodních děl Jan Svejkovský.

Ten je zároveň tiskovým mluvčím Povodí Ohře, které má v seizmicky aktivní zóně zhruba tři kilometry od Nového Kostela přehradu Horka.

U této přehrady a ještě u tří dalších - Skalky, Jesenic a Stanovic - sleduje Povodí Ohře účinky případných otřesů. "Jakmile zaznamenáme zemětřesení, hrázní okamžitě jdou na obchůzku a měření, při kterém zjišťují, jestli nebyly překročené hodnoty mající vliv na bezpečnost hráze," doplňuje Svejkovský.

Velké přehrady na Vltavě podle mluvčího povodí Huga Roldána nebyly budované s ohledem na možnost otřesů, protože stojí v seizmicky stabilní oblasti.

Úprava norem? Ano, ale potrvá to

Nabízí se otázka, nakolik se nové poznatky promítnou do stavebních předpisů nebo reálných konstrukčních změn. Například po fukušimské havárii prošly české jaderné elektrárny zátěžovými testy, a přestože z nich vyšly dobře, na stavební úpravy i tak došlo.

"Rozhodně se to musí projevit," říká vedoucí oddělení seismotektoniky z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd Jiří Málek. Důvodem podle něj je to, že otřesy o zmíněném magnitudu 6,5 nastaly z pohledu seizmologie nedávno. A to mění pohled vědců na pravděpodobnosti výskytu silnějších zemětřesení.

Podle Málka zohlední nové informace hlavně projektanti důležitých budov jako elektráren či chemiček. U běžných domů je to složitější, vyvstává také otázka, co dělat s budovami, které už stojí. Cesta od samotného základního výzkumu až do jeho vtělení do norem také podle Málka může trvat klidně i deset let.

Související