Působí to jako nespravedlnost. Nejmenší parlamentní strana Starostové a nezávislí (STAN) potřebovala o víkendových volbách k získání jednoho poslaneckého mandátu přes 43 tisíc hlasů, ačkoli vítěznému hnutí ANO hlasu jich stačil jen 19 tisíc. Tedy polovina. Jak je taková nerovnost v českém volebním systému možná?

"Je široce vžitý omyl, že to souvisí s d ́Hondtovou metodou přepočtu hlasů na mandáty, která se u nás používá," vysvětluje pro redakci politolog Jan Lebeda z Palackého univerzity v Olomouci. Skutečná příčina je podle něj hlavně v rozdílné velikosti volebních krajů.

"Čtyři ze čtrnácti krajů – Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský a Praha – jsou tak velké, že v nich strany překročivší pětiprocentní klauzuli získávají mandát bez problému. Ale v ostatních menších krajích na mandát nedosahují ani po dosažení pěti procent," objasňuje. Zatímco ANO o víkendu uspělo všude, Starostové dosáhli nejlepších výsledků právě v nejmenších krajích, na Liberecku a Zlínsku. "Malé kraje jsou zkrátka pro malé strany velmi nevýhodné," konstatuje Lebeda.

vše o volbách na jednom místě

Druhým důvodem nerovnosti je pak podle něj fakt, že český volební systém postrádá mechanismus kompenzace v podobě takzvaného druhého skrutinia neboli druhého přepočtu hlasů. "Pokud by byl u nás původní volební systém z 90. let, tedy Hagenbach-Bischoffova metoda, jejíž součástí byl přepočet hlasů v druhém skrutiniu, tak by se rozdíl mezi výsledky v menších a větších krajích narovnal a všichni by měli poměrné zastoupení. Takhle má dnes hnutí ANO zhruba o třetinu mandátů víc, než kolik by jim mělo poměrně náležet," podotýká expert na volební systémy.

Na paradoxy ohledně přepočtu hlasů na mandáty se v Česku začalo poukazovat po sněmovních volbách v roce 2006. V Libereckém kraji tehdy volilo Stranu zelených 9,58 procent voličů a nezískala ani jeden mandát. V Moravskoslezském kraji přitom stejná strana obdržela 4,34 procenta a po přepočtení hlasů získala jedno poslanecké místo. Hlas v různých krajích tedy nemá stejnou váhu.

Současný český volební systém vznikl narychlo v letech 2001 a 2002 v reakci na verdikt Ústavního soudu z roku 2000, jímž byla částečně zrušena volební reforma z opozičně-smluvní dílny ČSSD a ODS. Ta odstraňovala do té doby platný poměrný systém včetně Hagenbach-Bischoffovy metody přepočtu hlasů i druhého skrutinia a zaváděla většinový systém výhodný pro velké strany. Volit se mělo v 35 malých volebních obvodech a hlasy se měly sčítat modifikovanou d ́Hondtovou metodou.

Volební zákon, který byl schválen v roce 2002, byl nakonec hybridním kompromisem. Velké strany zvýhodnil, ale jen mírně. Zavedl nemodifikovanou d ́Hondtovu metodu a snížil počet volebních obvodů na 14 podle tehdy nově zřízených regionů. "Klidně bychom dnes mohli mít mnohem menší volební kraje, ale pokud by existovalo druhé skrutinium, kde dochází ke kompenzaci, tak by k dnešním disproporcím mezi hlasy za mandát nedocházelo. Jenže současný systém nemá ambici produkovat poměrný volební výsledek," upozorňuje Lebeda.

D ́Hondtova metoda přepočtu hlasů na mandát vychází ze zásady, že není spravedlivé, aby mandát získala ta strana, která v případě zisku bude mít menší počet hlasů na mandát, než by měla jiná strana. Její účinek je násoben pětiprocentní klauzulí pro vstup do sněmovny.

Kolik kdo potřeboval hlasů na zisk mandátu:
Strana Počet hlasů Počet mandátů
Počet hlasů na jeden mandát
ANO 1 500 113 78 19 232, 218
ODS 572 962 25 22 918, 48
Piráti 546 393 22 24 836, 045
SPD 538 574 22 24 480, 636
KSČM 393 100 15 26 206, 667
ČSSD 368 347 15 24 556, 467
KDU-ČSL 293 643 10 29 364, 3
TOP 09 268 811 7 38 401, 571
STAN 262 157 6 43 692, 833
Zdroj: ČSÚ
Související