Když Daniela Čiháková popisuje, jak se na začátku tisíciletí ocitla v laboratoři renomovaného amerického imunologa Noela Rose, slovy příliš neplýtvá. "Poslala jsem mu svůj životopis a on mě vzal," krčí rameny vědkyně, která začínala jako dětská lékařka v pražské vinohradské nemocnici. Dnes na prestižní Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru vede vlastní laboratoř. Převzala ji po Roseovi, který už je v důchodu.

S trochou nadsázky Čihákové dveře do Roseova týmu možná otevřela její záliba, která s vědou vůbec nesouvisí – plavání. "On má rád lidi, kteří závodně plavou. Třeba to pomohlo," směje se Čiháková.

Pak doplní, že amerického vědce patrně zaujalo hlavně její zaměření na autoimunitní choroby, při nichž se tělo zjednodušeně řečeno brání vlastním buňkám. Pomohla i zkušenost ze stáže z Finska a fakt, že přicházela z Karlovy Univerzity. Tou dobou už v Roseově laboratoři dva absolventi největší české vysoké školy pracovali, byť ani jeden z nich nebyl Čech. "Můj šéf věděl, že Karlova univerzita má dobré jméno a že lékaři odtud jsou velmi dobře připraveni," říká Čiháková.

Sama nyní šéfuje týmu pěti mladých vědců z celého světa. Ve výzkumu se zaměřují především na úlohu imunitních buněk při srdečních chorobách. Za poslední tři roky Čihákové a jejím lidem vyšly dva články v prestižním časopise Journal of Experimental Medicine. Nyní se chystají odeslat třetí.

Imunoložka vysvětluje, že zatímco dříve se u některých onemocnění nepřipisovala imunitnímu systému žádná zvláštní role, dnes už se na to vědci dívají jinak. Příkladem může být infarkt. "Dřív jsme si mysleli, že máte zablokovanou cévu, odumře vám část srdečního svalu a to rozhoduje, jak na tom budete později. To je pravda, ale přispívá k tomu i to, že v srdci začíná zánět," popisuje Čiháková s tím, že typ a délka trvání zánětu prognózu pacienta velmi ovlivňují.

"Největší průlom, který jsme měli poslední dobou, byl, když jsme ukázali, že to nejsou jen imunitní buňky, které rozhodují o imunitní odpovědi po infarktu nebo při myokarditidě, ale že jsou to i buňky srdečního svalu," říká imunoložka a dodává, že takzvané fibroblasty, kterým se dříve přičítala jen tvorba jizvy na srdci, se ukázaly být mnohem výkonnější než imunitní buňky. Zjištění Čihákové a jejího týmu už potvrdili i další vědci.

"Díky tomuto objevu se můžeme pokusit vymyslet terapii, která bude mířit přímo na fibroblasty," vysvětluje vědkyně s tím, že by pak léčba mohla zánět zmírnit a prognózu pacientů se srdečními chorobami zlepšit. Zda to tak skutečně je, se ukáže až časem. Čiháková nové postupy teprve testuje na myších.

Čiháková si pochvaluje, že po útlumu v době hospodářské krize jde na americkou vědu opět dost peněz, pro Kongres je jednou z priorit. Laboratoř Čihákové nyní dostane už druhý velký grant – 2,5 milionu dolarů na pět let. K tomu má řadu menších grantů. Jako vedoucí týmu česká imunoložka musí shánět veškeré peníze na výzkum a platy svých podřízených. Na druhou stranu má ale volnost v tom, čemu se bude tým věnovat. "Když mě něco napadne a chci si to zkusit, tak pokud seženu peníze, můžu," říká.

Čiháková do Spojených států odešla v roce 2000 s manželem, který tam dostal pracovní nabídku. Návrat do vlasti Čihákovi nevylučují, protože se jim stýská po rodině. Zároveň ale imunoložka dodává, že to v jejich situaci není tak jednoduché.

"Jsme oba profesionálové a každý v jiném oboru, takže pracovní nabídky by musely být dvě najednou. Nebudeme se nikam stěhovat s tím, že jeden z nás by nemohl pokračovat," vysvětluje. Její manžel je ekonom a pracuje v Mezinárodním měnovém fondu. Společně vychovávají dvě školou povinné děti, na rodičovské se vystřídali. "Musíme uvažovat i o tom, abychom je jen nestěhovali z jedné země do druhé. Děláme rozhodnutí pro čtyři lidi," podotýká.