Máte tři sta tisíc korun, zná vás relativně málo lidí, je vám jednačtyřicet a chcete se za dva měsíce stát v přímé volbě prezidentem České republiky. A k tomu, a to je také důležité, nejste konspirační teoretik, ale prozápadně a liberálně vystupující člověk.

V zemi, kde se prezidentské kampaně odehrávají v řádech desítek milionů korun, média mají zájem hlavně o těžké váhy a vyšší věk se zdá být výhodou, působí úsilí Marka Hilšera bláhově. Z karet, které jsou zatím rozdané, má jedny z nejhorších a jeho vítězství by bylo příslovečnou černou labutí, jak se označují extrémně nepravděpodobné jevy. Přitom v názorech působí racionálně, takže se nabízí otázka, jak vlastně přemýšlí a co ho vůbec v boji o Hrad drží.

Profil Marka Hilšera

- Narodil se 23. března 1976 v Chomutově.

- Vystudoval mezinárodní vztahy a lékařství na Karlově Univerzitě.

- Od roku 2007 pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. Lékařské fakultě UK, působil také v akademickém senátu univerzity. V rámci výzkumné práce se zabývá bojem s rakovinou.

- V letech 2011 a 2012 působil jako dobrovolník v rámci lékařské mise organizace ADRA v Keni.

- Od roku 2015 je ženatý.

Muž, který na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy učí mediky a vymýšlí, jak lépe léčit nádory mozku, vstoupil ve známost v roce 2014. Tehdy se díky novinářskému průkazu dostal na schůzi vlády. V tiskovém středisku se svlékl do půli těla a s vlajkou EU a nápisy na trupu vyzýval ministry k odsouzení ruské intervence na Ukrajině. Když začal kandidovat, využil toho a řekl, že se o něm ví, že se nebojí jít s kůží na trh.

Angažovanost v olympijském cyklu

Občanskou angažovanost ale ukázal už dříve. Přichází u něj ve čtyřletém, takřka olympijském cyklu. V roce 2004 pronikl do akademického senátu 1. lékařské fakulty UK, kde zaváděl systém hodnocení pedagogů. Čtyři roky nato se podílel na protestech proti privatizaci nemocnic vládou Mirka Topolánka, s nímž se nyní utká v prezidentských debatách. V roce 2012 protestoval proti pokusu ministra školství Josefa Dobeše omezit nezávislost akademické obce. A v roce 2016 oznámil kandidaturu na Hrad.

Odpověď, kde se to v něm bere, leží v hlubší minulosti - v létě 1989, kdy třináctiletý kluk s vášní pro modely letadel vyrazil s rodiči na dovolenou do Bulharska a skončil v Madridu.

Když dostane Hilšer otázku, co formovalo jeho životní hodnoty, vypráví právě o tom, jak rodina emigrovala. Jak se v pubertě najednou ocitl v demokratické zemi, jak chodil v Madridu do školy - a jak se o pár měsíců později vrátil do státu s oprýskanými, zazděnými či vybydlenými domy, kde to ve srovnání se Španělskem vypadalo jako po válce.

"Rok a půl života v jiné kultuře byla obrovská zkušenost. Tím, že jsem byl v pubertě, bylo to vnímání hodně intenzivní," vzpomíná Hilšer na to, jak mu rodiče dali názorný příklad, že když se chce mít lépe, musí pro to něco sám udělat.

Působí tak celkem upřímně, když v roce 2017 mluví o tom, jak by chtěl podporovat občanské sebevědomí. "Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme, jde o to, abychom se zapojovali a snažili. Budoucnost není v tom, že se budeme odevzdávat do rukou spasitelů a oligarchů, nikdy v historii jsem neviděl hodného oligarchu, který by to s lidmi myslel dobře," říká.

Za rok a půl kampaně je na něm znát úbytek nervozity. Dívá se zpříma do očí. A i když se občas přeřekne, jako když nedávno na diskusi kandidátů v Broumově zmínil, co by dělal "prvních sto let ve funkci", pokrok a růst sebejistoty je u něj znát. Navzdory tomu, že nesehnání 50 tisíc podpisů signalizuje hrozící volební nevýhodu, protože volby se vyhrávají přes sílu značky a marketing.

Poněkud paradoxně působí skutečnost, že Hilšerovy výroky se lidem líbí, pokud nevědí, kdo je říká. Ukázaly to ankety serveru iDnes.cz, kde lidé hodnotí anonymizované výroky kandidátů a kde byl Hilšer dlouhodobě nejúspěšnější.

Senátory přesvědčil i Hilšerův věk a "útlak" od státu

Ne všichni senátorští podporovatelé přitom dali Hilšerovi podpis kvůli jeho postojům a hodnotám. Například Václavu Láskovi vadilo, že stát ztížil účast ve volbách občanským kandidátům tím, že lidé museli k podpisům přidat číslo občanského průkazu. Rozhodl se už dříve, že podpoří kandidáta, který se k padesáti tisícům podpisů přiblíží. "Neberu svůj podpis jako vyjádření osobní preference či podpory," říká Láska.

Senátor Jan Žaloudík vyzdvihuje Hilšerovo mládí. "Je mi sympatické, že je tu generace třicátníků a čtyřicátníků nezacyklených v politice posledních dvaceti let. Když se budeme dokola dohadovat, kdo je zemanovec a kdo topolánkovec, nikam se nedostaneme," říká muž, který má k Hilšerovi blízko i profesí lékaře. Při setkání si tak snáze porozuměli.

Jenže pořád je tu volební realita, která mu dává přinejlepším pár procent podpory, a silná čtyřka jmen, na která se bude soustřeďovat pozornost médií a která budou mít lidé na očích častěji. "Nemůžeme ale říct, jak kandidáti zafungují v diskusích. Možná budou před prvním kolem jiní, na kterých bude zvážení, zda z volby neodstoupit," říká Hilšer.

"On zřejmě tuší, že jeho šance vyhrát jsou nízké. Ale když na sebe upoutá pozornost, může to být základ jeho budoucí kariéry, třeba i politické nebo na pomezí politiky a občanské společnosti," přemýšlí politolog Josef Mlejnek.

Nízké šance, které Hilšerovi dává, mohou ale znamenat i to, že mladý lékař nemá vlastně co ztratit - ani peníze, protože kampaň vede prakticky bez nich. A i Mlejnek mu určitou šanci ponechává: "Když v debatách zaujme, povyskočit ještě může," říká. Nemusí to stačit na volební úspěch, ale může to být dost na to, aby Hilšer zaujal a mohl dál prosazovat svou vizi občansky aktivní společnosti.

Tak či tak není o Marku Hilšerovi zřejmě slyšet naposledy. Koneckonců od roku 2004 funguje v olympijském cyklu. A rok 2020 není daleko.