Odpočet nákladů na výzkum a vývoj lanškrounská strojírenská společnost Fortell v daňovém přiznání za loňský rok už neuplatnila. "Je to daňová past. Až budu firmu předávat nástupcům, chci odejít s čistým stolem," vysvětluje generální ředitel a spolumajitel František Jiras. Bude rád, když dotáhne do konce vleklý spor s finančním úřadem. Odstartovala ho kontrola v dubnu 2010. Mezitím úředníci otevírali další daňová období a hledali nedostatky v projektech. Coby techničtí laici zpochybňovali, že firma, úspěšná se svými výrobky v tuzemsku i na zahraničních trzích, přichází skutečně s něčím jedinečným.

"První kontrola trvala sedm a půl roku. Doměřila nám čtyři miliony korun. Druhá začala v září před třemi lety a konce není vidět. V tomto případě po nás chtějí doplatit asi pět milionů," říká jednatel Fortellu. Dvakrát firma dotáhla spor k Nejvyššímu správnímu soudu, který jí dal vždy za pravdu. Před dvěma lety vynesl průlomový rozsudek, na který čekaly i další inovativní podniky. Soud řekl, že berní úředníci si mají ve sporných případech najmout nezávislého znalce, aby posoudil, zda u daného projektu jde o výzkum a vývoj.

Jenže kvůli znalci, kterého pak finanční úřad pro Fortell vybral, spor znovu dospěl k soudu.

"Posudky zadali člověku z konkurenční firmy a dali mu veškerou technickou dokumentaci. Podjatost znalce jsme zažalovali u krajského soudu, kde jsme ale neuspěli. Až Nejvyšší správní soud opět rozhodl v náš prospěch," popisuje anabázi ředitel Jiras.

Daňoví úředníci neuznávají firmám
úlevy na výzkum a vývoj. Dostávají za to odměny

Jak si s rozsudkem poradí krajský soud, by mělo být jasněji 29. listopadu, kdy bude znovu o podjatosti znalce jednat. "Všechny jeho posudky mohou na finanční správě hodit do koše," míní poradce Josef Pohan. Jen za dvě rešerše k projektům Fortellu, který zpochybňuje dotyčného znalce, zaplatil stát přes 250 tisíc korun.

"Když jsme dodali posudek od odborníka, který byl dříve sekretářem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace a školil pracovníky finančních úřadů, tak nám ho neuznali," podotýká Jiras.

Společnost Fortell se zabývá velkosériovou výrobou dílů pro automobilky. Její výrobky se uplatňují také v elektrotechnickém a spotřebním průmyslu v tuzemsku, ale i v mnoha zemích Evropy, USA, Latinské Ameriky a v Japonsku. Řadu výrobků vyvíjí na přání zákazníků. "Úředníci z finanční správy klidně řeknou, že když od firem dostaneme zadání, prý už víme, jak to dělat. Zaměňují ale zadání s řešením. Musíme vymyslet technologii, jak daný díl vyrobit. Je to pokus omyl," říká ředitel Jiras.

Vloni firma dokončila novou montážní a skladovou halu za 90 milionů korun, další peníze chce investovat do robotizace. Odpočet na výzkum a vývoj Fortell poprvé využil v roce 2008. Od té doby jeho tržby vzrostly ze 144 milionů korun na loňských 316 milionů. Zisk stoupl z necelých šesti milionů desetinásobně. Počet zaměstnanců se zvýšil z 95 na 172, produktivita práce se vyhoupla z 540 tisíc korun na pracovníka na 881 tisíc.

Od roku 2010, kdy finanční úřad začal zpochybňovat nárok Fortellu na odpočet nákladů na vývoj, "ochudil" bonus pro firmu státní rozpočet o necelé 4,2 milionu korun.

Ze zisku, který soustavně rostl, ale firma do státní kasy vrátila na daních přes třicet milionů.

Místo daňových odpočtů, za které ho Finanční úřad v Ústí nad Orlicí popotahuje dodnes, si Fortell raději řekl o evropské dotace. Na robotizaci výroby vstřikovacích dílů, do níž investuje přes deset milionů korun, získal příspěvek z unijních fondů ve výši bezmála 3,7 milionu korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které tyto peníze rozdává, má na projekt mnohem jednodušší a srozumitelnější podmínky.


 Reakce finanční správy na článek:

Finanční správa nesouhlasí s kritikou ze strany Hospodářských novin, která míří na neuznávání odpočtů na podporu výzkumu a vývoje z důvodu formálních nedostatků.

Obecně platí, že jeden výdaj lze v základu daně uplatnit u téhož poplatníka pouze jednou. Odpočet na podporu výzkumu a vývoje však představuje absolutní výjimku z tohoto základního daňového principu. O výdaje (náklady) uplatněné v rámci odpočtu si totiž poplatník již jednou snížil základ daně. Podle rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 3565/14 ze dne 20. 1. 2015 představuje tento odpočet pro poplatníka významný „dodatečný bonus“, kterým si již jednou uplatněné výdaje (náklady) uplatní podruhé, ovšem pouze za předpokladu, že k získání tohoto bonusu předloží bezvadné důkazní prostředky. Finanční správa jednoduše řečeno nemůže tu a tam přimhouřit oko. Uplatnění odpočtů na podporu výzkumu a vývoje má přesně daná, v zákoně vyjmenovaná pravidla, která poplatník musí, pokud chce získat tuto nadstandardní výhodu, dodržet, a Finanční správa je povinna to kontrolovat.

Bezchybné formální náležitosti, resp. existence kvalitně zpracovaného projektu ještě před zahájením jeho realizace, jsou podmínkou číslo jedna pro bezproblémové uplatnění odpočtu. Tyto náležitosti jsou zpravidla mnohem méně náročné, než v případě tzv. přímé podpory výzkumu a vývoje formou dotací. Nejčastějším pochybením ze strany poplatníků bývá, že je projekt zpracován zpětně, až po zahájení nebo dokonce až po dokončení činnosti výzkumu a vývoje.

Pokud jsou formální náležitosti projektu v pořádku, zaměřuje se kontrola dále na výdaje vynaložené na výzkum a vývoj, které jsou zahrnuty do odpočtu, a samotnou činnost ve výzkumu a vývoji, která je deklarována poplatníkem v projektu. V případě pochybností nebo nemá-li správce daně adekvátní odborné znalosti, ustanovuje správce daně za tímto účelem znalce v oboru. Před ukončením kontroly správce daně se subjektem projedná její výsledek, daňový subjekt má možnost se k němu vyjádřit a správce daně má povinnost reagovat.

Abychom poplatníkům, kteří uvažují o využití této podpory, pomohli s orientací v jejich zákonných povinnostech, vydali jsme jednoduchý vysvětlující materiál ke zpracování projektu, včetně komentářů k jednotlivým citacím zákona. Vydání této informace reaguje i na diskuse se zástupci podnikatelské sféry.

Závěrem je nutné zdůraznit, že Finanční správa nepožaduje po podnikatelích při kontrole nic víc, než to, co pro uplatnění této daňové výhody vyžaduje zákon. Pravidla se přece mají dodržovat a ti, kteří je dodržují, se skutečně nemusí neuznání odpočtu obávat.