Před rokem v prosinci Emmanuel Macron ještě nepatřil k hlavním favoritům francouzských prezidentských voleb. V průzkumech tehdy vedli lídr konzervativních republikánů Francois Fillon a šéfka protiimigrační Národní fronty Marine Le Penová.

Vše se změnilo v okamžiku, kdy se objevil skandál kolem nelegálního zaměstnávání Fillonovy manželky Penelope a jejich dvou dětí, jež si tak přišly na desítky tisíc eur. Pro "pana Čistého", jak Fillona označovala média, to byla rána, z níž se už nedokázal vzpamatovat.

Pokles jeho popularity a ztráta voličské přízně uvolnily cestu právě Macronovi, který předtím dva roky působil ve vládě socialistického prezidenta Francoise Hollanda jako ministr hospodářství.

Předvolební kampaň ve Francii charakterizovaly osobní útoky, skandály a osočování. Francouzi navíc šli k volebním urnám za výjimečného stavu a pod hrozbou dalšího teroristického útoku.

Paříž, a potažmo celá zem se na přelomu dubna a května stala centrem světového dění. Do druhého kola prezidentských voleb se nakonec probojovali Macron a Le Penová.

Analytici i média se předháněli ve spekulacích o Le Penové a jejích dalších krocích. Naplní svůj slib o frexitu, tedy o vystoupení Francie z Evropské unie, když se dostane do Elysejského paláce? Ve volbách však nakonec jasně zvítězil Macron. Získal přes 66 procent hlasů.

Nový prezident neměl příliš mnoho času na oslavy. Nedlouho poté Francouzi vybírali také nové členy dolní komory parlamentu − Národního shromáždění. Macron do voleb vedl své hnutí En Marche (Vpřed), které založil teprve rok před nimi. Přesto se mu podařilo stranu, složenou převážně z nováčků bez větších zkušeností z politiky, dovést k  jasnému vítězství. To mu v Národním shromáždění zajistilo většinu, bez níž by nedokázal prosadit plánované reformy.

Macronovou prioritou se stalo především zjednodušení přebujelého zákoníku práce. Hlavním cílem bylo umožnit snadnější propouštění a najímání nových zaměstnanců.

O změnách týdny jednal s odbory, které v minulosti vedly proti podobným reformám demonstrace a stávky. Uvolnění pracovního trhu, které by mělo v budoucnosti přispět k snížení vysoké nezaměstnanosti v zemi, pak hladce prošlo parlamentem. Obávané velké protesty se nekonaly.

Vedle toho Macron prosadil také nový protiteroristický zákon nebo zákon na očištění politického života, který poslancům a senátorům znemožňuje zaměstnávat své příbuzné jako poradce nebo asistenty.

Po původním poklesu se Macronova popularita začíná stabilizovat. Aktuálně jeho působení v Elysejském paláci schvaluje 46 procent lidí, což je nejvíce za poslední čtyři měsíce.

"Jeho popularita stojí na dvou pilířích. Za prvé plní své předvolební sliby. A za druhé mu Francouzi ještě chtějí dát čas, aby dosáhl dalších výsledků," uvedl analytik Frédéric Dabi z francouzské společnosti na průzkum veřejného mínění Ifop.

Prosazení reforem má pro francouzského prezidenta klíčový význam. Svým evropským partnerům ukázal, že na rozdíl od svých předchůdců dokáže Francii modernizovat a reformovat. Získal tak důvěryhodnost v jednání o budoucnosti Evropské unie a eurozóny.

Macron tvrdí, že měnová unie potřebuje mít svůj vlastní rozpočet a ministra financí. To je podle něj klíč k zajištění stability eurozóny, jež by do budoucna měla být mnohem odolnější vůči hospodářským šokům. Další jednání na unijní půdě Macrona ještě čekají, ale podle návrhů vzešlých z Bruselu Evropská unie s vlastním rozpočtem pro eurozónu zatím nepočítá.

Související