Když Britové loni v červnu v referendu odhlasovali svůj odchod z Evropské unie, odpůrci sjednocené Evropy na celém kontinentu věřili, že nastává jejich chvíle. "Udělám dnes jednu předpověď. Spojené království nebude poslední zemí, která unii opustí," tvrdil šéf britské strany UKIP a jeden z největších zastánců brexitu Nigel Farage.

O tom, že Brity budou na cestě ven z unie následovat další země, mluvil i čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump. A vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová cítila, že by jí brexit mohl pomoci k vítězství v prezidentských volbách.

Uplynul rok a nic z toho se nepotvrdilo. Právě naopak. Lidé ve všech členských státech Evropské unie jsou k budoucnosti společného svazku výrazně optimističtější než loni. Brexit jasně připomněl, co členství v unii znamená: možnost pracovat a žít v jiné zemi unie nebo snadnější obchod, a tím i rychlejší hospodářský růst a víc pracovních míst. Lidé si podle průzkumů také myslí, že migraci dokáže Evropa nejlépe vyřešit společně.

Stále víc občanů si myslí, že členství v osmadvacítce je pro jejich zemi pozitivní. Tedy kromě Čechů. Společná evropská měna euro má největší důvěru občanů od svého vzniku, ukazuje průzkum veřejného mínění Eurobarometr.

Populistické a protestní strany samozřejmě nezmizely. V řadě zemí jsou dlouholetou součástí politiky, často ve volbách dostaly víc hlasů než dřív. "Populisté nejsou příčinou, ale spíše průvodním jevem. Objevili se v momentě, kdy něco přestalo fungovat, ať už to byla ekonomika, nebo bezpečnost," upozorňuje Martin Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

"Ve státě, který funguje a lidé jsou spokojení, populisté nemají šanci. V devadesátých letech, kdy byla společnost optimistická po konci studené války, populisté nebyli téměř nikde silní. Pak přišlo 11. září, ekonomická krize, migrační krize. To vše je vodou na mlýn populistům," vysvětluje.

Zachránce Macron

Každopádně ale platí, že rok 2017 nebyl pro podobně orientované strany ani zdaleka tak úspěšný, jak si představovaly.

Le Penová a její strana Národní fronta dokonce zvažují, že na jarním sjezdu z programu vyškrtnou požadavek na vystoupení z Evropské unie. U voličů prostě nezabírá. To, že Le Penová hrozila odchodem z unie i z eurozóny, bylo podle analytiků hlavním důvodem její jednoznačné porážky v prezidentských volbách. Podlehla proevropskému Emmanuelu Macronovi.

"Jeho vítězství v prezidentských i parlamentních volbách je nepochybně nejdůležitější událostí roku 2017. Pokud by zvítězila Marine Le Penová a její Národní fronta a splnila své sliby o odchodu z unie a z eurozóny, Evropa by skutečně byla úplně jiná než dnes," upozorňuje Steven Blockmans, šéf oddělení výzkumu EU v bruselském analytickém středisku Centre for European Policy Studies. Dodává, že "konec unie se podařilo odvrátit a 27 členských zemí je teď jednotných ve snaze unii posílit".

Evropa přestala vzlykat

Obavy z toho, že odchod Británie může být první sněhovou koulí, která spustí lavinu rozkladu sjednocené Evropy, přitom vyslovovali i zastánci integrace. Nálada se ale změnila od deprese k optimismu. Vystihla to bývalá dánská ministryně financí, nyní eurokomisařka pro hospodářskou soutěž, Margrethe Vestagerová.

"Unie už se nechová jako zhrzená milenka vzlykající poté, co byla odkopnuta. Vzpamatovali jsme se ze situace à la Bridget Jonesová, kdy jsme dřepěli na gauči a ládovali se zmrzlinou. Život jsme zase vzali do svých rukou," řekla agentuře Bloomberg. Brexit tedy Evropskou unií, aspoň zatím, neotřásl.

Jedním z hlavních důvodů je dobrý stav evropské ekonomiky. Unie za loňský i letošní rok roste o něco rychleji než Spojené státy a výrazně rychleji než Británie. Ubývá nezaměstnaných. Lidé se přestávají bát budoucnosti a v souladu s tím v obchodech víc utrácejí. Ekonomický optimismus přenášejí i do politiky.

Populistické či krajně pravicové strany zůstaly za očekáváním ve volbách nejen ve Francii, ale i v Nizozemsku. V Rakousku sice tamní svobodní vstoupili do vlády, ale od snah o vystoupení z unie se už před časem distancovali, nová vládní koalice se výslovně označuje za "proevropskou". Populisté z Alternativy pro Německo dostali skoro 13 procent hlasů v německých volbách, jejich podíl na vládnutí je ale vyloučený.

Když se tyto strany sešly v prosinci v Praze na pozvání SPD Tomia Okamury, navenek tvrdily, že mají našlápnuto k vítězství. Ve skutečnosti si ale musely přiznat, že v roce 2017 utrpěly porážku. V lednu na podobném srazu v německé Koblenci společně plánovaly, jak změní Evropu. Po roce je ale situace taková, že Le Penové Národní fronta je rozhádaná, Nizozemec Geert Wilders je dál v izolaci a z Alternativy pro Německo odešli umírnění představitelé, takže jsou ve straně stále viditelnější proudy, které nemají daleko k neonacismu.

Brexit jako reklama na Evropu

Čas těch politiků, kteří by chtěli Evropskou unii rozpustit, ještě může přijít − důvody, proč je volí miliony lidí, rozhodně nepominuly. Rok 2017, navzdory mnoha předpovědím, ale tímto časem nebyl.

Proč zůstala snaha o odchod omezená jen na Británii, a občané ostatních zemí naopak unii podporují víc než dřív? Jedním z hlavních důvodů je sám brexit. Jeho zastánci slibovali světlé zítřky, přitom se ale ani rok a půl od referenda nebyli schopni domluvit, jak by měl brexit vlastně vypadat a jakou zemí by Británie po odchodu z unie měla být. Z jejich slibů nezbylo skoro nic − britští vyjednavači o podobě odchodu ustupují těm evropským jako na běžícím pásu. Nehledě na to, že Britům se snižují reálné mzdy, britská ekonomika zpomaluje a země na globální scéně ztrácí vliv.

Češi? Bez zájmu

Vedle toho slouží podle mnohých jako odstrašující příklad i Donald Trump, známý kritik Evropské unie. Spojené státy se pod jeho vedením utápějí v ostrých vnitřních sporech. Trump nepochybně dál oslabil pozici Spojených států jako světového lídra i spojenecké vazby s Evropou.

O to víc vyniká úspěch populistických či protestních stran v Česku. Pokud mezi ně počítáme i hnutí ANO, které brojí proti stávajícímu stranickému systému, čímž splňuje jeden z hlavních definičních znaků populismu, mají v Poslanecké sněmovně po říjnových volbách většinu hlasů.

Odpovídá to postojům Čechů k Evropské unii. Pouhých 29 procent občanů si myslí, že členství v unii je pro Česko dobrou věcí. Je to nejméně ze všech zemí unie. Jejich průměr je 57 procent, ukazuje říjnový průzkum Eurobarometr pro Evropský parlament. Zájem o dění v unii má jen 36 procent Čechů, což je nejhorší výsledek z členských zemí. Průměr za celou unii je 57 procent. Bez přehánění se tak dá říct, že Češi sice unii kritizují, ale přitom toho o ní moc nevědí.

jarvis_5a37fabf498e089631612019.jpeg
Nic než Francie: Marine Le Penová chtěla Francii vyvést z Evropské unie i z eurozóny. To ale Francouzi nechtějí. Prezidentem tak zvolili proevropského Emmanuela Macrona.
Foto: Reuters
Související