Rok 2017 ovládl Emmanuel Macron, který senzačně dosáhl na Elysejský palác a požádal Evropany, aby se Evropská unie výrazněji integrovala. Země s eurem by měly mít společný rozpočet a společného ministra financí. Evropa by měla společně danit finanční transakce, pokročit by měla integrace obrany, energetiky, digitálního trhu. Také by měla vzniknout evropská agentura pro inovace.

Evropská komise se už Macronových vizí chytla a navrhla zřízení Evropského měnového fondu či unijního ministra financí a hospodářství. Závěr roku pak patřil německým sociálním demokratům, jejichž předseda Martin Schulz vyzval k vytvoření Spojených států evropských do roku 2025. Kdo nepřijme novou federativní ústavu, má podle něj z Evropské unie odejít.

Rok 2018 však na Macronův federalizační entuziasmus zareaguje nejspíš o poznání chladněji. V Německu obtížně formuje vládní koalici kancléřka Angela Merkelová a ta si nepřeje, aby jí utíkali další voliči k euroskeptické Alternativě pro Německo či k liberálům, kteří s ní ukončili jednání o vládě a integraci EU také nefandí. Zásadní reformy, jako je například dotažení bankovní unie prostřednictvím společného celounijního ručení vkladů, jsou tedy nepravděpodobné.

Kurzova vize Evropy

Místo francouzského federalizačního kankánu tak spíše dojde na poklidnější vídeňský valčík. Právě ve Vídni se totiž zrodil evropský politik nového typu − vítěz říjnových rakouských voleb, lidovec Sebastian Kurz. Dává si pozor, aby ho nikdo nemohl obvinit z euroskepticismu, ale výrazně se vymezil vůči integraci a nyní formuje vládní koalici s populistickými svobodnými. Od druhé půli roku bude mít na starosti i předsednictví celé Evropské unie.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit si
Máte již předplatné?