Velká Británie se musí co nejdříve domluvit, jaké by chtěla mít vztahy s Evropskou unií poté, co z ní vystoupí. Londýn v tom ani rok a půl po referendu o brexitu nemá jasno. Hlavním důvodem jsou spory mezi vládními konzervativci. Británie by přitom měla už tento měsíc začít s EU jednat o tom, jak budou vzájemné vztahy do budoucna vypadat.

Britové začali zkoumat možnost, že by po odchodu z EU vstoupili do dohody o volném obchodu zvané Transpacifické partnerství (TPP), která zahrnuje 11 zemí včetně Japonska, Austrálie nebo Mexika. Původními členy byly i Spojené státy, ale nový prezident Donald Trump jejich účast zrušil. Pokud by Spojené království k dohodě skutečně přistoupilo, bylo by jedinou členskou zemí mimo pacifickou oblast.

"V těchto vztazích nemusí platit žádná geografická omezení," řekl deníku Financial Times náměstek britského ministerstva obchodu Greg Hands. Londýn chce podle něj po odchodu z unie hledat nové obchodní příležitosti.

8 procent

britského vývozu míří do zemí pacifické obchodní dohody. Evropská unie je v tomto směru pro Velkou Británii mnohem důležitější.

Členské země TPP však mají pro britský obchod v porovnání se státy EU malý význam. Do všech 11 zemí TPP směřuje jen zhruba osm procent britského vývozu. To je méně, než kolik britské firmy vyvážejí do Německa. Do celé EU pak směřuje téměř polovina britského exportu.

Podle opozice by se proto vládní konzervativci měli soustředit spíše na dojednání co nejvýhodnější obchodní dohody s unií. "Zavání to zoufalstvím. Tito lidé chtějí, abychom opustili trh, který máme za rohem, a připojili se k jinému, menšímu trhu na druhé straně světa," prohlásil poslanec za liberální demokraty Tim Farron.

Velká Británie a Evropská unie začnou tento měsíc jednat o podobě přechodné dohody, jež by měla platit další zhruba dva roky poté, co Londýn z EU v březnu 2019 vystoupí. O tuto dohodu požádalo Spojené království, aby se britské firmy mohly připravit na ztrátu členství ve vnitřním evropském trhu.

Výměnou za to, že se pro byznys po dobu přechodného období nic nezmění, bude muset Británie ještě dva roky dodržovat pravidla vnitřního trhu, například volný pohyb evropských občanů. Nebude však už mít žádné slovo při přijímání nových evropských zákonů.

Do března by se pak britská vláda měla rozhodnout, o jaké formě obchodní dohody mezi Spojeným královstvím a EU začne vyjednávat pro dobu po konci přechodného období. Jak shrnula výzkumná společnost Eurasia Group, Británie má na výběr ze dvou možností: buď zůstat ekonomicky blízko Evropě a podřídit se některým jejím pravidlům, nebo dát přednost nezávislosti bez ohledu na ekonomická rizika, která to přináší.

Unie Britům momentálně nabízí dohodu o volném obchodu podobnou té, kterou nedávno uzavřela s Kanadou.

Ta odstraňuje drtivou většinu cel, ale nevztahuje se například na finanční služby, zásadní pro britskou ekonomiku.

Pokud by Británie dál chtěla mít plný přístup na evropský vnitřní trh, musela by po brexitu zůstat jeho členem. Pro to, aby mezi EU a Británií nevznikly žádné hraniční kontroly, by pak Britové museli zůstat v evropské celní unii. Obě možnosti britská vláda odmítla.

V Konzervativní straně by se tak mohly vyhrotit spory o podobu budoucích vztahů s unií. Lidé jako ministr financí Philip Hammond upozorňují na škody, jež by radikální brexit mohl způsobit britské ekonomice. Oponenti, třeba ministr zahraničí Boris Johnson, prosazují, aby se Londýn s EU jasně rozešel.

Podle analytiků ze společnosti Eurasia Group by tyto rozpory mohly stát funkci premiérku Theresu Mayovou, pro niž bude těžké uspokojit obě rozhádaná stranická křídla. Konzervativci ale za ni nemají jasnou náhradu, takže podle Eurasia Group má Mayová 55procentní šanci, že se v křesle pre­miérky letos udrží.

Posun do další etapy jednání o brexitu ale může přinést rozpory i mezi zbylými 27 zeměmi EU. "Skutečným testem naší jednoty bude druhá fáze jednání o brexitu," myslí si předseda Evropské rady, tedy summitů evropských lídrů, Donald Tusk. Státy unie zatím byly, navzdory očekáváním Londýna, zcela jednotné.

Trvaly například na tom, že Britové musí v rámci "rozvodu" doplatit vše, co slíbili v době, kdy byli členy unie. Britská vláda na to nakonec přistoupila.

Související