Nikdy na to nezapomenu. Bylo to v roce 2009. Naklonil jsem se k němu a jemně se dotkl jeho ramena: "Pane prezidente, můžu vás vyšetřit?"

Otočil se, usmál se a už jen jeho oči prozrazovaly tu živou duši a moudrost tam někde uvnitř. Bál jsem se ho dotknout. Jeho kůže byla jako z jemného celofánu a jen těžko jsem na jeho fyzické schránce nalézal cokoliv zdravého a dobře fungujícího. Jenže mně to nevadilo. Nejen mně, nikomu v jeho okolí. Moc jsme stáli o to, aby žil. Když tu byl s námi, měli jsme pocit, že jsme o kousek lepší, a v zahraničí, aspoň v tom západním, nás díky jeho jménu trochu respektují. "Yes, I know president Havel…"

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se