Strana zelených se snaží vzpamatovat po debaklu v podzimních sněmovních volbách. Minulý týden si zvolila nové vedení a do jejího čela po odstoupení Matěje Stropnického přichází Petr Štěpánek. Muž, který chce stmelit různorodou stranu a vrátit ji víc k tématům ochrany přírody. V politice není nováčkem. Do vedení strany kandidoval několikrát, je starostou Prahy 4.

Na předsedu jste kandidoval celkem čtyřikrát. S čím jste do toho šel nyní?

Jedna z kandidatur byla strategická, jelikož jsem se ucházel o post místopředsedy. Když jsem kandidoval naposledy, měl jsem jen o pět hlasů méně než vítěz, takže jsem cítil, že strana stojí za mnou. Bylo mi jasné, že velká část straníků chce věci jinak a že většina nechce nekonečnou konfrontaci uvnitř, která probíhala snad od té doby, kdy Martin Bursík z vlády vystrčil Danu Kuchtovou. S tou konfrontační atmosférou jsem se nikdy neztotožnil. Myslím si, že to viděli i voliči. Na rozdíl od strany, která šla dolu, mi hlasy přibývaly.

Za šestnáct let kandidování v Praze 4 jsem každé čtyři roky dostával víc hlasů, až jsem se z opozice stal starostou. V tomto směru jsem cítil, že nejen uvnitř strany, ale i na veřejnosti mám podporu, tak jsem se rozhodl, že bych zkusil úplně jiný styl.

A jaký?

Abychom se shodli na programu, což se povedlo. Pro mě je klíčové, že když se podíváme na tři pilíře, na kterých strana stojí - environmentální, sociální a svobodná a demokracie, tak v programu jsou a stojí za nimi celá strana.

Jak se teď bude ve straně angažovat Matěj Stropnický, který sice mnoho voličů přitáhl, ale zároveň některé svými výraznými levicovými názory odradil?

To je samozřejmě otázka spíše na něj. Je dobré ho nedémonizovat. Měl v Praze hodně preferenčních hlasů a ze zelených jsme dokázali v pražských městských částech zvítězit jenom my dva. Každý jsme úplně jiný, taky jsme proti sobě před dvěma lety kandidovali a byl tam rozdíl pěti hlasů. Ten člověk má politický talent, je skoro o generaci mladší než já a bude se posouvat. Má vysokoškolské vzdělání s vědeckou hodností, je to novinář, reportér. Osobně si nemyslím, že by nás opustili jeho voliči, protože od nás na rozdíl od Bursíka neodchází. Od sociálních témat neodcházíme, přeskupujeme je a jdeme za lidmi s jejich skutečnými problémy.

V médiích se spekuluje o tom, že by se Matěj Stropnický neměl objevit v kandidátce na magistrát. Je to tak?

Když se mě novináři ptali, řekl jsem jim, že předbíhají a že o tom vůbec nic nevím. Ptali se ještě, jakou má politickou perspektivu, a já jsem řekl - podívejte se, on vyhrál v Praze 3, pokud o to bude stát, velmi pravděpodobně si to může zopakovat.

Když jste si hodnotili, kde se stala chyba, pojmenovali jste si jako jeden z hlavních problémů pro některé nepřijatelné postoje Matěje Stropnického?

Problém strany neleží v Matěji Stropnickém. On je zodpovědný za nějaký volební výsledek, se kterým se vyrovnal tak, že odstoupil. Problém strany leží v tom, zda bude skutečně autentickou Stranou zelených založenou na třech pilířích a půjde za veřejností a vybalancovaně bude všechna tato témata, která se za tím skrývají, komunikovat. A to s určitou kázní, tak jak to dokázala ODS nebo piráti. Nebo jestli bude dál chaoticky vykřikovat tu kterou věc, která je pro kterého člena nejdůležitější, namísto aby řešila, co je nejdůležitější pro společnost a pro veřejnost.

Jsem zastáncem proudu, pro který je důležité to, co je nejdůležitější pro společnost v rámci našeho programu. A tento proud na sjezdu jednoznačně zvítězil.

Přemýšlíte, že byste zavedli uvnitř strany jiný systém organizace, když říkáte, že díky ní uspěli u voleb piráti nebo ODS?

ODS a piráti mají úplně jiný způsob komunikace. ODS je tradiční zastupitelská strana, ve smyslu hierarchickém. Piráti jsou horizontální platforma. Ale jednu věc měli společnou. Vzali svůj program, který byl v některých částech poměrně radikální - například vztah ODS k Evropské unii -, a zjistili si před volbami, co jejich voliči chtějí. Pak třeba piráti opakovali tři největší priority pro veřejnost, ne své pirátské. Stejně tak ODS. To my jsme udělali až po volbách. Jeden člen nám průzkumově sesbíral data a vytvořil analýzu voličů.

Takže jste zjistili, že problém byl v tom, že nemáte kontakt s voliči a nevíte, co chtějí?

Jasně, my jsme se léta dohadovali uvnitř strany, co chceme, a aniž bychom se dohodli, šli jsme za voliči s tím, co trápí nás, a ne s tím, co trápí voliče. Teď nemluvím o populismu. Babiš si seřadí dvacet témat a jde do kampaně s prvními třemi, které jsou nejvýš v průzkumech. O to nám nejde. Mluvím o ideové čitelnosti, programové zřejmosti. V rámci programu trápí lidi různé věci.

Co jste tedy zjistili? Co lidi trápí?

Když se podíváte na to, co je pro voliče strany důležité, na prvním místě je ochrana přírody, to nebylo v naší kampani slyšet a zároveň o tom příliš nemluví parlamentní strany. To je příklad toho, co jsme prošvihli. Nebo vzdělání a výzkum - jsme strana s nejvyšším potenciálem v této oblasti, u nás jsou skuteční experti. Dále ochrana demokracie a ústavnosti, to je pole, kde jsme úplně vyklidili prostor pirátům. Voliče zajímá také boj proti korupci. Pak je tady otázka péče - nejen zdravotní péče, ale i péče o staré, o postavení ženy a tak dál. Důležitá kategorie je fungování hospodářství. Patří tam takové věci, jako proč platíme za energii tolik, kolik platíme, jak by se měla elektřina vyrábět, jak nám to zdražuje jaderná energetika.

Také celá modernizace. Jak to, že tady není ani kilometr rychlovlaků, když v každé zemi kolem je? Jak to, že se jezdí z Berlína přes Mnichov rychleji do Vídně než přes Prahu, když je to delší cesta?

V řadě témat se překrýváte s jinými stranami, které si ta témata vzaly za své. Souhlasí to i s tím, k jakým stranám vám odcházeli voliči?

Když to zjednodušíme, piráti nám „ukousli“ voliče ve větších městech, na venkově je zase přebral STAN. Část volila ANO, což vypadá programově nelogicky, byly to protestní hlasy.

Klíčové tedy budou po debaklu ve sněmovních volbách komunální volby, na které teď pravděpodobně cílíte. Vydáte se cestou koalic?

Jednání jsou teprve na začátku a budou příští tři měsíce probíhat. V komunálu budou cesty opět různorodé. V Brně spolupracují zelení spíš s piráty, v Praze zase s lidovci a STAN, takže vám nemůžu dát jednoznačnou odpověď. Piráti jsou někde po sněmovních volbách tak sebevědomí, že se nebaví s nikým, ale jsou místa, kde ještě nemají základní organizaci. V Praze 4 ji založili v neděli a mají tři lidi, jeden z nich je předseda Bartoš. Pro zelené je z hlediska koalic přijatelná celá část spektra “pravdoláskařských stran”, jako jsou starostové, lidovci, piráti nebo TOP 09. Nezapomeňme také na místní folklor, jako je třeba hnutí Žít Brno a podobně.

S jakou nabídkou půjdete v komunálních volbách do jednání o koalicích, aby to bylo pro partnery zajímavé? Protože oni mají do jisté míry vaše témata obsazená.

Začnu parlamentní úrovní - strany nám rozebraly témata jako ochrana demokracie a ústavnosti nebo třeba boj proti korupci. Když se podíváme na nejsilnější téma ochrany přírody, nenese ho nikdo.

To bych oponovala, třeba TOP 09 za poslední roky velmi zezelenala a angažovali se třeba v novele zákona o národních parcích nebo zákona o zákazu kožešinových farem…

Ochrana národních parků je samozřejmě správná věc, ale to je zástěrka. Když se podíváte na znečištění ovzduší, energetiku, rozvoj automobilismu, rozvoj železniční dopravy, TOP 09 není zelená ani trošku. To je jen otázka naší šikovnosti, abychom to téma měli zpátky. A co se týče komunálních voleb, tam jsou data proti pocitům. Bez ohledu na sněmovní volební výsledek mají zelení 16 let obdobné nebo i zlepšující se výsledky. Nemyslím si třeba, že na silný brněnský tandem Martin Ander a Jana Drápalová bude mít dopad výsledek sněmovních voleb. Na komunální úrovni to mají lidé spojené s konkrétními jmény.

Takže vzestup Babiše a pirátů vás v komunálních volbách neděsí?

Neděsí, já jsem je porazil v Praze 4 všechny. V komunálních volbách zajímají lidi lokální témata a vědí třeba, že v Praze 4 to byli zelení, kdo zachránil celou pobřežní vegetaci, když ji chtěly Povodí Vltavy a Technická správa komunikací vykácet od Zbraslavi až do centra. Vědí o konkrétních dopravních řešeních, o které jsme se zasadili. Stejně tak lidem, kterým v Brně připadá padlé na hlavu, aby se nádraží odsunulo z města, volí Drápalovou a Andera.

Věříte si, že v říjnu v komunálních volbách ještě posílíte, nebo myslíte, že je základem udržet ty pozice, co teď máte?

Volební strategii teprve chystáme a myslím, že to bude víceméně stejné.

Vy sám budete na podzim kandidovat do Senátu?

Jednáme o tom. Je to velmi pravděpodobné. Je to jediná kombinace politických funkcí tolerovaná veřejností, velmi pravděpodobně se budu snažit obhájit pozici starosty a kandidovat do Senátu.

Jak jste na tom teď jako strana s penězi? Při sněmovních volbách jste nedosáhli na hranici, od níž má strana nárok na státní příspěvek.

To je docela déjà vu, protože když jsem se stal v roce 2005 místopředsedou strany, byl jsem to shodou okolností já, kdo jednal s exekutorem, strana měla 7 milionů korun v exekuci a neměla ani korunu. Tedy jsem to vyjednal tak, že to vrátíme po volbách, až uspějeme. Teď se stávám předsedou a strana má z volební kampaně 7 až 9 milionů. Z toho asi dva miliony jsou vnitřní půjčky, kde krajské nebo základní organizace půjčily centrále. Situace je zcela zásadně lepší než v roce 2005. Splácíme to postupně z krajských a senátních příspěvků za mandáty.

Kolik peněz se vám sešlo na účtu poté, co se začali po neúspěchu ve volbách vaši podporovatelé šikovat na sociálních sítích s tím, že chtějí straně poslat nějaké příspěvky? A přibyli vám třeba noví členové?

Jednorázově jsme dostali 400 tisíc korun od jednotlivých dárců a někteří lidé zadali trvalé měsíční příkazy. Jejich součet je kolem 40 tisíc měsíčně pro centrální Stranu zelených. Jen v Praze 4 nás bylo v den voleb 55 členů, od té doby přibylo 11 a dalších 11 podalo přihlášky.

Jak hodláte nastavit strategii celorepublikově?

Tak třeba environmentální pilíř. Ministr průmyslu a obchodu teď dělal rozhovor, kde mi připadalo, že mluvil, jako by byl, co se týče jaderné a fosilní energetiky, 60 let zpátky. Vůbec nepřemýšlel z pohledu plátce za elektrickou energii a už vůbec ne z hlediska konkurenceschopnosti České republiky. Přišel s tím, že se musí okamžitě postavit jaderná elektrárna, dokud máme znalosti, a že mu je jasné, že tam musí být garance pro výstavbu a garance pro cenu. Tohle udělali ve Velké Británii, a když si to spočítali z hlediska garance ceny, zjistili, že na dvacet let garantovali cenu, která se blíží násobku ceny elektrické energie na trhu v Británii v brexitovém i nebrexitovém vývoji.

Takže člověk, který by měl být na toto v Česku nejpovolanější, vypráví úplně naivní pohádky, které kdyby zrealizoval, zafixoval by tady cenu elektrické energie a národ by donutil ji odebírat za ceny, které jsou úplně mimo. U fosilních paliv bude cesta úplně jiná, protože tam podle mě dojde výhledově k zákazu. Ministr sem nemá přinést názor uhelníků, musí nastavovat pravidla tak, aby to bylo nejen v době jeho vlády, ale i v rámci generace, kterou to ovlivní, správně. Toto je téma, kde máme navrch, kde víme, jak to má být.

Co tedy navrhujete?

Zaprvé jsou to obnovitelné zdroje energie. Z nějakého důvodu se tomu většina společnosti v Česku vysmívá, v Evropě a Severní Americe je ale drtivá většina společnosti chce. I akademická úroveň říká, že je to cesta správným směrem. Je to solární energie, bavorský systém, kdy je to s trochou nadsázky solární panel na každé stodole.

Máme přece třeba dotační programy, jako je Zelená úsporám…

K čemu vám to je, když vám stavební úřad řekne, že protože panel na rovné střeše přesahuje o metr dvacet obrys domu, tak to zařadí do dalšího patra, a donutí vás požádat o územní rozhodnutí a tři roky vám ho projednává? Tady je to úplně jednoduché. Stačí věta do zákona o stavebním řádu a územním plánování. Druhá věc je větrná energie. To je dnes jen otázka inteligentního umístění. V této zemi jsme zatím vůbec nedosáhli ani na zlomek potenciálu, který u obou způsobů máme. V tuto chvíli nejde o revoluci, ale evoluci. Energetika ale není jen o výrobě elektřiny, ale třeba i o vytápění domácností. Temelín je relativně nová elektrárna a jeho zbytkové teplo okolní obce vůbec nevyužívají.

Pod vašim vedením tedy bude tématem číslo jedna životní prostředí?

Čistě zelená témata ale ne. V sociálním pilíři je tady ještě celá levice, která je teď celoevropsky v krizi. Pojetí tradiční levicové politiky jsou pracovní místa pro masy, bez ohledu na následky. Naše pojetí sociálního segmentu je úplně obrácené, je z hlediska postavení konkrétního jednotlivce. Dám dva příklady. Jeden je mzda. Pořád vidíme tabulky, že Česko je na předposledním místě v platových nerovnostech.

Můžeme se na to dívat z pohledu rodiny, vůbec nejběžnější sociálně-ekonomické jednotky. A té rodině, která řeší potraviny, nájemné, benzin, hypotéky, chybí 5000 korun. Prostě proto, že akceptujeme, že když chodí někdo někam vytírat podlahu, tak má žena méně. Korporace to dělají a my to akceptujeme. V těch sofistikovanějších oborech je to ještě horší. Pak jsou celé obory, které jsou hůře placené jenom proto, že tam pracují převážně ženy. Je potřeba kontrolovat a vyžadovat plnění práva. Nejsem úplně optimistou, neočekávám, že budou ženy za 10 let vydělávat úplně stejně. Ale nerovnosti se mohou zmenšit.

A ten druhý příklad?

Je tady situace, že se žena dostane do produktivního věku a v tu chvíli má děti, v české společnosti obvykle dvě s velmi dobrým zázemím. Má nějakou pauzu, která se jí stává kariérní překážkou. Když se vrací do práce, už má určitou ztrátu za mužskými kolegy. Ty, které jsou motivované, postupují dál, ale z nich se pak vyčlení podskupina, které zestárnou rodiče do věku, ve kterém se o sebe už nepostarají. O rodiče ve vysokém věku se starají ženy oproti mužům zhruba v 80 procentech případů. Na rozdíl od mateřské, kde osvícený zaměstnavatel ví, že to žena dokáže dohnat, a často ji reinstaluje na místo, na kterém by byla, kdyby na ni nešla, je toto úplně neviditelná překážka. Spousta žen pak definitivně dojde do kariérní ztráty. Pak dojde do důchodového věku a dostává od státu méně peněz než její manžel. Za stejný vydřený život ve stejné rodině, ve stejné společnosti.

Takže jakým způsobem budete chtít tato témata zviditelnit? Nemáte zrovna výhodnou pozici.

Musíme o tom mluvit s lidmi a s médii. Ve chvíli, kdy půjde zákon, můžeme využít jednoho ze senátorů, aby do něj vložil změnu. Zároveň chci v následujících měsících vytvořit stínovou vládu, která bude sledovat práci ministrů a reagovat na ni. Odborníky na to máme.

S přispěním Tomáše Klézla

Související