Dva dny před druhým kolem prezidentské volby zapípal Janu Delongovi v kapse mobil. Jeho jednaosmdesátitelá babička mu psala, že přes všechny jeho argumenty ve společných diskusích prostě nemůže dát ve druhém kole prezidentské volby hlas Jiřímu Drahošovi a stejně jako v kole prvním podpoří Miloše Zemana. Bývalý šéf Akademie věd ČR měl totiž během debaty na televizi Prima večer předtím v uchu naslouchátko a skrze něj mu jeho poradci radili, co říkat. A to, psala babička svému osmadvacetiletému vnukovi, jasně ukazuje, že to je člověk bez vlastního názoru, jehož opravdu nelze volit.

Studentovi informační vědy a knihovnictví v Brně a dnes knihovníkovi v rodném Třinci, který je svojí profesí vycvičen k obezřetné práci s informacemi, se naslouchátko pro pokyny do Drahošova ucha nezdálo. Debatu sice neviděl, ale vybavil si podobnou situaci z jejich pří o nejlepšího prezidentského kandidáta, kdy babička třeba uvěřila internetovým zvěstem, že zpomalené záběry Jiřího Drahoše ze setkání s rodáky v Jablunkově jej ve skutečnosti ukazují opilého. Jan proto sedl k počítači a po několika minutách googlování objevil zdroj babiččiny informace o naslouchátku – anonymního diskutéra v debatě pod jedním z textů ze zpravodajských webů, které o duelu referovaly. Když babičce namítl, že jde o nepodložený nesmysl a že Drahoš žádné naslouchátko ve skutečnosti stejně jako Zeman v uchu neměl, odmítla vysvětlení přijmout a k urně šla jako rozhodnutá volička Miloše Zemana.

Jak přesně probíhal nedělní oběd u Delongů v Třinci den po finále prezidentské volby, jsme kvůli uzávěrce nestihli zjistit, Jan ovšem netipoval, že by proběhl v nějak válečné atmosféře. A to přesto, že ať už volby dopadly jakkoli, u stolu seděli ve stejném poměru "poražení" i "vítězové": stávajícího prezidenta Zemana podporoval kromě prarodičů také otec a maminka, zatímco on sám s bratrem, maminkou a přítelkyní dali hlas Jiřímu Drahošovi. "Drahošovci" volili podle svých slov respektovaného a čestného akademika, který klade důraz na vzdělání, "zemanovci" pak zkušeného politika, který rozumí obyčejným lidem. Co měly oba "tábory" naopak společné, bylo hluboké přesvědčení, že právě jejich volba je tou nejlepší možnou pro budoucnost země. "Občas na sebe křičíme, emoce jsou hodně vypjaté, ale jakse jednou rozhodne a je po volbách, tak to odezní, a normálně spolu mluvíme," vysvětluje očekávání klidného oběda Jan.

V novém Respektu dále najdete:

OBÁLKOVÉ TÉMA:

Prezidentské volby. A teď to teprve začne.

KOMENTÁŘ Erika Taberyho:

Zemanovo Česko vítězí, co udělá zbytek?

Hlavní agenda:

Jiná nálada: Donald Trump se u části globálních elit v Davosu dočkal vřelého přijetí.

O kom se mluví:

Těhotná novozélandská premiérka možná právě teď přepisuje definici slova lídr.

The Economist: 

Zimní sporty čelí dvěma hrozbám – klimatické i demografické změně.

Kontext:

Dostanu tě do bezpečí: Hasiči vypráví o ohni v hotelu Eurostars David a radí, co v takové situaci dělat.

Rozhovor:

Láká mě kolonizace Marsu. S inženýrem letectví a kosmonautiky Janem Kolmašem o vesmírných programech.

Kultura

Nová hra Dejvického divadla o vraždě kritika Kremlu.

Civilizace

Jak se poučit z dějin  dezinformačních kampaní vedených Moskvou.

 

I obalka R05

Což nicméně neznamená, že by jej rodinné názorové výměny nefrustrovaly a nerozčilovaly. Vadí mu hlavně, že jeho nejbližší více "kriticky" neuvažují nad informacemi, které najdou na internetu, nebo které k nim dorazí e-mailem od přátel a známých. A že často ignorují jeho pokusy o racionální diskusi a argumentaci. "Nesnažím se je nicméně přesvědčit o svém pohledu," říká Jan. "Snažím se je pochopit."

Dva národy v jednom

Jak celou situaci vnímají Delongovi rodiče a prarodiče, nevíme, rozhovor odmítli. Stejně jako skoro všichni příbuzní lidí, s nimiž Respekt pro účely toho textu mluvil a kteří zažívají v rodině názorové střety. Většinou nechtěli riskovat, že by společný rozhovor o těchto citlivých a bolestných srážkách dál zhoršil už tak nabourané vztahy. Ne všude to totiž probíhá tak poklidně jako u Delongů v Třinci. Narozeninové oslavy přerušené pláčem, dramatické odchody od večeře, výhrůžky zrušením společné oslavy Vánoc, ostré hádky u zdánlivě tak nevinných příležitostí, jako je sledování televizního seriálu, jen částečně žertem míněné vyhrůžky vyděděním – taková je realita mnoha zdejších názorově rozdělených rodin.

V nejextrémnějších podobách jsou následkem zcela přetrhané vztahy. Což se stává třeba v okamžiku, kdy do hry vstoupí místo vzdálených pozorovatelů dění jeho přímí aktéři. Známá novinářka Kateřina Eliášová se tak po sérii konfliktů úplně přestala stýkat se svou tetou a taky jejími dcerami. Bývalá reportérka Lidových novin před časem z listu odešla na protest proti střetu zájmů majitele a vicepremiéra Andreje Babiše a po konfliktech s vedením listu; teta – Babišova podporovatelka – její krok naprosto odmítala přijmout a pochopit. Zlomový moment ovšem nastal v okamžiku, kdy se na veřejnost dostaly tajné nahrávky, kde šéf hnutí ANO říká svým společníkům na Kateřininu adresu vulgární urážky. A teta se i v této chvíli přiklonila na stranu svého politického oblíbence. "Řekla, že jsem si to beztak zasloužila, protože jsem o Babišovi psala špatně," říká Kateřina. "Pro mě to byl šok a je mi to celé pořád moc líto. Kvůli ničemu dalšímu jsme se nikdy nehádali a vždy si pomáhali."

Byť nemáme po ruce tvrdá data ani důkladnou sociologickou studii, zprávy z terénu naznačují, že fakt politického rozdělení začíná být tématem pro stále více rodin. Pokud má pravdu politolog z Cardiffské univerzity Jiří Přibáň, podle něhož se česká společnosti dělí na dvě poloviny – "dva národy v jednom" –, nikoho asi nepřekvapí, že tohle dělení běží také skrze řadu českých rodin. A že to začíná být rozšířený fenomén, potvrzují i vztahoví a rodinní terapeuti a poradci, v jejichž poradnách končí s podobným problémem stále více lidí. "Spíše než mezi partnery, kde většinou vládne shoda, mají lidé tenhle rozkol s rodiči, prarodiči či vzdálenějšími příbuznými," říká psycholog a terapeut Michal Petr.

A sázky přitom letí pořád vzhůru. Zatímco před pár lety se lidé mohli doma hádat tak leda o rovné či progresivní dani nebo o poplatcích u doktora, dnes jsme se od rozdílných sociálně-ekonomických receptů dostali k mnohem osudovějším věcem: k základním hodnotám typu tolerance a pomoci slabším či základním otázkám jako bezpečnost země a její civilizační a spojenecká orientace. A právě v pohledu na tyto otázky se Češi dnes podle Přibáně dělí na dva rozdílné národy. "Jeden je ustrašený, uzavřený a spokojený sám se sebou," říká Přibáň, "ten druhý naopak otevřený, proevropský a podnikavý." Není divu, že v tak velkých otázkách jsou emoce napjaté nadoraz. "Jde o celkový pohled na svět, o to, co je důležité, co chceme pro svoje děti, čemu věříme – tam může být nesoulad velký problém," říká psycholog Petr, podle něhož se drama zvyšuje, pokud je tento světonázor úzce propojen s vnímáním sebe sama. "U lidí, pro které je to téma extrémně důležité a mají s tím spojenou svou identitu a hodnotový žebříček, jde o obranu sebe sama," říká Petr. "Takoví lidé pak mohou mít pocit, že jejich příbuzní odmítají je samotné, nikoli jen nějaký názor."

Dvaadvacetiletá studentka psychologie Kristina Štindlová je lesba a "hluboce" se jí podle jejích slov dotklo, že její katolicky orientovaná jihomoravská rodina – rodiče a starší bratr – volila v prvním kole konzervativního kandidáta Pavla Fischera i přes jeho prohlášení, že by homosexuála nejmenoval soudcem Ústavního soudu. "Brala jsem to jako zradu na sobě, jako přiznání, že je vůbec nezajímá, kdo jsem a jaká bude moje budoucnost," říká Kristina. "Pro ně není důležitá možnost, že bych třeba mohla uzavřít s partnerkou manželství, že bych mohla žít jako jiní, adoptovat děti..." (Ve druhém kole se nicméně rány mírně zacelily, když šla celá rodina ve shodě podpořit Jiřího Drahoše.).

V žádném tématu se nicméně odlišný pohled na bezpečnost, prosperitu země a její celkovou budoucnost země neláme v současném Česku tolik jako u tématu migrace, které kazí nedělní obědy v řadě rodin. Podle mladoboleslavského lékaře Jaroslava Mitlenera (60) jde dnes o zcela fatální otázky, tedy o budoucnost a samotné přežití evropské civilizace. A doktora Mitlenera hluboce znepokojuje, že to jeho rodina – zejména dvě dospělé dcery – vidí jinak. "Pohled mladší generace je povrchní, oni to nedomýšlejí," říká. "Nedomýšlejí, co bude za deset, dvacet let, když si sem pozveme migranty." Takový krok podle pana Mitlenera nemůže skončit jinak než násilným konfliktem a zánikem jedné ze dvou "skupin" – buďto stávajícího obyvatelstva evropských zemí, nebo právě teď přicházejících migrantů.

Doktor Mitlener je přesvědčen, že jak v pohledu na migraci, tak v rozhodování u současných prezidentských voleb jde v rodinách často o generační střet. "My starší máme pocit, že nejsme tolik respektováni, jako tomu bylo zvykem v minulosti," říká a je to pro něj jeden z důvodů, proč dal v právě skončeném hlasování na rozdíl od svých potomků v obou kolech hlas Miloši Zemanovi. "On je sice nemocnej, ale není blbej! Má filcové boty, protože ho tlačí paty. To ještě neznamená, že nemůže být prezident."

Zbývá vám ještě 30 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se