V podstatě jde o nenápadnou novelu, která má do tuzemské legislativy překlopit opatření Evropské unie v boji proti praní špinavých peněz. Ministerstvo financí, které novelu připravilo, ovšem usoudilo, že by bylo fajn, aby na stejné informace měli nárok na vyžádání i čeští správci daní, což jsou kromě finanční a celní správy, také například jednotlivé obecní úřady, které spravují především místní poplatky.
Ti všichni mohou už nyní ze zákona požádat banky o informace o majiteli účtu a o pohybu peněz na něm, například z jakého účtu přišly peníze a na jaký účet zase odešly.
Tyto informace ale nestačí. Už nyní chce třeba finanční správa po bankách podstatně víc. I když na to – aspoň zatím – není žádný nárok.
Typicky se třeba zajímá o to, kdo má k účtu dispoziční právo, jestli se dá účet ovládat prostřednictvím internetového nebo mobilního bankovnictví a z jaké IP adresy, případně telefonního čísla se majitel účtu přihlásil. Finanční správa argumentuje tím, že tyto informace potřebuje, protože musí vybírat daně. Jak ji ale upozornil Nejvyšší správní soud třeba v rozhodnutí z roku 2016, státní úřad – dokonce ani finanční – nemůže jednat proti zákonu, který naprosto přesně vyjmenovává, na jaké informace má a nemá právo. A už vůbec se nemá hájit argumentem, že "neposkytnutí požadovaných informací může mít dopad na legitimní očekávání daňových subjektů". Jak řekl v tomto sporu i městský soud, "ani legitimní cíle nemohou ospravedlnit výkon pravomocí způsobem odporujícím zákonu a základním ústavním zásadám."
Ústava nebo zákon ovšem finanční správu zajímá jen málokdy, což platí nejen pro informace, ale i pro její další kroky typu zajišťovacích příkazů, které posléze nedokáže často obhájit ani před soudem. A má plnou podporu Ministerstva financí, které zájem státu o další informace propašovalo do "harmonizační" novely. Samozřejmě s nejlepšími úmysly na co nejlepší výběr daní, který vůbec nemusí mít nic společného se spravedlivým výběrem daní.
Pod dohledem
Jistě, argumentům, "kdo nic špatného nedělá, nemusí se čeho bát", se zřejmě nevyhneme. Otázkou je, jestli skutečně musí stát vědět absolutně o každém našem kroku, o tom, komu důvěřujeme, komu pomáháme, od koho si třeba krátkodobě půjčíme peníze a pod.
O jak velké pravomoci v novém daňovém řádu ve skutečnosti jde, jasně vyplyne až ze srovnání s tím, jaké možnosti mají ostatní státní úřady a co pro to musejí udělat.
"Velký bratr", neboli centrální evidence účtů u České národní banky, která začala fungovat v lednu tohoto roku, má sloužit k "administrativnímu zjednodušení postupu oprávněných orgánů veřejné moci při zjišťování, u které úvěrové instituce má či nemá konkrétní osoba veden účet." Právo na informace je rozsáhlé. Nicméně stále platí, že o informace může stát požádat jenom tehdy, když má podezření, že jde o trestnou činnost, že dochází k ohrožení významných hospodářských a finančních zájmů, případně bezpečnosti České republiky nebo Evropské unie. Podle informací na stránkách centrální banky lze za významný hospodářský a finanční zájem nebo bezpečnost státu a EU "považovat například případy odhalování hospodářské korupce, zneužívání různých dotačních fondů, rozsáhlé daňové podvody nebo úniky, odhalování legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ohrožení stability finančního trhu a měny nebo fungování peněžního oběhu."
Rozhodně mezi ohrožení bezpečnosti státu nepatří to, že dotyčný například nezaplatil poplatek za odpad nebo psa. Až doteď nikoho nenapadlo, že by tohle měl být důvod pro "bankovní striptýz". To by umožnil až nový daňový řád.
O informace, které porušují bankovní tajemství může v případě trestního stíhání požádat i policie a soudy. Policie ale potřebuje souhlas státního zástupce nebo předsedy senátu ve stadiu řízení před soudem. Rozhodně neplatí, že by stačilo "požádat" a banka dodá všechno, co o svém klientovi ví.
Samotné banky (a také notáři, advokáti apod.) pak mají povinnost hlásit veškeré podezřelé aktivity svých klientů na Finančně analytický útvar ministerstva financí a také to dělají. Banky také musejí spolupracovat s exekutory – ale až potom, co soud vydá usnesení o nařízení exekuce.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
