Co se musí stát, aby lidé vyšli do ulic a protestovali proti své politické reprezentaci? V Polsku to byly čistky ve státní správě a ve veřejnoprávních médiích; na Slovensku zavraždění investigativního novináře, který odhaloval provázanost moci s italskou mafií; v Česku stačila volba předsedy stálé parlamentní komise pro kontrolu GIBS. Není reakce na toto zvolení bývalého a současného komunisty, který za minulého režimu rozháněl v zásahových jednotkách SNB občanské demonstrace, přece jen přehnaná, až hysterická? Cožpak společnost netrpí podstatnějšími problémy, než jsou bývalí a současní komunisté, kteří přece už více než dvě desítky let sedí v orgánech sněmovny, ve vládě, v různých důležitých institucích? V čem je kauza Ondráček jiná?
V postavě parlamentně povýšeného bývalého policisty, který s politickým přesvědčením a obuškem v ruce stál aktivně na straně komunistického režimu, se zrcadlí zásah na Národní třídě v roce 1989, událost, z níž současná společnost, jak se zdá, pořád nějak symbolicky žije. Je to tedy "událost zakládající", v dobrém slova smyslu mytická, posvátná, na niž se z principu nesahá (demytizační vyprávění pak mýtus neničí, nýbrž ho upevňují).
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
