Hnutí ANO vyjednává o koaliční spolupráci se sociální demokracií, chce jí proto vyjít vstříc v návrhu na zrušení karenční doby, tedy pravidla, že za první tři dny nemoci nedostává zaměstnanec žádné peníze ani od firmy, ani od státu. Zatímco ČSSD chce karenční dobu zrušit zcela, ANO představilo několik kompromisních návrhů.

Ekonom z institutu CERGE-EI Filip Pertold upozorňuje, že první tři dny zcela bez peněz jsou v evropském kontextu přísným nástrojem. Zneužívání nemocenské však prokazatelně snížil. Zejména odbory ale namítají, že zaměstnanci za současných přísných podmínek chodí do práce nemocní, aby nepřišli o výdělek. "Aby se zabránilo tomu, že lidé chodí z existenčních důvodů do práce i nemocní, měli by v prvních třech dnech dostávat aspoň životní minimum," myslí si ekonom.

Data České správy sociálního zabezpečení od roku 2008 ukazují jasný pokles počtu neschopenek i prostonaných dní. Je důvodem poklesu zavedení takzvané karenční doby?

Ano, důvodem je hlavně karenční doba, která výrazným způsobem snížila krátké případy nemocnosti. O rok či dva později nastoupil i efekt recese, kdy se lidé začali bát o práci.

A když se nyní naopak ekonomice daří, tak se tím dá vysvětlit nárůst neschopenek a prostonaných dní za poslední dva roky?

Je to asi jediný možný způsob, jak si to vysvětlit. Lidé se méně bojí. Jiné výrazné změny v systému nenastaly. Odbory zdůrazňují, a mají asi částečně pravdu, že zavedení karenční doby pravděpodobně zvýšilo počet nemocných lidí na pracovišti. To se nedá nijak změřit, věrohodná data na to neexistují. Ale ze zkušenosti víme, že se to děje.

Můj osobní názor je, že zavedení karenční doby je moc přísný nástroj. V Evropě je to poměrně ojedinělá věc. Aby se zabránilo tomu, že lidé chodí z existenčních důvodů do práce i nemocní, měli by v prvních třech dnech dostávat aspoň životní minimum.

Je pravda, že jsme v Česku nemocenskou nadužívali brutálním způsobem. Před reformou jsme měli jednu z největších nemocností v Evropě. Náš systém nebyl v evropském měřítku nějak nadprůměrně štědrý, přesto se Češi rádi hodili marod a byli v tom na špičce. Speciálně ženy. Z dat od Treximy byla vidět o třetinu větší absence žen než mužů. Je to samozřejmě částečně dáno rolí žen v domácnostech, neříkám, že toho nutně zneužívaly.

Pak přišel tento radikální krok, který měl podporu pravicové vlády. V nemocnosti jsme se dostali výrazně níž, na druhý konec Evropy. Dnes máme jednu z nejnižších nemocností.

S tím, jak v letech klesala míra pracovní neschopnosti, zvedala se průměrná doba stonání...

To je přirozené, protože karenční doba se týká jen krátkých nemocí. Tím pádem se průměrný případ prodlužuje.

Jak se dá nemocenská zneužít? O tom, jestli je zaměstnanec natolik nemocný, že musí zůstat doma, přece rozhoduje lékař.

Lze to jedině tak, že se se svým obvodním lékařem domluvíte. V Česku si ho můžete vybírat. Lidé si vybírali takového lékaře, který k nim bude vstřícný. K tomu ale nemám žádná čísla.

A nebylo by tedy lepší než rušit karenční dobu nějak ošetřit to, aby lékaři vypisovali neschopenky jen prokazatelně nemocným lidem?

Nevím jak. Potíž s tím, že každý doktor se chová jinak, mají i skandinávské země. Problém s nemocností tam mají obecně velký, protože jejich systém je velmi štědrý. Sice mají nízkou nezaměstnanost, ale spoustu lidí mají na dlouhodobé nemocenské. Role lékaře je tam obrovská.

Podle mě lékaře nelze uhlídat. Je také spousta nemocí, které jsou na hraně mezi tím, zda zůstat doma, nebo ne.

Mohla by zneužívání omezit elektronická neschopenka, o jejímž zavedení se mluví?

Pokud ji lékař jen vypíše elektronicky místo na papír, tak to podle mě vliv na zneužívání nemá. Dánsko či Švédsko mají totálně elektronizované zdravotnictví a stejně mají problém s nemocností.

To, jak bude systém utažený, je politické rozhodnutí. Je tu riziko zneužívání versus riziko toho, že nemocný člověk půjde z existenčních důvodů do práce a tam bude dál roznášet nákazu. Politici jsou tu od toho, aby řekli, jak bude systém ta rizika vážit proti sobě. Nikdo jiný to za ně neudělá.

Teď je to postavené tak, že riziko, že nemocný půjde do práce, je velmi vysoké. Myslím, že by bylo rozumnější, kdyby se rizika trochu vyvážila a postavilo se to alespoň na životním minimu. Aby lidé nebyli vystaveni tomu, že budou o hladu. Rizika jsou na obou stranách. Vždycky se najdou lidé, kteří budou nemocenskou zneužívat, a pak lidé, kteří budou nuceni jít do práce i nemocní.

Premiér Babiš jako jednu z kompromisních variant představil, že by zaměstnavatelé pokrývali pořád stejný počet dní, ale posunulo by se to. Náhradu mzdy by neposílali od 4. do 14. dne, ale od 1. do 11. Ale pouhé posunutí asi není tak jednoduché, jak to zní. (Rozhovor proběhl před tím, než ANO doplnilo, že by firmy v prvních dnech posílaly 30 procent mzdy, pozn. red.)

Vůči firmám to není neutrální návrh. Víme, že když nejsou placené první tři dny, výrazně se snižuje registrovaná nemocnost. Posunem tak, že první tři dny budou placené, se nemocnost zvýší. A náklady půjdou za firmami. Sice budou pokrývat stejný počet dnů, ale počet případů se dramaticky zvýší.

Podle vás by tedy bylo rozumnější karenční dobu ponechat, ale místo nuly zaměstnancům v prvních třech dnech platit aspoň něco.

Je otázka, kdo to bude platit, když se nastaví třeba dvacet procent. Asi by to měla platit firma, ale nemůže se to postavit tak, že se to jen posune. Zároveň s posunutím se v prvních třech dnech musí snížit procento mzdy. Jinak se posunutím na první den de facto dostaneme do stavu před rokem 2008.

Jde o klasický český přístup ode zdi ke zdi. Jednou máme systém nastavený příliš štědře, tak to seškrtáme tak, že se dostaneme do druhého extrému. Nikdo u nás nic neanalyzuje, politická rozhodnutí se u nás dělají ad hoc podle ideologie momentální vlády. Posouvá se to nahoru a dolů. A výsledek je, že je to každých sedm let jinak. Stejně to je třeba s minimální mzdou.