Peníze na digitální vzdělávání se v rozpočtu hledají poměrně složitě, protože teď probíhá závod v populismu, říká exministr financí a současný zmocněnec pro oblast digitálního vzdělávání na ministerstvu školství Ivan Pilný. Chápe tak žáky, kteří protestují, že nechtějí jezdit zadarmo za špatným vzděláním. A když už nějaké peníze jsou, nejsou využívány správně, dodává Pilný.

Když ale digitální vzdělávání někde funguje, je to obrovský rozdíl. "Třída, kde jsem se byl podívat, vypadala tak, že všichni chtěli být doktoři a vyhrávali biologické olympiády. Ten rozdíl je tam obrovský," popisuje Pilný svou zkušenost z hodin biologie a chemie na Gymnáziu Evolution na Jižním Městě v Praze, které jako jedno z mála v republice využívá k výuce tablety. 

V Česku se měla začít před čtyřmi lety naplňovat vládní strategie digitálního vzdělávání, ta ale nabírá zpoždění a spousta věcí zatím zůstala jen na papíře. Proč tomu tak je?

Základní problém nejen strategie digitálního vzdělávání, ale obecně vzdělávání v České republice je, že vzdělávání zatím nebylo prioritou žádné vlády. I když jsem četl program této vlády, o digitálním vzdělávání tam není ani zmínka. To je podle mě problém. Protože my se upínáme k číslům, jako je menší nezaměstnanost v Evropě, růst HDP, a zapomínáme na udržitelnost.

Jak to myslíte?

Během několika let celá řada lidí ztratí práci a bude si muset hledat novou nebo se jejich odvětví výrazně změní. Školství na to zatím není schopné reagovat. Protože měnit školský systém je, jako když otáčíte tankerem. Za pět šest let něco vypadne. Digitální vzdělávání by se spíš mělo jmenovat celoživotní, protože model, kdy chodíte deset nebo dvacet let do školy a pak z toho 40 let žijete, je pryč. Je potřeba se vzdělávat pořád a je potřeba na to mít prostředky.

V čem tedy spočívá digitální vzdělávání? Je to o počítačových dovednostech?

Technologie není rozhodně o tom, naučit studenty zacházet s počítačem, to umí. Ani není o tom, vytlačit ze škol učitele, protože jejich role naopak roste. Poznámky, že si děti už tak hrají doma s počítači a telefony až dost, jsou podle mě scestné. Digitální vzdělávání by mělo umožňovat relativně rychle a levně reagovat a adaptovat se na nové dovednosti. Digitální vzdělávání je nástroj.

Co tedy v Česku potřebujeme?

Potřebujete vysokorychlostní internet, ale nejen to, potřebujete mít školy propojené, potřebujete, aby učitelé učili a nezabývali se problémy, že jim nefunguje nějaký počítač nebo aplikace. V tom jsme na tom bohužel velice špatně.

Další věc, kterou potřebujete, je kvalitní obsah. Kolem nás je spousta obsahu, teď jednám s Akademií věd, univerzitami a výzkumnými ústavy, aby se to, co vytvářejí jejich experti, přetvořilo do vzdělávacího procesu. Vytvořili bychom tak otevřený zdroj, který pak mohou učitelé používat ve výuce.

Jak by to mělo vypadat?

Hledáme způsob, jak to udělat. Byl jsem v třeba v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a ukazovali mi, jak se počítají léky na počítači. Jsou strašně daleko, i ve světě, a my nejsme schopni dostat ty poznatky do výukového procesu.

Vědci mají videa, texty, fotky, obrázky, které je třeba upravit a vytvořit z nich otevřený vzdělávací zdroj. Učitel chemie pak bude mít možnost si na toto sáhnout, zapracovat do scénáře a předat třídě. Vzdělávacího obsahu je daleko víc - instituce mají 3D modely archeologických památek, hradů a zámků. V zemích, jako je Francie, kde dostalo vzdělávání pod prezidentem Macronem prioritu, kumulují tyto zdroje, certifikují je, aby zachovali autorská práva, a pak je dají k dispozici učiteli.

A co příprava učitelů?

Je potřeba, aby se připravili na to, že výuka už nebude vypadat tak, že učitel přenese obsah na žáka, ten se toho zbaví při zkoušce a pak už to nikdy na nic nepotřebuje.

To je passé, role učitele je mnohem aktivnější a nespočívá v přenosu obsahu, ale v tom, co s ním budeme dělat. A digitální prostředky nám to velmi efektivně umožňují. Problém je, že koordinace mezi finančními zdroji, které by pro to mohly být k dispozici, je velmi špatná.

Co máte na mysli? Je problém v přerozdělování peněz?

Část vzdělávání, fond celoživotního vzdělávání, je na ministerstvu práce a sociálních věcí. Je tam taky kupodivu digitální gramotnost. Teď se tedy vytvářejí projekty, které jdou paralelně a nikdo je nekoordinuje. Uvedu příklad: ministerstvo školství mapuje, jaké digitální dovednosti budou potřeba pro jednotlivé profese.

Nehledě na to, že v Evropě je tento problém do značné míry vyřešen, v Česku na to padají desítky milionů. Projekt stojí 108 milionů, z toho 18 jde ze státního rozpočtu. V roce 2020 budeme podle tohoto projektu vědět, jaké digitální dovednosti jsou potřeba. To bude trošku pozdě, navíc za 18 milionů ze státního rozpočtu můžete mít 150 digitálních učeben. Výsledkem takového projektu jsou popsané papíry, ale školy a instituce z něj nic nemají.

Podle České školní inspekce nemá velké množství učitelů přístup k počítači, jak se s tím dá pracovat?

Velmi špatně. Co se týče celostátního řešení takových problémů, měli jsme tady projekt Internet do škol nebo interaktivní tabuli. Přicházely ale do nepřipraveného prostředí. Nemluvě o tom, že se při rozdělování peněz odehrávaly téměř kriminální činy. Tato strategie fungovat nebude. 

Nicméně není potřeba hledat peníze, ty existují, problém je v jejich přerozdělování. Na ministerstvu školství proto vznikne koordinační skupina. To je jeden nutný krok. Pak ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj, které je zodpovědné za přípravu nového plánovacího období evropských fondů, bychom měli vstoupit do dialogu, který by umožnil, aby se dělaly rozumné věci.

Které z nich by se měly bezprostředně dotknout škol? 

Měli bychom začít infrastrukturou. Na ministerstvu průmyslu a obchodu je už několik let 14 miliard na vysokorychlostní internet, utratilo se z toho 50 milionů. Program, který na to MPO má, zabraňuje tomu, aby peníze využívaly školy, knihovny a další instituce. Ačkoliv veřejné zdroje by na to měly být primárně určené. Pak je to příprava učitelů. Problém je v tom, že většina z nich pravděpodobně v digitální učebně nikdy nebyla.

Co s tím chcete dělat?

Aktivní práce se studenty, kterou tablety a počítače umožňují, je daleko obtížnější a musíme na to učitele připravit. Myslím si, že existují jen dvě metody, jak to udělat.

První je peer to peer learning, to znamená, že se učitelé učí sami od sebe. Že učitel vypracuje scénář, jak se má obsah používat, a učitel ho sleduje a přizpůsobuje si ho.

Druhý je learning by doing. Chtěl bych učebny, které jsou jako investice do škol, opravdu otevřít. Aby tam mohli chodit učitelé se svými studenty.

Česko je průmyslová země a bude hodně postižená ztrátou pracovních míst, která jsou v sektoru výroby. Střílí se do toho, že by mělo být polytechnické vzdělávání, ale když jsem chodil na průmyslovku, taky jsme tam soustružili, za pět let však bude soustruhem 3D tiskárna. Takže bychom měli myslet trošku víc dopředu.

Je něco, co se rýsuje, připravuje v oblasti digitálního vzdělávání?

Ještě jako ministr financí jsem založil v Hradci Králové pilotní projekt, který je financovaný z krajských peněz, v 60 středních školách vybudujeme v září 60 digitálních učeben. Už na to připravujeme učitele, konečně budeme mít snad viditelný výsledek. Je potřeba dostat strategii z papíru do učeben.

Jak budou digitální učebny fungovat?

Právě probíhá výběrové řízení, protože jde o střední školy, které jsou zřizované krajem. Jedna taková učebna je tady v Praze, na Gymnáziu Evolution na Jižním Městě, k dispozici mají kompletní software zaměřený na přírodní vědy a vypadá to tak, že když se učí biologie člověka, můžete žákům na 3D modelech ukázat, jak teče krev do srdce, nebo tam máte chemické pokusy, které jsou naživo nebezpečné nebo trvají dlouho. Učitel to ukazuje, ptá se, zadává úkoly žákům, kteří si je potom odnášejí domů, pracují v týmech, a vracejí se a diskutují o řešení problému. Třída, kde jsme se byl podívat, vypadala tak, že všichni chtěli být doktoři a vyhrávali biologické olympiády. Ten rozdíl je tam obrovský.

Související