Babiš jde dolů, už mu zbývá jen sázka na uplácení voličů

Obecně platí, že je snadné vyvolat velká očekávání. Lidé, i když si navenek zakládají na zkušenosti a racionalitě, mají tendenci věřit, že se objeví NĚCO, co bude jiné, lepší než všechno předtím. Staví na tom kdekdo: třeba sňatkoví podvodníci, výrobci "nové a lepší" zubní pasty nebo i političtí marketéři. Všichni vědí, že když na svůj produkt nalepí nálepku "new" a opatří ho sloganem slibujícím fantastické vlastnosti či rovnou neprodlený transport konzumenta do ráje, vždy se najde hromada lidí, kteří jim na sliby skočí. Ne proto, že by ti lidé byli hloupí. Ale protože mají obecně tendenci věřit v lepší budoucnost. Zkrátka platí, že slibem nezarmoutíš. A také že slibem si leckoho koupíš.

Má to ovšem háček − nefunguje to natrvalo. Když se sliby ukážou jako liché či přestřelené, očekávání jako nenaplnitelné, nastává pád. A je tím hlubší a bolestnější, čím fantastičtější původní sliby byly. Nějakou dobu to sice trvá, lidé koneckonců přirozeně jen neradi uznávají, že se v nějakém produktu či člověku spletli nebo že se rovnou dali napálit. Pád se proto dá vcelku dobře marketingově brzdit. Ale nakonec vystřízlivění přijde. A začne účtování.

V roce 2014 slibovalo v komunálních volbách hnutí ANO na billboardech, že "to prostě zařídí". Bylo to lákavé, podmanivé, znělo to nově. Proč to nezkusit, řekli si lidé houfně. A poslali babišovce na radnice velkých měst. Po čtyřech letech tu máme výsledek: moc se toho nezařídilo, ale dost toho spadlo. Hlavně v Praze. Lávka přes Vltavu v Troji doslova, Libeňský most či výstup z metra na Budějovické málem. "Prosté zařizování" vydalo své plody a lidé nestačí zírat. Musí si připadat zhruba jako zákazník, kterému se po nové, zaručeně lepší zubní pastě nakonec zkazily zuby, či jako nebožačka, která přikývla sňatkovému podvodníkovi, a on jí nakonec vyluxoval konto.