Ještě nedávno se investice do vytunelovaných CS fondů zdála být paradoxně jedna z nejlepších v historii investování v Česku: Z ukradené jedné a čtvrt miliardy korun, která z fondu zmizela v březnu 1997, je nyní více než dvojnásobek. Ty leží na účtech investiční společnosti Akro, která podílníky zastupuje. A to si již zhruba šestina bývalých podílníků své podílové listy nechala vyplatit.

Nyní o většinu peněz ale můžou zase přijít. Největší část z nich – včetně úroků 2,08 miliardy korun – totiž podílníci získali jako odškodné od státu za to, že jejich peníze neohlídal. Před dvěma týdny ale Obvodní soud pro Prahu 6 řekl, že je dostali neoprávněně a mají je vrátit. "Z ústního odůvodnění vyplynulo, že to soud považuje za promlčené, a proto nám tu sumu nařídil vrátit," potvrdil právní zástupce investiční společnosti Akro Jiří Voršilka. Verdikt však není pravomocný a Akro se, až dostane písemné odůvodnění, odvolá.

Verdikt přivítal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. "Naší žalobě bylo vyhověno a žalovaná částka byla přiznána," uvedl mluvčí úřadu Radek Ležatka, který případ ale nechtěl více komentovat, protože ještě nemají písemné odůvodnění a spor kvůli avizovanému odvolání není u konce. "Proto nezbývá než vyčkat písemného vyhotovení rozsudku a následně rozsudek řádně vyhodnotit," dodal.

Pro podílníky to ale znamená ještě větší problém než jen vrácení sumy 2,08 miliardy korun, kterou získali jako odškodné. K tomu budou muset zaplatit ještě úroky ve výši 8,05 procenta ročně, které se počítají od září 2014. K dnešnímu dni tak úroky přesahují 650 milionů korun.

Ostatně podobně získali i uvedené dvě miliardy korun. Původně žalovaná suma totiž byla 1,1 miliardy a další skoro miliarda naskočila na úrocích. "Samozřejmě že ten úrok není příjemný,“ připustil Voršilka s tím, že je předčasné skládat zbraně, protože se odvolají, a navíc běží před soudy ještě další spor o odškodnění, tentokrát vůči ministerstvu spravedlnosti.

Notář, banka i ministerstvo

K vykradení CS fondů došlo v březnu 1997, kdy jejich nově zvolené vedení za 1,23 miliardy korun nakoupilo takřka bezcenné akcie Drůbeže Příšovice.

Pochybení bylo více. Notář Roman Hochman zapsal nové vedení fondu, ač k tomu neměl potřebný souhlas ministerstva financí. Plzeňská banka, která byla depozitářem fondů, peníze bez protestu převedla. A Finanční analytický odbor ministerstva financí, ač jej na neobvyklou transakci upozornila GiroCredit bank, povolil převod peněz do zahraničí.

Obvodní soud pro Prahu 2 a následně Městský soud v Praze pak v roce 2012 potvrdily, že stát má na vykradení podíl. A ministerstvu financí nařídil, že má zaplatit odškodné i s úroky ve výši 2,087 miliardy korun. Mimochodem: již předtím musela zaplatit odškodné 650 milionů korun Plzeňská banka, která kvůli tomu zkrachovala.

Peníze jsme dostali, žalobu stahujeme

Ministerstvo financí sice uvedené více než dvě miliardy korun zaplatilo, ale současně podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. A ten mu v červnu 2014 vyhověl. Všechny verdikty zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby případ projednal znovu. A především lépe prokázal, že ministerstvo mohlo skutečně vykradení fondů zabránit.

Případ proto začal na podzim 2014 znovu projednávat Obvodní soud pro Prahu 2, před nímž Akro použilo nečekaný trik: oznámilo, že žalobu stahuje, protože již uspělo a peníze dostalo. A není tak o čem jednat a není možné také vrátit plnění, které ministerstvo podle Akra zaplatilo dobrovolně.

Ministerstvu proto nezbylo než podat žalobu o vydání neoprávněného obohacení. Akro ovšem tvrdí, že o neoprávněné obohacení jít nemůže, protože ministerstvo platilo dobrovolně − ještě předtím, než uplynula lhůta k zaplacení. Nicméně Obvodní soud pro Prahu 6 před dvěma týdny rozhodl, že má sumu vrátit. Přesné odůvodnění ještě není známo.

Soudy navíc řeší ještě jednu žalobu, v níž totožnou sumu jako po ministerstvu financí – tedy původních 1,1 miliardy – požaduje Akro po ministerstvu spravedlnosti. Tentokrát kvůli pochybení notáře, který změnu orgánů neměl potvrdit. Obvodní soud pro Prahu 2 tuto žalobu letos v lednu zamítl s tím, že v roce 1997 v době sepsání notářského zápisu stát neodpovídal za nesprávný postup notáře.

Odsouzeni jsou jen bílí koně

I když soud za vytunelování CS fondů poslal do vězení čtyři muže - Václava Frantu, Tomáše Roitha, Ladislava Nadě a Josefa Matoulka -, sám konstatoval, že šlo jen o bílé koně a hlavní organizátoři unikli spravedlnosti. K podílu na vykradení fondů se v roce 2012 přiznal František Bušek (dříve Chobot), který uvedl, že je vykradl spolu s finančníkem Pavlem Tykačem, jehož policie již krátce kvůli CS fondům stíhala, ale nakonec obvinění zrušila.

A obnovené stíhání Tykače (v případě Buška již bylo vše promlčeno) skončilo novým odložením. Bušek totiž změnil výpověď, a navíc se ukázalo, že jeden z důkazů, který o Tykačově podílu předložil, byl falešný - údajný zápis o schůzce z roku 1997 totiž byl psán typem písma, které prokazatelně vzniklo až po roce 2000.

Před soudem sice v roce 2011 stanul tehdejší šéf Finančního analytického útvaru ministerstva financí Jiří Kudlík, který měl pravomoc peníze zablokovat, ale neudělal to. A spolu s ním byl obžalován Petr Müller, který se zapojil do obchodu s bezcennými akciemi Drůbeže Příšovice. Oba ale soud počátkem roku 2012 osvobodil. A i je označil za pouhé vykonavatele.

"Bylo by velmi nespravedlivé, kdyby dvě osoby, které můžeme nazvat figurkami na šachovnici, byly odsouzeny za závažnou trestnou činnost, když ti hráči, kteří na šachovnici hráli, z toho vyšli tak, že jejich stíhání bylo zastaveno," uvedl soud.