Na  schůzku do kavárny na pražském Újezdě přichází v pestrobarevných šatech a tvrdí, že minulou noc toho moc nenaspala. Ve vlaku z Bratislavy do Prahy, kam se před pěti lety ze Slovenska přestěhovala, jí totiž ukradli kameru za půl milionu korun. "Strávila jsem část noci na policii," téměř se omlouvá. Nepříjemnou ztrátu alespoň částečně vyvážila radostnější událost ze stejného dne. Během soudního stání v slovenské metropoli se dozvěděla, že soudkyně, která ji žalovala o 30 tisíc eur za údajné filmování skrytou kamerou (Piussi to popírá), stáhla žalobu. Šlo o film Nemoc třetí moci, který pojednával o korupci ve slovenské justici. "Asi to už nechtějí rozmazávat a připomínat minulost, protože bývalý šéf soudkyně Štefan Harabin chce kandidovat na prezidenta. Co jako předseda Nejvyššího soudu dodrbal, chce teď zlepšovat. Je to jako na bláznově dvorečku," podotýká Piussi. Servítky si nebere v rozhovoru ani ve svých filmech. Naposledy ve snímku o Agrofertu Selský rozum, jehož promítání Česká televize odsunula až na dobu po volbách, v nichž pak zakladatel koncernu jasně zvítězil.

Proč jste se přestěhovala do Prahy?

Otěhotněla jsem a museli jsme se někam sestěhovat, aby naše dítě mělo u sebe otce i mámu. 

Váš manžel Vít Janeček, český dokumentarista, s nímž jste spolupracovala už na řadě filmů, v Bratislavě žít nechtěl?

Nechtěl. Ale vše je stále otevřené. Vy tu teď totiž máte toho Babiše… Kdyby se něco stalo, je to do Bratislavy tři hodiny autem, můžeme se zase přestěhovat. Nejste šťastnější proto, že máte víc peněz, ale že máte kolem sebe kamarády a rodinu. A to mě tu chybí, i když jsem na Slovensku měla víc problémů, protože jsem člověk, který rád bojuje a baví mě dělat politické věci.

Zuzana Piussi (46)

Filmová dokumentaristka, která má za sebou 16 filmů. Na VŠMU v Bratislavě vystudovala filmovou režii. V letech 1992 až 2000 spolupracovala s Divadlem Stoka. Svůj filmový debut Výmět (2003) natočila o policejní zásahové jednotce. Za snímek o slovenském soudnictví Nemoc třetí moci (2011) jí hrozily dva roky vězení a pokuta tři čtvrtě milionu korun. V petici na její podporu se v roce 2012 vyslovila řada českých umělců a zastal se jí i tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Po filmu o podnikání Andreje Babiše Selský rozum (2017) nyní dokončuje snímek o vysokých školách Univerzity a svoboda. Na několika filmech spolupracovala se svým manželem Vítem Janečkem. Má dva syny a dceru.

Takže nejste z přestěhování do Česka nějak zvlášť nadšená.

Víte co, když se po čtyřicítce někam přestěhujete, není to to samé, jako když jsem si v 19 letech jela přivydělat do restaurace ve Vídni. To je pochopitelné, starého psa novým kouskům nenaučíš. Hůř navazujete nová přátelství, ani to už moc neumíte, déle si zvykáte. Třiadvacetiletá dcera, která studuje v Praze na UMPRUM, to má jednodušší. Včera jsme se setkali celá rodina v Bratislavě, byli jsme tam na koncertě mého 17letého syna, který tam má kapelu. 

Na co si v Praze nemůžete zvyknout? 

Když jsem dělala film Český alláh, setkala jsem se s jedním člověkem ze Sýrie, který učí matematiku na pražské vysoké škole. Ptám se ho: "Jak jste si tady zvykl, jak jste to dokázal?" Já mám totiž asi emigrantský komplex, pocit, že na mně je nějaké stigma. Přijdu na dětské hřiště, že si popovídám, ale nikdo se se mnou nechce bavit, ti lidé jsou strašně chladní. To se mi v Bratislavě nikdy nestalo. Říkám si: Čím to je − že jsem Slovenka? Mají předsudky? Mám ráda lidi a ráda komunikuju a to tady není. A ten Syřan mi říká: "To je Praha. Já měl taky problémy, když jsem slušně požádal o cigaretu, lidi odsekávali: Ne!" Ale jakmile začnete paušalizovat, najednou si vzpomenete na spoustu "Superčechů."

Setkali jsme se kousek od domu na pražském Újezdě, kde bydlíte. Ani tam nemáte komunitu spřízněných duší?

Ne, například u nás v baráku jsou lidi, kteří se vůbec nezdraví. Na někoho se usměju a ten člověk je úplně kožený. Říkala jsem si: Co je? Myslela jsem si, že něco špatně je u mě. Ale teď už to beru tak, jak to je, a nemám s tím problém.

Co říkají Slováci tomu, že jejich krajan Andrej Babiš, o jehož podnikání jste natočila Selský rozum, je teď českým premiérem?

Chechtají se, jak vás mohl ten Babiš oblbnout. Je to k smíchu, nechápou, že to dal tím, jak lže. Tenhle zvláštní agent, který si všechny zaplatí. No spíš než k smíchu je to strašně smutné.

 Na Slovensku navzdory občanskému vzedmutí z poslední doby není o moc veseleji.

Při natáčení Nemoci třetí moci, když jsem se setkávala se soudci a prokurátory, jsem poznala, že Slovensko je opravdu mafiánská země, kde Fico obsadil úplně všechno. O tom se přitom vůbec nepsalo, nebyly žádné kauzy. Když jsem dokončila ten film, byla jsem trestně stíhaná. Když Zuzka Petková (novinářka z týdeníku Trend, pozn. red.) napsala článek o justici, byla také stíhaná. Ve státní správě si to vykolíkovali tak, že není možné se na nikoho obrátit. Teď točím film o vodě. Například o paní ze Šamorína, farmaceutce, která si řekla, že chce vědět, co jí teče z kohoutku. Pozvala certifikovanou společnost, aby jí to změřila, a vyšly jí pesticidy v míře čtyřikrát větší, než je povolený limit. A víte, co se stalo? Místo, aby to vodárenská společnost řešila, podala na ni trestní oznámení za šíření poplašné zprávy. A vy si o tom nemůžete popovídat ani s ministerstvem životního prostředí, odmítli nás.

Ta paní výsledky měření někde zveřejnila?

V šamorínských novinách. Podle mě by například Češi něco takového jen tak neudělali, nemají dost odvahy, jsou pragmatičtí, zvažují. Nejsou takoví blázni, jaké najdete na Slovensku. Myslím Kuciaka a myslím i sebe. Moc nepřemýšlím, co se může stát. Ale tak to má víc Slováků, moji přátelé, mnoho novinářů. Prostě uděláte něco, co si myslíte, že máte udělat. 

Ale pokud se o kauzách na Slovensku dlouho nepsalo, znamenalo to, že tamní novináři se přece jen zalekli, ne?

Problém je slovenská justice. Jen bývalý předseda Nejvyššího soudu Štefan Harabin si na médiích vysoudil už více než 100 tisíc eur. Napíšete text, politik nebo podnikatel si řekne, že ho to poškodilo, a chce od redakce nehoráznou sumu. Soudce jim to odklepne. Tak se likviduje názor. Teď po smrti Kuciaka se naštěstí víc píše, novináři pochopili, že se musí spojit.

Jsou tedy Češi o tolik jiní?

V Česku se setkávám víc s mozkem, který zvažuje, je méně odvážný. Mně není jedno, co se teď v Česku děje, třeba to "uklízení" na policii. Ale málo se o tom píše, málo se bije na poplach. Lidi nejdou hromadně demonstrovat. Na Slovensku kdysi Mečiar justici, policii a prokuraturu obsadil svými lidmi. A o to se teď snaží i Babiš. Když to projde v tichosti, bude všechno "v pořádku". Toho se nejvíc bojím, že bude ticho. Protože ticho je nejhorší.

Setkala jste se osobně s Babišem?

Setkala jsem se jen s lidmi, kteří byli Babišovi přátelé. S panem Radou a panem Bočkem (podnikatelé a bývalí Babišovi spolupracovníci, pozn. red.), který už zemřel. Babiš je oba podrazil. K lidem přistupuje jako stroj, bez empatie. Jak říká doktor Koukolík, to jsou ti sociopati. Můj muž se s Babišem potkával v rámci svého projektu − mluvčí ANO Anna Veverková mu tehdy nabízela, aby o nich natočil film. K tomu bohužel nakonec nedošlo, ale archivní záběry jsme pak použili v Selském rozumu. 

Počkejte, Vít Janeček přistoupil na to, že natočí propagační film o ANO, pak si to rozmyslel a vytvořil s vámi antibabišovský snímek Selský rozum?

Nebyl to propagační, ale jeho vlastní dokument. Dodnes lituje, že na to neměl čas. 

Jak jste přišla k italskému příjmení?

Náš praděda z otcovy strany přišel z Itálie, stavěl železnice. Máma byla Tatiana Fabini, takže italské předky máme z obou stran.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se