Rektor ČVUT Vojtěch Petráček před čtrnácti dny odvolal šéfa Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky profesora Maříka. Do čela ústavu robotiky se nevrátí, říká Petráček, který nyní poskytl HN první rozhovor po Maříkově odvolání.

Jaké byly pro vás poslední dny? Rozhodl jste se jako rektor odvolat z čela ústavu vlivného a váženého profesora Maříka, který navíc stojí za vybudováním ústavu. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat…

Z hlediska řízení univerzity je to sice trošku dramatičtější než jindy. Ale je to jeden z kroků, které bylo potřeba provést. Máte pravdu, že interakce poté byla intenzivnější.

Jeden z kroků, které bylo potřeba provést? Proč?

Byl velmi důležitý pro to, abychom ochránili to, co se nám za posledních pět měsíců podařilo postavit a vytvořit. Vybudovali jsme fungující systém univerzity, který je velmi klidný, symetrický pro ústavy a pro to, jak mezi sebou spolupracují fakulty. Podařilo se nám udělat metodiku, která podporuje nové, dynamicky se rozvíjející součásti, tedy i zmíněný ústav. To je něco, co se dlouhodobě nedařilo. Pan profesor ve veřejném prostoru i jinde tento systém napadal, přitom byl u toho, když vznikal. Pan profesor v tomto smyslu není moc týmový hráč. To nám několikrát komplikovalo život. Docházelo k tomu, že akcentoval, že pořád existují polarity mezi fakultami a ústavy. Přitom to tak není. Pak také to, že pan profesor říká poměrně často spoustu nepravdivých a účelových informací o lidech na ČVUT a o ČVUT samotném.

Co se ale dělo před odvoláním pana profesora Maříka? Proč jste ho odvolal?

Bylo to velmi nebezpečné, manipulativní vyvolání poplašné zprávy o tom, že je ústav ohrožen. CIIRC nikdy ohrožen nebyl, není a nebude. Je to pro nás jedna z priorit, ale musíme mluvit také o celku. CIIRC vytváří asi dvě procenta vědeckého výkonu, který škola má, a je to velmi důležitá nová a moderní součást, která je od samého počátku naprostou prioritou.

Pan Mařík ale říká, že ústavu nepřejete…

Opravdu nevím, proč to říká. Ale rozhodně by to neměl dělat člověk, který je loajálním členem vedení organizace, kterou musíme společně hájit a prezentovat to pozitivní, co se nám tady daří a co běží.

Takže televizní dokument, ve kterém pan profesor akcentoval, že škola ústav nepodporuje, vás přinutil jednat?

V dokumentu samotném jsou nepravdy, snažil jsem se ho řídit k tomu, aby s nimi něco dělal. Nebylo to už samozřejmě možné, ale ty nepravdy tam jsou a jsou nebezpečné ke škole. Takže jsem nemohl nekonat a nepřipomenout mu to.

To znamená, že jste dokument viděl ještě dříve?

Asi před půl rokem byla předpremiéra, ale v mém funkčním období mi nikdo neřekl, že se bude vysílat. Až těsně před tím. Proto jsme reagovali tak narychlo. Ale samotný dokument nepatří k důvodům, které se týkají odvolání. Nikoliv však reakce, které nastaly poté, co jsem panu Maříkovi poslal před vysíláním dopis. Tvrdil, že je CIIRC bytostně ohrožen na životě, a ve chvíli, kdy jsme hovořili o stažení dokumentu, už mluvil pan profesor i o tom, že je ohrožen on. To jsou manipulace, které zvedly vášně a znejistily pracovníky ústavu, kterých je přes dvě stě. Toto činit dovnitř instituce je také velmi nesprávné.

Spory mezi vámi trvaly delší dobu? Od kdy se datují?

Toto jsou součásti řídícího procesu. Měli jsme několik situací, které nastaly v rámci mého rektorského období. Měli bychom říci, že takové situace byly, jsou zdokumentovány e-mailovou komunikací a my o tom s panem profesorem víme, i když říká, že to tak není.

Takže na obou stranách proběhly osobní neshody?

To jsou věci, které by měla instituce řešit uvnitř, v rámci vztahu nadřízený–podřízený. To bych nespecifikoval.

Jsou důvody, které jste jmenoval, dostatečnými důvody pro odvolání pana profesora Maříka? Nebyly ještě jiné možnosti, třeba kárné řízení, domluva? Bylo toto řešení nutné? Pracovníci ústavu argumentují tím, že je to člověk, který ústav vybudoval. Je to z vašeho pohledu jediné možné řešení?

Po zvážení všech možností a záležitostí je to nejpozitivnější řešení pro školu a pro samotný ústav, ač to zní paradoxně.

To máte pravdu, že zní.

Protože pan profesor dokáže rozdělovat. Myslím si, že je nutné, aby v okamžiku, kdy musíme hledat spolupráci napříč školou, docházelo ke spojování. A aby tu realitu, která vede ke spojování, lidé reflektovali. Aby nedocházelo k neustálému rozdělování.

Jak reagujete na jeho tvrzení, že se chcete se skupinkou dalších lidí z univerzity zmocnit budovy nebo že nepřejete ústavu?

To jsou naprosté nepravdy, které jsou celkem jasně dokazatelné z toho, co jsem kdy říkal. Stejně jako třeba citace, kterou řekl pan profesor 5. 6. V Lidovkách: "Po nástupu rektora do úřadu jsem věděl, že dříve nebo později to odvolání přijde. Malá skupina lidí je posedlá touhou zničit nově vybudovaný ústav, který vznikl jejich přání navzdory."

To je nesmyslná, zcela zásadní lež. Toto dát do veřejného prostoru je fatální, i když je to po odvolání. My musíme pracovat s pravdou.

Co s těmi jeho ostrými výroky hodláte dělat?

Takové věci si dokážeme vyříkat společně. Ač tady zněly ostré výroky, s panem profesorem hojně jednáme, ve velmi klidné a respektuplné atmosféře. Hledáme alternativy, jak to vyřešit, když je přerušen tento jediný řídící spoj, a všechny ostatní role pana profesora jsou plně podporovány. Velmi si ho vážím jako vědce, jako organizátora české vědy, robotiky, kybernetiky, Průmyslu 4.0. Chci, aby tyto věci dělal i na úrovni celé univerzity, aby bylo plně využito to, co dokáže a v čem je skutečně šikovný a známý.

Po těch pár dnech, kdy toto rozhodnutí padlo a škola se rozbouřila, nelitujete toho? Neříkáte si, že to nakonec ještě přispělo k obrazu ČVUT jako válčící instituce?

Nebyla válčící, první, kdo to řekl, byl zase pan profesor Mařík. V takové zlomové situaci lidé, kteří neví všechny informace nebo souvislosti, cítí emoce, jsou neklidní, to vše je potřeba, abychom si v klidu vyříkali, vyřešili a pokračovali tak, aby byly optimálně nastaveny všechny mechanismy ve škole. Aby pan profesor mohl pokračovat v tom, v čem je výborný. Myslím si, že věc spěje k tomu, že najdeme klidné řešení, které bude optimální.

Proč pan Mařík zmiňoval, že škola ústav nepodporuje? Že dostává od školy "nulu"?

Pokud jde o finance, které škola ústavu poskytla, mám z účetních knih řadu zajímavých dokladů. V provozních penězích tady vidím 79 milionů z fondů rektorátu a školy. Kolegové z hospodářské komise uvádí dalších 104 milionů. Jsou to věci, které nemůžeme sumarizovat do přesného čísla, ale nemůžeme rozhodně říct, že je to nula.

Abychom si ověřili realitu všech finančních záležitostí, na vlastní zdroje, stavbu, úvěr, jsem poslal auditora.

Proč si ten audit zadáváte?

Vzhledem k tomu, že přebírám univerzitu po předešlém období, je třeba vyjasnit si všechny nejasnosti. To je jedna z těch výrazných. Přebírám kritické věci pomocí auditů, další pomocí příkazů rektora, který vede k tomu, že získáme data od lidí zodpovědných za čerpání financí. To se děje plošně.

Takže to nebylo v reakci na odvolání?

Ne, to je nezávislý proces. To je věc, která probíhá v rámci předávání. Byly v tom dlouhodobé nejasnosti a malá informovanost od pana ředitele, ale to nesouvisí s odvoláním. Jsou to ovšem také další problémy, které vznikají.

Na co je audit zaměřený? Přímo na CIIRC?

Na stavbu budovy, vlastní zdroje… Musíme si rozlišit jednu zásadní věc. Dochází ke směšování pojmu CIIRC jako ústav, pak jako název investiční akce a šířeji se tomu říká CIIRC jako tyto budovy. CIIRC je jednou ze součástí ČVUT, která sídlí v těchto budovách. Tyto budovy vznikly v investiční akci, která má v sobě zahrnuty taky prostor pro Elektrotechnickou fakultu, rektorát, výpočetní centrum, a samotný ústav existuje od roku 2013 a postupně se rozvíjí a teď se sem taky nastěhoval. Aby pod touto zkratkou nedošlo ke smíšení několika zásadně rozdílných pojmů. Ale Mařík rozhodně nerovná se celá tato budova.

V tom dokumentu to ale působilo tak, že tady stavbu pan Mařík prosadil…

To je právě neobjektivní.

Vy jste si vážně myslel, že by pan profesor Mařík nechal dokument stáhnout poté, co jste mu napsal dva dny před vysíláním, aby tak učinil?

Přesto, že to asi není možné, tak zároveň nejde, abych nereagoval. Viděl jsem v tom riziko pro instituci. Musel jsem se o to aspoň pokusit. Myslím si, že správné by bylo, kdyby zvedl telefon a kdybychom si řekli, že to opravdu nejde. On zareagoval zprávou dovnitř ústavu, že je on i ústav v životním ohrožení. Toto není reakce řídícího pracovníka.

Vy jste tam ale napsal, že pokud to nestáhne, budete ho nucen odvolat…

Ne, konat, ale ne odvolat. Něco udělat určitě, protože je to potřeba. Řízení podřízeného je o tom, že se zadávají úkoly. Nemůžu nic jiného říci než mu zadat úkol. A není to věc našeho akademického statutu, ale věc vztahu nadřízený a podřízený.

Zaznívají i argumenty, že v akademické sféře je to něco trochu jiného, že tady by měla platit akademická svoboda…

Rozhodně ne pro ředitele. Každý můžeme mít jako akademik názor, ale když jsme v nějaké řídící struktuře, musíme fungovat, jinak by to byl totální chaos.

Co se týče dokumentu, zmiňovali jste, že se proti němu ohradíte, že zvážíte stížnost na televizní radu, už jste podnikli nějaké kroky?

S panem ředitelem Dvořákem (s generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem – pozn. red.) jsme si o tom povídali. Pozitivnější postup je, že budeme reagovat tak, že pan ředitel nabídl pro prezentaci celé ČVUT a pozitivních věcí, které se nám daří, prostor v pořadu Hyde Park Civilizace nebo nějaký takový formát.

Abychom si to zrekapitulovali, co vám na dokumentu nejvíce vadilo?

Soustředil jsem se hlavně na tu zmiňovanou nulu, kterou prý od školy ústav dostal. To mi přijde jako velmi nebezpečný signál navenek i k poskytovatelům finančních prostředků. Je tam celá řada výroků, které se dotýkají osob v této škole, v senátu. To způsobilo pobouření na straně dotčených. Na tom jsem v dopise vůbec nereagoval, tam šlo o finanční záležitosti.

Nemáte pocit, že jste tím vyvolal takzvaný Streisand efekt? Že jste upoutal pozornost na dokument, který dávali v pět odpoledne na ČT2 a který jinak neměl velkou publicitu?

Měl tři reprízy, kromě toho to není dokument České televize, ale soukromý dokument, který zaplatila ČVUT a k tomu i firma Certicon pana profesora Maříka. Je třeba říci, že aby dokument, který z veřejných peněz zaplatila škola, byl takto neobjektivní, na to není možné nijak nereagovat.

Co se týče budoucnosti pana profesora Maříka, mluvil jste o různých alternativách a probíral jste je i s panem ministrem Plagou. Co se zatím jeví jako nejpravděpodobnější varianta?

Pro mě je alternativa taková, že by pan profesor mohl působit jako ambasador pro Průmysl 4.0 v rámci celé univerzity, kde by mohl plně využít ve prospěch ústavu to, co dělá doposud. Mohl by to ovšem rozšířit i na další součásti, které se do toho chtějí zapojit. Myslím si, že to by byl také krásný krok k tomu, že dokážeme pracovat společně na širší bázi. Protože jak jsem říkal, CIIRC je jen malou součástí, 2 procenty výkonu školy, a my chceme celou školu zapojit do moderních procesů. Bylo by dobré nahlížet na to nejen z úhlu pohledu malé součásti, jak to pan profesor většinou cítí, ale i z toho širšího úhlu.

To zní, jako kdybyste chtěl říct, že si pan profesor CIIRC přivlastnil a chce si ho rozvíjet po vlastní ose…

Snažím se optimalizovat, aby to fungovalo pro celek. Je pravda, že podobné věci, které zmiňujete, jsou cítěny i navenek a bylo by, myslím, špatně, kdyby to tak bylo.

Takže toto je pro vás nejvhodnější varianta, ale pan Mařík už dřív říkal, že by něco takového nepřijal. Jsou ještě další možnosti? Je ve hře, že by se vrátil zpět do čela ústavu?

Ne, to není ve hře. To pro mě není možná alternativa, byť jsme o ní debatovali také. Jedna z posledních idejí, kterou jsme rozebírali, je, že uvnitř ústavu pan profesor má a bude mít možnost řešit své projekty. Pravomoci bych mu nenastavil já, ale nový pan ředitel. Myslím si, že je tady velký potenciál, který je pro pana profesora otevřený. Má moji plnou podporu ve věcech mimo vedení, stejně jako ústav.

Pan premiér Babiš měl status na Facebooku, kde se pana Maříka zastával, mluvil o něm jako o esu informatiky. S vámi o tom jednal?

Pan premiér mi napsal dopis, na který se chystám odpovědět, vysvětlím mu tyto záležitosti. Pokud jde o pojem eso, pan profesor Mařík je samozřejmě respektovaný odborník, ale pokud bych to vzal objektivně a hledal tady eso stejného oboru, našel bych třeba pana profesora Matase, který má 15 tisíc citací a asi 247 publikací, h-index 46. Pan profesor Mařík má h-index 16, 1000 citací, 101 publikací. A protože pan profesor říkal něco i o mé nekompetenci, mám h-index 61, skoro 300 publikací a 12 tisíc citací. Myslím, že ani pan premiér se neinformoval správně.

Ale vyniká v byznysové stránce, ve schopnosti převést objevy do světa průmyslu…

Vyniká v šíři kontaktů, které má, a v tom, že má velkou mediální schopnost.

Jak se chystáte uklidnit situaci na ústavu, který doteď vedl pan profesor Mařík? Jeho kolegové sepisují petice, několik z nich podalo výpověď…

Uklidnění situace přijde s pochopením důvodů, dat, taky trošku s časem. Emoce přináší chvíle a posléze je vidět, že ústav žije dál. Třeba i v lepších podmínkách. V našem případě se pro ústav otevírá několik možností, jako paralelní proces, který s odvoláním pana profesora nesouvisí. Otevírají se další projekty směrem k obrannému průmyslu, ve směru robotiky, kybernetiky autonomních systémů. V řádu dnů se podepíší memoranda a rozběhnou se projekty. Snažím se pro spolupráci všemi směry, které se otevírají.

Zatím nepozorujete, že se chystá velký odliv zaměstnanců, jak varovali? Pan Mařík říkal, že ústav může přijít o vážené odborníky ze zahraničí.

Vážení odborníci musí zvážit to, že slíbili, že splní projekty. Nikdo jim neklade překážky, spíše naopak, snažíme se je podporovat dál. V tomto úhlu pohledu musí zvážit své činy, protože jsou odpovědnými řešiteli. Chápu i emoce, ke včerejšku byly podány tři výpovědi. To ještě neznamená, že odejdou, výpověď se dá vzít zpátky, když bude věc stabilní a všichni uvidí, že systém běží dále…

Nebude to, že z čela odešel pan profesor Mařík, ohrožení pro ústav z pohledu byznysové a vědecké spolupráce? Jak jste říkal, má hodně kontaktů.

Pan profesor Mařík bude stále v ústavu, stále bude moci rozvíjet své aktivity. Kapacita směrem k vnějšku nebo směrem ke kontaktům není dotčena. Pakliže by se někdo ptal, jestli má pan profesor v tomto směru důvěru školy, tak ji velice rád potvrdím. Jde tady o jedinou záležitost ve vnitřní struktuře řízení.

Na ČVUT tedy není válka?

Nebyla a není a nikdo by neměl říkat, že je. Jen neklid způsobený tímto krokem. Ale už dříve se mluvilo o věcech, které nejsou pravda.

Jak tedy chcete napravit atmosféru ve škole?

Atmosféra je dobrá, pomůžou také společné projekty, které tady budujeme napříč fakultami a ústavy. Je důležité, aby lidé věděli o těch druhých, co dělají, že to dělají dobře, a aby navzájem respektovali své schopnosti. Třeba takzvaná národní centra kompetence. Tam návrhy projektů školu propojují s průmyslem, máme zhruba 10 návrhů. Když jsem podepisoval partnerské smlouvy, bylo tam přes 20 průmyslových partnerů. Škola díky tomu vytváří páteř českého technického školství a průmyslové spolupráce. Neběží to jen přes CIIRC, ve všech aplikovaných fakultách je několik takových návrhů. Vše krásně funguje dohromady, je dobré mluvit o celku, ne o kousíčku.

Vy jste na něj teď ale upoutal pozornost odvoláním jeho ředitele.

Je na něj upoutávána pozornost neustále. Je to jeden z nešťastných kroků, vypadá to jako polarizace, ale je to díky mediální pozornosti. Věřím, že najdeme společnou cestu, ve které bude pan profesor Mařík podporován v tom, co umí a v čem je výborný.

Související