Ekonomické teorie obvykle uvádějí, že konkurenceschopnost soukromých firem je podmíněna racionálním chováním, tedy snahou o maximální efektivitu všech procesů a činností, které zajistí ekonomický růst a zisk. Na trhu ale působí stovky let firmy rodinné. Ty se obvykle nechovají čistě racionálně, přesto jsou úspěšné a podle kvalifikovaných expertních odhadů se na tvorbě světového HDP podílejí 70−90 procenty.

Teorie socioemocionálního bohatství (socioemotional wealth) se snaží vysvětlit, proč se rodinné firmy nerozhodují pouze na základě ekonomických kritérií a proč jsou pro jejich působení důležité vztahy a hodnoty, například pocit sounáležitosti, podpora rodinných příslušníků, starost o dobré jméno rodiny, zajištění nástupnictví. Zde hledejme důvody, proč se rodinné firmy chovají jinak než klasické podnikatelské subjekty.

Rodinné firmy nebývají žádnými "vlky z Wall Street". Především ty malé a střední jsou charakteristické značnou averzí k riziku, obávají se zadlužení příštích generací a dávají přednost sice pomalejšímu, ale dlouhodobě udržitelnému růstu. Pro rodinné firmy je typická nižší mzdová úroveň, kterou ale vynahradí dlouhodobá jistota práce a menší stres na pracovišti.

Někteří autoři, kteří pracují s teorií socioemocionálního bohatství, používají jako výraz k vyjádření konkurenceschopnosti rodinných firem pojem competitive agreeableness neboli výhodu vstřícného přístupu k podnikání, a to jako protiklad k agresivnímu podnikatelskému přístupu (competitive agressiveness).

Členové rodinných firem totiž mívají ve zvyku zakládat si na pozitivním vnímání dobrého jména značky ve společnosti, často se zapojují do společenského dění v místě, kde podnikají, a snaží se o vlídnou, až rodinnou atmosféru na pracovišti.

Dalším specifikem je zaměstnávání rodinných příslušníků. Nepotismus je obecně pokládán za společenské zlo, ale u rodinných firem je snaha prosazovat do manažerských funkcí blízké příbuzné vlastně principem. Cílem rodičů je zajistit nástupnictví a předat fungující podnik dalším generacím. Řada podnikatelů buduje firmu s tím, že pokud bude úspěšná, dojde k jejímu výhodnému prodeji, který je vnímán jako rozumné zhodnocení vlastní investice. Prodej rodinné firmy může naopak pro zakladatele znamenat velké zklamání z toho, že potomci nechtějí pokračovat v rozvoji toho, čemu oni sami věnovali tak velké úsilí.

Pod pojmem bohatství si většina lidí představí materiální statky, zejména pokud hovoříme o bohatství firemním. Socioemocionální bohatství firem je nehmotné, není možné jej přesně změřit ani vyčíslit jeho hodnotu. Ale právě toto bohatství může vysvětlit, proč jsou rodinné firmy po staletí úspěšné a proč jsou pilířem ekonomik mnoha zemí světa. Teoretické modely na ně lze uplatnit pouze omezeně.