Ústavní soud (ÚS) zrušil takzvanou druhou restituční tečku. Stát by proto měl i po 1. červenci poskytovat restituentům náhradní pozemky, nejen finanční odškodnění.

Zrušení novely schválené v roce 2016 úspěšně navrhla skupina 18 senátorů, za kterou jednal Tomáš Grulich (ODS). Podle senátorů vytvářel zákon nerovnost mezi lidmi, kteří už získali pozemkovou náhradu, a desetitisíci lidí, jejichž nárok by se takto uspokojit nepodařilo. Dosud vyplácené finanční náhrady pokládají senátoři za zcela nedostatečné.

Soud sporná ustanovení novely několika zákonů zrušil s platností ke konci letošního června. V jednomyslně přijatém nálezu uvedl, že i kdyby zbývalo třeba už jen jediné neskončené restituční řízení, není správné vytvářet nerovnost mezi více skupinami restituentů, pokud k tomu není legitimní důvod.

"Tato novela zákona o půdě tedy představuje pouze snahu státu, respektive Státního pozemkového úřadu, skrýt vlastní neschopnost restituční nároky řádně a včas vypořádávat," stálo v senátorském podnětu. Stát podle advokáta senátorů Martina Purkyta tváří v tvář restitučním nárokům dlouhodobě selhával.

Podle ústavních soudců by podobná právní úprava připadala v úvahu v situaci, kdy státu zcela "dojdou" vhodné náhradní pozemkycož se ale neprokázalo. "Jelikož ÚS nemá k dispozici přesvědčivé indicie, jež by jej mohly vést k úsudku, že stát skutečně již není schopen poskytnout oprávněným osobám náhradní pozemky, musí konstatovat, že se nepodařilo prokázat, že napadená právní úprava sleduje legitimní cíl," řekl soudce zpravodaj Radovan Suchánek.

Podle ÚS není smyslem nálezu možnost restituční tečky jednou provždy vyloučit. Musela by však více brát v úvahu legitimní očekávání restituentů.

Předseda soudu Pavel Rychetský zdůraznil také skutečnost, že novela vůbec neřešila, co bude s probíhajícími soudními spory. "Nebylo vůbec jasné, zda by i v těchto případech zanikl nárok a soudní řízení by musela být zastavena, anebo zda by interpretací soudy - každý asi jinak - mohly v řízení pokračovat," popsal Rychetský.

Podle advokáta senátorů Martina Purkyta je v Česku asi 46 000 lidí s oprávněným nárokem, se kterými se stát dosud nevypořádal. U dalších není rozhodnuto ani o samotném restitučním nároku. "To je absolutně bizarní situace, která nemá místo v právním státě," řekl Purkyt.

S druhou restituční tečkou nesouhlasil ani Spolek pro ochranu zájmů restituentů. Podle ÚS není smyslem středečního nálezu "jednou provždy" možnost restituční tečky vyloučit. Musela by však více brát v úvahu legitimní očekávání restituentů.

V minulosti už začala restituční tečka platit pro nároky, které původní majitelé pozemků či jejich potomci prodali. Zatímco do konce roku 2005 nebyl rozdíl mezi přímými restituenty a těmi, kdo nároky odkoupili, od ledna 2006 už mohli takoví jednotlivci či firmy žádat jen o finanční náhradu. Tečka přitom měla původně platit už tehdy pro všechny bez rozdílu. V prosinci 2005 se ale do věci vložil Ústavní soud, který v rozhodnutí prohlásil, že by bylo nespravedlivé upřít lidem, jimž pozemky zabavil komunistický režim, právo na satisfakci.

Související